„Můj bratr je homosexuál,“ vyprávěl LGBT aktivistům Okamura. „Navrhoval jsem rozšíření partnerství, ale média to schválně umlčela“
Vzkaz pro „fanoušky“ duhových vlajek
„Na ulici v Brně mě oslovila skupina pirátských LGBT aktivistů podporující migranty z Afriky, Ukrajince a adopci dětí homosexuály. Tak jsem si to zase natočil,“ svěřil se Okamura na svém oficiálním profilu na Facebooku, kde ho sleduje přes 421 tisíc uživatelů. Po delší výměně názorů, která se týkala migrační politiky, došlo i na téma LGBT+ práv.
„Já vám ještě řeknu, abych vás ubezpečil o jedné věci. Já jsem byl v minulém volebním období, a schválně to média umlčela – když už máte ty [duhové] vlajky – pro rozšíření registrovaného partnerství. To byl můj návrh. Dlouhodobý. Aby mohli i dědit. Aby mohli i zdravotní dokumentaci po sobě zkoumat. To byl můj návrh,“ pochlubil se Okamura. O čem přesně chtěl diskutující mladé lidi ubezpečit, není jasné.
Stále by Okamura raději „skočil z okna“?
„A co adopce dětí?“ ptala se Okamury skupinka. „Adopce dětí určitě ne. A můžu vám říct proč?“ tázal se politik, který zjevně chtěl vyjít z diskuze jako maximálně kultivovaný, příjemný a trpělivý člověk otevřený demokratické diskuzi. „My víme, že byste radši skákal z okna, než abyste měl stejnopohlavní rodiče,“ reagovali mladí oponenti v narážce na jeden ze starších výroků, kterého se Okamura dopustil v roce 2021, když se ve Sněmovně řešilo uzákonění manželství pro všechny.
„Mladí lidé řekli, že jsou pro adopce dětí homosexuály. Já nic proti homosexuálům nemám,“ dušoval se na kameru Okamura. „Mládež nemá zkušenost z dětského domova. Já jsem vyrůstal v dětském domově část dětství, takže vím, co a jak.“
Když osobní zkušenost (ne)rozhoduje
„Ti zastánci adopcí homosexuály pořád říkají, že dětem bude lépe u stejnopohlavního páru než v dětském domově. A není to pravda,“ nechal se slyšet předseda SPD.
„Vám se tam líbilo?“ reagovala jedna z žen.
„Jasně. Rozhodně více než u stejnopohlavního páru,“ odvětil s úsměvem Okamura, který pobýval v ústavní péči v době, kdy jeho matka onemocněla. Na otázku, jak může vědět, že by se mu život v duhové rodině nelíbil, když u stejnopohlavního páru nikdy nevyrůstal, už odpovědět nedokázal.
„Neumím si to představit. Ani bych si to nechtěl zkusit,“ dodal Okamura, který se dle svých slov ptal na názor i dalších mužů, kteří s ním v dětském domově za minulého režimu vyrůstali – a často zde zůstali až do plnoletosti.
„A někteří z nich byli vychováváni stejnopohlavním párem, že to mohou porovnávat?“ nedala se odbýt slečna.
„Moment. To už by byla nenávratná katastrofa. Dítě není hračka. To není experiment jako zvířátko,“ pokračoval Okamura.
„Já jako dítě, které vyrůstalo v dětském domově, vám na základě svojí zkušenosti říkám – a nechte mi to právo – že bych nikdy nechtěl mít dvě maminky nebo dva tatínky, a radši bych vyrůstal v dětském domově.“
Ani gay sourozenec Okamurovy názory nezměnil
Dále si politik stěžoval, že od LGBT aktivistů nedostal žádnou studii, která by zkoumala, jaké psychologické dopady má, když si stejnopohlavní pár osvojí chlapce nebo dívku v raném věku – a dítě časem zjistí, že by „radši chtělo maminku a tatínka“.
Z dalších diskuzí ale bylo zřejmé, že i kdyby mu někdo takovou prazvláštní psychologickou studii opatřil, její výsledky by přebil klasický argument, že „je proti přírodě, aby dítě mělo dva tatínky“.
„Co se týče homosexuálních párů, proti homosexuálům nemám, ostatně můj mladší bratr je taky homosexuál,“ popíral svoji homofobii Okamura. „Ale ta práva byste mu nedal? Na adopci a na manželství,“ konstatovala skupina mladých lidí.
„Ale vždyť není přirozené, aby dítě vyrůstalo se dvěma tatínky!“ dokázal Okamura, že v otázkách LGBT rodičovství opravdu „nezná bratra“.
Zase ti nosorožci…
„Mě jako malého dítěte by se právě nikdo nezeptal, nechali by mě třeba adoptovat dvěma tatínky, a já bych potom, až bych byl starší, zjistil, že to nechci,“ tlumočil Okamura své obavy. „Kdyby to dítě zjistilo, že dva tatínky nechce, to by byla opravdu lidská tragédie.” Ze skupiny proto padl dotaz: „A v té tobě, když jste byl malý, už jste věděl, že to nechcete?“
„Když jsem byl malý, takové věci neexistovaly. Neexistoval problém, že by chtěly homosexuální páry adoptovat. Neexistovaly nesmysly, že nám někdo říkal, že je víc než dvě pohlaví. (...) A že jsou toalety pro nebinární lidi, a je tam nějaký nosorožec,“ pokračoval v monologu.
„To nikdo neříká,” oponovali mu mladí lidé. „To už říkám já,“ reagoval politik, nejspíš aby zdůraznil, jak úsměvné mu celé téma připadá.
„Ukažte mi, kde je nějaká ta nebinární toaleta,“ žádala skupina mladých lidí. „Třeba tady u vás na vysoké škole. Na Masarykově univerzitě,“ konstatoval politik. „Tam fakt není,“ nenechali se odbýt diskutující s duhovými vlajkami. „Psali to v médiích. Ale mainstreamových. Podívejte se. Že je to na [České] zemědělské univerzitě v Praze 6. Vždyť to proběhlo všude už, ty fotografie a články, v mainstreamu. Na Karlově univerzitě – nebinární toaleta. Kdo tam má chodit?“ rozvášnil se Okamura.
Názorně tím ukázal, jak se dá z „genderově neutrálních toalet“, na kterých mohou „vyřešit“ své volání přírody všichni, nehledě na svůj gender, udělat pseudokauza speciálních „toalet pro nebinární lidi“, jejichž výskyt v české populaci se odhaduje zhruba na 3 %.
Média? „Zlé elity“ i relevantní zdroje
Je zajímavé, že podle Aleny Kluknavská, expertky na politickou komunikaci z Masarykovy univerzity v Brně, Okamura často vykresluje (zejména veřejnoprávní) média jako „zlé elity, nepřátele lidí“ – což ostatně naznačila i zmínka, jak „média umlčela“ jeho snahy o rovnější registrované partnerství. Na druhé straně ale vidíme, že když se to předsedovi SPD hodí, neváhá se na články publikované mainstreamovými médii odvolávat stylem „novináři to psali, tak to musí být pravda“.
Obdobná populistická „kouzla“ dělá i v otázce adopcí – vlastní zkušenost s pobytem v dětském domově bere jako argument, proč je oproti většinové společnosti „oprávněnější“ se k problematice osvojování dětí stejnopohlavními páry vyjadřovat. Že ale sám nemá osobní zkušenost, jaké to je, vyrůstat se dvěma matkami nebo dvěma otci, to už Okamurovi, zdá se, podstatné nepřijde.
Proč stejnopohlavním párům nechce přiznat právo na adopci, je jasné – brzy po uzákonění by se ukázalo (tak jako v mnoha jiných zemích), že se žádná „nenávratná katastrofa“ v životech dotčených dětí nekoná, ba naopak. To už by ale nebylo čím strašit, že?
