„Glamour fašismus“ v Polsku aneb Proč začínají LGBT+ voliči sympatizovat s krajní pravicí?
Co na to polský Princ Krasoň?
„Předpokládejme, že každá strana má názory podporující LGBT. Ke které se cítíte být nejblíže?“ Přesně takovou otázku dostali v jednom internetovém pořadu Jacek Jelonek (model, ze kterého se stala celebrita především díky účasti v první polské gay reality show „Prince Charming“) a jeho snoubenec Oliwier.
Lehce pobavený Jelonek odpověděl, že by hlasoval pro krajně pravicovou stranu Konfederace. Jeho snoubenec se nechal slyšet, že je „levičák“ a hlasoval by pro centristickou Občanskou koalici vedenou premiérem Donaldem Tuskem. Zdá se vám ten kompas – mírně řečeno – porouchaný?
Podobné politické dilema v sobě ovšem řeší mnoho lidí. Konfederace pod vedením Mentzena a Bosaka systematicky pracuje na tom, aby přilákala LGBT komunitu, ženy a mladé voliče – tedy pomyslné jádro sociální změny, která se v Polsku odehrává za poslední desetiletí.
Když „gay“ a „homosexuál“ není totéž
Existuje několik důvodů, proč Konfederace může být atraktivní alternativou pro mnoho mladých lidí s nepravicovými názory. Jedním z hlavních je návrh na depolitizaci sexuality – Konfederace prošla značným vývojem, co se týče vyjadřování se o LGBT+ lidech.
Bosak a jemu podobní pocházejí z extrémně nacionalistických kruhů, které v minulosti (vulgárně a přímo) útočily na jednotlivce i na organizace podporující LGBT+ komunitu. Dnes je Bosak dost jinde. V roce 2019 pozval homosexuály na každoroční nacionalistický Pochod nezávislosti, přičemž rozlišoval mezi „gayem“, čímž se míní aktivista, a „homosexuálem“, což znamená „někdo, kdo zažívá homosexuální tendence, ale neukazuje to“. V posledních letech Bosak a Mentzen důsledně budovali tento narativ – a nyní sklízejí plody své práce.
Privatizace sexuality v praxi
Konzervativci říkají, že otázka sexuality je soukromou záležitostí každého člověka, a stát by tudíž do této oblasti neměl nijak zasahovat. Když Mentzen mluvil o zrušení dědické daně, zdůraznil, že Konfederace je stranou přátelskou ke gayům a lesbám. Důvod? Protože tuto daň podle Mentzena platí hlavně homosexuálové žijící v neformálních vztazích.
Později v roce 2024 dokonce musel vysvětlovat v rádiu, že údajně podporuje LGBT+ lidi a bojuje za liberálně-levicový elektorát. Tvrdil, že šlo o zákon, který chce usnadnit život všem, nikoli jen homosexuálům. Tímto způsobem Mentzen přijal „homosexuály“ mezi ty „všechny“, které Bosak pozval na Pochod nezávislosti před pěti lety. Tak vypadá volební logika „zdravého rozumu“.
Konfederace šikovně využívá averzi lidí k politice a k institucím demokratického právního státu – a průzkumy i veřejné mínění jasně ukazují, že se tato strategie nemíjí účinkem. „Zapomeňme na to všechno; nezáleží na tom, kdo jste, neptáme se na to“ — tak zní její poselství.
Jedním slovem: neheteronormativní lidé nebudou čelit homofobním útokům, dokud udrží sklopené hlavy. V tomto politickém projektu sice není místo pro „gay“ světonázor, ale pro Bosakova „homosexuála“ ano. To vede k marginalizaci všech identit, které nezapadají do přijatého většinového sociálního obrazu.
Lesk a bída „glamour fašismu“
Mentzen, vůdce Konfederace, se stal klíčovou postavou před parlamentními volbami v roce 2023. Navzdory skutečnosti, že nikdy nezastával úřad, jeho strana zaznamenala nárůst v průzkumech, částečně díky jeho sledovanosti na TikToku.
Bosak poprvé získal pozornost Poláků jako vůdce tamějšího krajně pravicového mládežnického hnutí a od roku 2005 je členem polského parlamentu. Byl kandidátem Konfederace v prezidentských volbách v roce 2020, kde skončil čtvrtý se 6,8 % hlasů. Bosakovy politické názory byly výzkumníkem politické teorie Romanem Bäckerem popsány jako „glamour fašismus“.
Nezapomínejme na předsednictví
Nadcházející prezidentské volby v Polsku, které připadají na 18. května, budou rozhodujícím momentem pro koalici premiéra Donalda Tuska, která měla kvůli opozici prezidenta Andrzeje Dudy problém prosadit své reformy. Od doby, co nahradila nacionalistickou stranu Právo a spravedlnost, čelila Tuskova proevropská vláda klesající podpoře, vnitřním neshodám a opakovanému prezidentskému vetování, které blokovalo klíčové iniciativy, včetně práva na potrat a narovnání práv pro LGBTQ+ občany. Letos, kdy Polsko předsedá Radě Evropské unie, získávají tamější volby širší geopolitický význam.
Úspěch Konfederace spočívá v tom, že pod rouškou svobody a liberalismu prodává temnou a konzervativní vizi světa. Může tak dojít k situaci, kdy oběti dají hlas vlastnímu trýzniteli. Konfederace by totiž nebyla sama sebou bez svých homofobních a antifeministických prvků — jsou přímým důsledkem světonázoru, který tato strana nabízí.
