„Slovensko míří k autoritářskému režimu,“ říká Róbert Furiel z organizace Saplinq, jež burcuje proti diskriminaci LGBT lidí v ústavě
Kupředu do minulosti...
Slovenská vláda pod vedením premiéra Roberta Fica aktuálně připravuje zásadní novelizaci Ústavy Slovenské republiky. Navrhované změny zahrnují například explicitní uznání pouze dvou pohlaví (muž a žena), omezení práv trans osob, zákaz adopcí dětí páry stejného pohlaví a povinný rodičovský souhlas s výukou sexuální výchovy. To vše se děje v rámci kulturně-etických hodnot, na kterých prý stojí celá společnost. Vláda taktéž zpochybňuje přednost evropského práva před slovenskou legislativou, což u mnoha odborníků vyvolává obavy o budoucí směřování země a udržení jejích demokratických hodnot.
Na tyto plánované změny okamžitě zareagovalo občanské sdružení Saplinq, které již 13 let aktivně prosazuje rovná práva a důstojnost LGBT lidí na Slovensku. Organizace 24. března předala poslancům Národní rady Slovenské republiky výzvu podepsanou 1610 občany, doplněnou také o jejich osobní vzkazy politikům.
Výzva požaduje, aby poslanci během svého mandátu odmítli jakékoliv ústavní změny, které by omezovaly práva LGBT lidí, znemožňovaly adopce párům stejného pohlaví, bránily vzdělávání v souladu s aktuálními vědeckými poznatky či zpochybňovaly přednost evropského a mezinárodního práva. Organizace v dokumentu rovněž upozorňuje na to, že deklarace suverenity a kulturně-etických hodnot jsou v tomto případě jen zástěrkou, která Slovensko táhne od demokratických hodnot směrem k plně autoritářskému režimu. Plné znění výzvy si můžete přečíst ZDE.
Lidé, kteří se k výzvě připojili, apelovali na poslance, aby se místo diskriminačních opatření věnovali řešení skutečných problémů, se kterými se Slovensko potýká. Spolu s výzvou a osobními vzkazy dostali všichni poslanci také příručku respektujícího a inkluzivního jazyka, která by mohla pomoci zlepšit parlamentní debatu o právech menšin. „Jde o malou brožuru, jejíž prostudování zabere jen několik minut, její dopad na úroveň parlamentní diskuse o právech a životech LGBTI+ lidí však může být obrovský,“ zdůrazňuje ředitel organizaceSaplinq Róbert Furiel, kterého jsem požádal o krátké vyjádření k celé situaci.
Co vás nejvíc překvapilo na reakcích veřejnosti po zveřejnění výzvy? Byl to nějaký konkrétní vzkaz, silná emoce, nebo naopak typ lidí, kteří se k výzvě připojili? Oslovili vás třeba i lidé mimo komunitu, u kterých byste to nečekal?
Překvapilo mě, kolik vzkazů lidé pro poslance a poslankyně zanechali. Objevil se v nich celý emocionální rozsah – od rozhořčení až po snahy apelovat na jejich lidskost. Výzvu podepisovali různí lidé – queer i hetero, a podle obsahu vzkazů bylo vidět, že šlo opravdu o lidi z různých oblastí života.
Máte už nějakou zpětnou vazbu, že příručku někdo opravdu otevřel nebo na ni navázal v parlamentní diskusi? Skutečně věříte, že by mohla změnit způsob, jakým se na Slovensku o LGBT lidech mluví – nebo alespoň přinést trochu víc respektu do debat?
Zpětnou vazbu zatím nemáme, protože hned následující den začala schůze parlamentu po opravdu dlouhé a nestandardní pauze. Věřím však, že příručka může přispět ke zlepšení způsobu, jakým se na Slovensku o LGBT lidech mluví. Uvědomuji si, že informace, které obsahuje, nejsou běžně dostupné na jednom místě. Má jen pár stránek, je přehledná a člověk se v ní rychle zorientuje. Poslanci a poslankyně se tak už nemohou vymlouvat, že nevěděli, že jim to nikdo neřekl, nebo že nemají aktuální informace. Teď je prokazatelně mají.
V posledních měsících se objevily snahy omezit tzv. „LGBT propagandu“ ve školách nebo zasahovat do obsahu kulturních institucí. Jaký dopad podle vás mají tyto snahy na komunitu? Cítíte ve společnosti strach, nebo naopak sílící odpor? A jak silně je v komunitě stále přítomen odkaz tragédie, která se stala před barem Tepláreň?
Všechno, co se dnes LGBTI+ lidem na Slovensku děje, je stále poznamenáno teroristickým útokem před Teplárnou. Právě proto tyto útoky vnímáme ještě citlivěji – ani smrt dvou mladých lidí neotřásla částí slovenské politické reprezentace, která si z šíření nenávisti udělala živnost. Queer lidé na Slovensku zažívají tyto útoky už roky – někteří rezignovali, někteří odešli do zahraničí, jiní kladou odpor a bojují. Co se ale možná změnilo, je to, že útoky na další skupiny a na kulturu a občanskou společnost přinášejí projevy solidarity i s námi, queer lidmi. Objevujeme se na pódiích během protestů, mnoho lidí si začíná uvědomovat, že pokud chtějí patřit k Západu, musí respektovat i nás.
Objevily se i pozitivní momenty – například protesty proti ministryni kultury, kde lidé veřejně hájili svobodu umění i práva LGBT lidí. Dává vám to jako občanovi a aktivistovi naději? Vnímáte tyto projevy občanské odvahy jako signál, že Slovensko není ztracené a že lidé si základní hodnoty pořád chtějí chránit?
Ano, mně osobně dává naději, že téma ochrany, respektu a přijetí LGBTI+ lidí se dostává do širšího společenského diskurzu, do povědomí lidí, kteří o nás dříve příliš neuvažovali. Touha mnoha Slovenek a Slováků, aby naše země patřila na Západ, vede i k přemýšlení o respektu ke všem menšinám – včetně nás. Jsem přesvědčený, že z tohoto období vyjdeme jako stát i jako lidé, kteří v něm žijí a chtějí žít, posílení.
