Trumpův boj proti queer lidem dotažen do absurdna: Armáda z archivů smazala fotky významného letounu Enola Gay
Jak lze vytušit, letoun Enola Gay, pojmenovaný jednoduše po matce jeho hlavního pilota Paula Tibbettse, nemá s diverzitou, rovností ani inkluzí naprosto nic společného. I přesto se ocitl na seznamu (zatím) více než 26 000 fotografií označených k odstranění v rámci širší kampaně, která je reakcí na kontroverzní výkonné nařízení prezidenta Donalda Trumpa s názvem „Ukončení radikálních a zbytečných vládních programů DEI a preferencí“.
Toto nařízení, podepsané 20. ledna letošního roku, má za hlavní cíl omezit tzv. „woke“ kulturu ve federálních institucích. Armáda tak nelenila a začala okamžitě důsledně čistit své digitální knihovny a mazat obsah, který by mohl aspoň vzdáleně odkazovat na diverzitu.
Celá situace je o to absurdnější, že mezi odstraněné fotografie patří i historické dokumenty zobrazující významné události a osobnosti americké historie, na nichž jsou lidé s příjmením Gay, jsou to ženy nebo osoby s černou pletí.
A to vše jen díky (záměrně?) špatně pochopenému politickému rozhodnutí.
Naštěstí se ihned začali ozývat američtí historici s důrazným varováním, že podobné kroky mohou způsobit trvalé škody v historickém povědomí nejen Američanů, ale i lidí po celém světě. Podle nich hrozí, že snaha o odstranění zdánlivě kontroverzního obsahu povede k těžké deformaci společné historické paměti.
Bohužel, podobné příklady už v minulosti nějaké máme. Například Stalin nechal systematicky odstraňovat své politické odpůrce z fotografií a historických záznamů, Mao Ce-tung během čínské kulturní revoluce nařídil likvidaci tisíců historických knih, dokumentů a kulturních artefaktů, Talibán v roce 2001 nechal vyhodit do povětří unikátní sochy Buddhů v afghánském Bamjánu, aby vymazal stopy jiných náboženských a kulturních vlivů, Islámský stát zase ničil starověké památky v syrské Palmýře a iráckém Mosulu s cílem odstranit jakýkoliv důkaz historické rozmanitosti.
Tyto příklady jasně ukazují, jak nebezpečné mohou být podobné pokusy o překrucování a faktickou cenzuru historie.
Enola Gay se tak stala novodobým symbolem toho, jak rychle se politické snahy o kontrolu nad obsahem historických dokumentů mohou zvrhnout v groteskní frašku s dost zásadním dopadem na celou společnost. Americká armáda by si měla uvědomit, že historie rozhodně nemá být nástrojem politického boje, ale cenným kulturním dědictvím, které je třeba chránit a respektovat a z něhož se máme případně i poučit.
