
Myšlenky na sebevraždu? V Česku až pětkrát častější u LGBT+ lidí. Komunita to „nezachrání“, prevence ale existuje, tvrdí oceňovaná studie
Nejvíce skličující? Osamělost, diskriminace a nepodporující rodina
Neheterosexuální lidé se k sebevražednému jednání uchylují až pětkrát častěji než heterosexuálové – k tomuto smutnému závěru dospěla první populační studie, která na toto téma v České republice vznikla. Vědci z NUDZ se ale nespokojili s čísly o tom, které podskupiny queer lidí jsou nejvíce ohrožené sebevraždou. Naopak se snažili podrobněji popsat, z čeho tato zvýšená zranitelnost pramení – téma tedy obsáhli mnohem komplexněji než řada jiných studií ze zahraničí.
„Celkově vyšší míru suicidality vykazovali lidé, kteří jsou neheterosexuální a zároveň transgender či jinak genderově rozmanití, a dále bisexuální a pansexuální, asexuální, queer či jinak sebe-identifikující se (PAQ+) ženy,“ vysvětluje Michal Pitoňák, vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí, který je pod studií podepsaný jako hlavní autor. „Naproti tomu gay muži, lesbické ženy a bisexuální či PAQ+ muži udávali průměrně nižší úroveň suicidality. Když jsme však zohlednili další faktory, rozdíly mezi těmito podskupinami se statisticky setřely.“
Mezi faktory, které hrají zásadní roli, patří: osamělost, nedostatek podpory v rámci rodiny a zkušenosti s takzvanou heterosexistickou diskriminací, která chápe heterosexualitu jako jedinou akceptovatelnou sexuální orientaci. Tyto faktory mají podle studie větší vliv než příslušnost ke konkrétní sexuální či genderové identitě.
Zdroj: Giphy
V čem se Česko liší od zahraničních statistik?
„Je také třeba připomenout, že navzdory nesporně vysoké míře sebevražedných myšlenek mezi LGBT+ lidmi, nadpoloviční většina (51,9 %) zúčastněných nepociťovala žádné suicidální myšlenky, avšak celá čtvrtina účastníků (24,8 %) dosáhla na námi použité škále výsledků, které signalizují středně závažnou úroveň suicidálních tendencí,“ shrnuje doktor Pitoňák závěry, které se dočkaly publikování v prestižním žurnálu Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity. Hlavní autor studie navíc za článek získal Národní psychiatrickou cenu profesora Vladimíra Vondráčka, a to v kategorii věda a výzkum.
Že byl na podobnou studii v českém prostředí nejvyšší čas, dokazují i výsledky, ve kterých tak trochu vybočujeme ze závěrů, k nimž dospěly obdobné výzkumy v zahraničí. „Překvapivě se nám v českém kontextu nepotvrdil vliv zapojení do LGBT+ komunity na snížení suicidality, který bývá v zahraniční literatuře významný,“ uvádí doktor Pitoňák. „Myslíme si, že by to mohlo být kvůli nejasnému chápání samotného pojmu ‚LGBT+ komunita‘. Ten pro některé značí samotný fakt, že jsou LGBT+, a pro jiné nějakou formu zapojení a participace s dalšími LGBT+ lidmi – tedy faktor, který bývá měřen v zahraničí.”
Jakkoli by bylo přehnané hodnotit českou situaci podle výstupů gaye Martina Hranáče nebo trans ženy Jarky Brokešové, kteří se (nezávisle na sobě) veřejně distancovali od LGBT+ komunity, určitě nelze popřít, že pro spoustu queer lidí není „LGBT+ menšina“ totéž jako „LGBT+ komunita“. Navíc se některé podskupiny lidí – typicky třeba bisexuální nebo nebinární osoby – mohou právem cítit nepřijímané a nepochopené dokonce i uvnitř queer komunity samotné (a pak je otázkou, nakolik si připadají jako její součást).
Preventivní opatření? Je z čeho vybírat
Ale zpět ke studii NUDZ – vědci totiž navrhli i konkrétní preventivní opatření, která by měla snížit zranitelnost LGBT+ lidí, a tedy i snížit riziko, že se o sebevraždu pokusí. „Zejména jde o odstranění systémových bariér a legislativních překážek, například zpřístupnění manželství pro všechny bez symbolického rozlišování na různé kategorie, zavedení společné adopce páry nehledě na jejich pohlaví či genderovou identitu, nebo zjednodušení úředního uznání genderové identity a změny v dokladech na základě sebeurčení,“ vyjmenovává doktor Pitoňák – a zároveň také doporučuje pokračovat v komplexním výzkumu a ve vzdělávání odborníků. Pomoct by dle jeho mínění mělo i cílené posilování rodinných a komunitních vazeb.
Doufejme, že menšinový stres LGBT+ lidí, který bohužel může vyústit i v sebevražedné myšlenky, budou mít na paměti i politici – třeba při velmi aktuálním projednávání legislativního rámce pro úřední změnu pohlaví v Česku.