
Bojovník Jiří Procházka zveřejnil svůj „hetero coming out“. Spíše než o jeho orientaci ale vypovídá o „nesmrtelné“ křehkosti maskulinity
Pánská jízda – nebo „něco víc“?
Pokud příliš nesledujete dění v MMA, v krátkosti vám zrekapitulujeme, co celému „hetero coming outu“ předcházelo. Procházka v zápase organizace UFC úspěšně knokautoval amerického protivníka Jamahala Hilla – a celou svoji cestu turnajem intenzivně sdílel na sociálních sítích. V bezprostředním rozhovoru po svém vítězství popsal, že bude „slavit s chlapy na pokoji“ – což jeho poněkud lámanou angličtinou teoreticky mohlo znít spíš jako „celebrating with gays“ než „celebrating with guys“. (Ale těžko říct, jestli Procházku k jeho „prohlášení“ popostrčila právě tato drobnost.)
Největší „tajemství“ Jiřího Procházky
Pro YouTube kanál The Schmo, který přibližuje sportovní zákulisí, Procházka následně poskytl ještě další vyjádření, které nejspíš mělo utnout případné spekulace o jeho orientaci. Titulek videa slibuje, že Procházka před kamerou odhalí to „největší tajemství“ – v podstatě ale nejde o klasický rozhovor, spíš o neformální výstup, ve kterém moderátor hezky připraví půdu, aby šampion MMA mohl říct „to svoje“. A co důležitého měl tedy Procházka na srdci?
„Chtěl jsem uvést na pravou míru rozhovor, který jsem dal po zápase. Řekl jsem něco jako: ‚budu slavit s chlapy na pokoji‘. Tak jen aby to všem bylo jasné, jsem heterosexuál,“ nechal se slyšet Procházka. „Jen jsem chtěl říct, že z České republiky přijeli moji dva kamarádi z dětství. A kdykoli slavíme, je to divoké,“ dodal na vysvětlenou.
„Podezření“ zažehnáno? Spíš naopak
Procházkovo prohlášení o vlastní sexuální orientaci se objevilo nejen na YouTube, ale i na jeho Instagramu. Bylo označené hashtagem „comedy“ – a skutečně vyvolalo spíš pobavené (popřípadě posměšné) reakce.
„Mít rád své kamarády není gay, Jiří,“ vzkázal bojovníkovi jeden z jeho sledujících.
„Týpek z toho celého udělal stokrát podezřelejší věc,“ napsal na Procházkovu adresu další komentující.
„Jiřího největší tajemství bude: ‚co se stalo v hotelovém pokoji‘,“ zavtipkoval si jeden uživatel pod videem na YouTube.
V kontextu notoricky známého přísloví o „potrefené huse“ Procházkův heterosexuální coming out pochopitelně vzbudil otázky, proč je pro bojovníka důležité, aby si někdo „náhodou nemyslel“, že je gay. A pokud bychom se v rámci slovíčkaření chtěli opřít o údajný výrok „celebrating with gays“ – proč by eventuální soukromý večírek ve společnosti gay přátel automaticky měl dělat z Procházky homosexuála? Znamená to, že se mezi sebou muži nemohou kamarádit nehledě na to, se kterými protějšky navazují vztahy? A i kdyby se Procházka hypoteticky jako gay identifikoval – co je na tom?
Kéž bychom takové samozřejmosti už nemuseli připomínat, ale zjevně si některé poučky potřebujeme zopakovat i v roce 2025. Takže si kolektivně zapišme za uši: na queer identitě není absolutně nic špatného. A tím pádem není důvod ze sebe tuto nálepku štítivě strhávat nebo se od ní veřejně distancovat, jako by snad šlo o něco urážlivého nebo ostudného – takové projevy totiž LGBT osoby nepřímo shazují a potenciálně i odrazují od jejich vlastního coming outu (což ne každému při zdůrazňování vlastní heterosexuality dojde).
Homofobie jako stinná stránka sportu
Že v řadě disciplín vrcholového sportu soutěží queer lidé, kteří se zdráhají říct pravdu o svojí orientaci, není žádným tajemstvím – a konkrétně ve sféře smíšených bojových umění není nouze o machismus, k němuž obecně patří i homofobní vtipy a stereotypní představy o „pravém chlapovi“. Ale abychom bojovníkům z MMA nekřivdili – průkopnické studie, kterých se v letech 2015 a 2019 účastnilo 12 000 LGBT lidí z celého světa, bohužel ukázaly, že se 80 % dotázaných setkalo s homofobií ve sportu – ať už na vlastní kůži, nebo v pozici svědka. Rozhodně se tedy nejedná o doménu sportů „pro drsňáky“ – jde spíš o celoplošný problém, na jehož odbourání musíme stále pracovat.
A aby společnost neměla těch „domácích úkolů“ málo: do příště si, prosím, všichni nastudujme také něco o křehké maskulinitě. Kdyby totiž mezi heterosexuálními muži bylo normalizované chování, které se stále škatulkuje jako „zženštilé“ nebo „příliš gay“, vůbec bychom podobné „deklarace heterosexuality“ řešit nemuseli.