„Manžel se směje, že doma máme mořského koníka,“ tvrdí rozčílená matka, kterou devítiletý syn poučil o svobodné volbě genderu
Otec reagoval zoologií, matka hněvem
„Můj devítiletý syn přišel ze školy s tím, že se učili, že si každý může vybrat pohlaví a že to je super. Jsem opravdu naštvaná, mám chuť si jít do školy stěžovat, že dětem jen pletou hlavu,“ stojí v úvodu příběhu, s nímž se redakci měla svěřit zneklidněná matka školního chlapce. Syn se údajně nenechal odbýt, ani když mu tatínek pohotově opáčil, že „pohlaví si může zvolit maximálně mořský koník“, a jal se své rodiče dále edukovat v tom smyslu, že se doba změnila a že dnes každý „může být, čím chce, podle svého vlastního rozhodnutí“. Chlapec prý dokonce vyjádřil názor, že se mu takový přístup líbí a že o něm bude dál přemýšlet, protože být holkou „taky nemusí být tak špatné“.
Ach, ten stereotypní humor…
Kdybychom si ve zkratce měli shrnout, co se v rodině událo: chlapec si domů ze školy přinesl nové informace, bezelstně nahlas popsal, co si z nich odnáší (technicky vzato asi spíš otevřenou mysl než konkrétní inspiraci do blízké budoucnosti), což matku vyděsilo a pohoršilo, otce pobavilo („směje se, že máme doma mořského koníka“) a staršího sourozence inspirovalo ke stereotypním vtipům („bratra si od té doby neustále dobírá, že je holka, a pod stromeček mu chtěl rovnou cvičně nadělit panenku“).
Zdroj: Giphy
Školní „experimenty“ a stýskání po minulosti
Paní Lenka se v dopisu nijak netají tím, že jí duhová osvěta a genderová pestrost, slušně řečeno, lezou krkem. „Sama neuznávám tyhle dnešní novoty, co se to pořád na nás odněkud valí – to je samé třetí a nevím kolikáté pohlaví, binarita a nebinarita, LGBT a kdo ví co ještě. Za našeho dětství a mládí nic takového nebylo a taky jsme to nějak přežili,“ píše doslova. Především ale vyjadřuje obavy, které by se daly shrnout cimrmanovským výrokem: „Ten pokrok! Kde se to zastaví?“
Svoji prosbu o radu totiž uzavírá slovy: „S čím přijde [syn] příště? Že si nechá přišít prsa? Že bude žít v bigamii? Vůbec nevím, co s tím dělat. Mám to jít řešit do školy? Nebo to mám nechat být a doufat, že na to syn zapomene a nebude se o tato témata dál zajímat? Jsem z toho vážně hodně rozčarovaná, protože se bojím, aby všechny tyhle moderní školní experimenty dětem nějak neublížily.“
Jak to vidí odbornice?
Po příběhu následuje názor Magdaleny Dostálové, psycholožky a psychoterapeutky z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. „Ne, nemusíte souhlasit s výrokem, že si člověk pohlaví může zvolit. Z podstaty věci to vlastně ani není možné,“ vzkazuje paní Lence oslovená odbornice – a bohužel se nijak hlouběji nepouští do vod vysvětlování, co je to pohlaví a co gender, čímž potřebné osvětě úplně nepomáhá.
„Vaše děti (a možná že i vy, rodiče) se však pravděpodobně setkáte [sic] s někým, jehož sexualita je nevyhraněná, neukotvená či se cítí být cizincem ve svém těle. A tak bych pojala i rozhovor s dětmi na tohle téma,“ radí dále Magdalena Dostálová.
Trans aktivisté by z takového vyjádření jistě neplesali – obvykle se snaží edukovat veřejnost v tom smyslu, že tranzice skutečně není jen o „předělání“ těla, nýbrž o dlouhotrvajícím a mnohovrstevnatém procesu. Musíme ale ocenit aspoň to, že psycholožka podporuje pravdivé informování dětí o tom, že existují trans lidé nebo třeba bisexuálové (ač není úplně šťastné míchat dohromady gender a sexuální orientaci).
Anketa, která moc nedává na vybranou
A co by na popsanou situaci odvětil hlas lidu? 86 % čtenářů iDnesu se přiklání k řešení „dojít do školy a stěžovat si na moderní vyučovací metody“. Nutno ale říct, že v online anketě příliš není z čeho vybírat. Zcela zde chybí možnost s dítětem citlivě diskutovat o problematice genderu – a nabízená varianta „uznat, že je pohlaví věcí volby“, k níž se připojila 3 % respondentů, opět směšuje termín gender s termínem pohlaví.
Tuto výtku ostatně vyjádřili i někteří čtenáři iDnesu ve „výživné“ diskuzi pod článkem, kde se podle očekávání „sešli“ odpůrci moderního vzdělávání v oblastech genderu a sexuální orientace.
Důkaz upadajícího školství, nebo vymyšlená provokace?
„Toto vštěpovat dětem do hlavy by mělo být trestné a mělo by se to soudit jako napomáhání genocidě, neboť to má za účel takovou osobu vykastrovat ‚tranzicí‘,“ hnal by celou záležitost do extrému jeden z komentujících.
„Typický důkaz úpadku dnešního školství. Až bude ministr školství někdo z SPD, tak se takové gender nesmysly vyučovat nebudou, ať se Brusel třeba uvzteká,“ reagoval další čtenář portálu iDnes.
„Moc nevěřím pravdivosti příběhu, ale gender problematiku bych nechal fakt až někam na střední školu do sexuální výchovy,“ vzkazuje jiný komentář.
Názor, že dotaz ve skutečnosti vychází z čísi bujné fantazie, a nikoli z reálného dopisu od čtenářky, zazníval v diskuzi pod článkem velmi často.
„Naprosto smyšlený příběh. Aneb hledání problému, kde žádný není,“ shrnul lakonicky jeden z komentujících.
„Úžasné je, jak tady progresivčíci unisono hýkají, že je příběh vymyšlený. Jakoby zuřivě odmítali přiznat se k odpovědnosti za průšvih, kterému sami pomohli na svět. Upřímně řečeno, také si myslím, že příběhy v této rubrice jsou nejspíš vycucané z palce. Ale druhá pravda je, že moje dcery přišly po podobném brainwashingu ve škole s tím, že jedna je bisexuál (11 let) a druhá pansexuál (13 let, nedokázala vysvětlit, co to vlastně znamená),“ svěřil se s ambivalentními pocity muž, který se údajně rozvedl kvůli „woke fanatismu bývalé manželky“.
„Tenhle článek je, doufám provokace, a Lenka je zcela vymyšlená. Jinak asi musela žít paní posledních 20 let pod kamenem, že není schopna vysvětlit synovi jednoduchým způsobem LGBT problematiku. Devítileté dítě už je na to dost staré, což vím z vlastní zkušenosti,“ má jasno další ze čtenářů.
Ať se příběh doopravdy stal, nebo ne, jedno je jisté: osvětu v oblasti genderu potřebujeme, a to i mezi dospělými. Mnozí se totiž nad genderovou problematikou rozčilují, aniž by tušili, že o biologickém pohlaví (s nímž to v přírodě také není tak binárně triviální, jak by si mnozí přáli) leckdy vůbec není řeč.
