„Šli jsme z hospody asi ve čtyři ráno,“ popsal Turek politické začátky u Motoristů. Nové „desatero“ strany „nevěří“ na nebinární osoby

Začátky u Motoristů? Kocovinové okno

„Filipe, pamatuješ si ten moment, kdy jsem ti řekl poprvé o Motoristech?“ obrátil se Petr Macinka, předseda Motoristů, na europoslance Filipa Turka, který se ještě ten den dočkal jmenování „čestným prezidentem“ strany. „Úplně poprvé si to nepamatuju, protože si myslím, že jsme z té hospody šli asi ve čtyři ráno,“ prohlásil automobilový závodník, který byl do Evropského parlamentu zvolen letos v červnu.

Takovýto úvod kongresu strany Motoristé sobě by nezasvěcenému divákovi mohl evokovat spíše televizní show – úderné tóny AC/DC a videoprojekce inspirované filmy Matrix a V jako Vendeta by tomu odpovídaly.

Filip Turek ve svém vystoupení nijak nezastíral, že se ideová východiska, která se strana chystá předložit veřejnosti, prapůvodně zrodila v hospodě u piva – skoro se až zdálo, jako by se tímto postupem chlubil. (Nutno dodat, že řadě voličů, kteří svoji politickou frustraci hlasitě ventilují nad rozpitými půllitry, skutečně takový start politické kariéry může imponovat.)

Na podobnou notu ve své „zdravici“ později navázal i senátor Robert Šlachta z hnutí Přísaha, které šlo s Motoristy společně do Europarlamentu. Známý populista zavzpomínal na společnou tříměsíční kampaň, během které měl  „Plzeňský Prazdroj hodně co dělat“, protože s Turkem během hotelových večerů údajně vedli dlouhé politické debaty u piva.

Je zajímavé, kolik prostoru dostal na kongresu Motoristů – kteří si automobilismus schválně dali do názvu strany – právě alkohol.

Zdroj: Giphy

Desatero, ve kterém (skoro) nikdo není nepřítel

Poněkud seriózněji se rozhovořil Petr Macinka, který se hned v úvodu své řeči vymezil vůči absurdním útokům na „podstatu normálního světa“, již zjevně chce hájit „ideovým desaterem“ strany.

„Formulovali jsme deset tezí, z nichž vyplývá deset hodnot, oblastí, komodit či entit, které nejsou a nesmí být vnímány jako nepřátelé. Toto desatero lze považovat za základní ideové vymezení politické strany Motoristé sobě,“ oslovil publikum. A co že stojí v nově představeném desateru Motoristů?

Vedle „uhlí není nepřítel”, „automobil není nepřítel” nebo „průmysl není nepřítel“ nechybí mezi ideovými východisky ani vzletná hesla „pravda není nepřítel“ nebo „svoboda není nepřítel“. Nepřítelem údajně nemá být ani člověk – což nejspíš neplatí pro nebinární osoby, jejichž existenci Motoristé neuznávají.

Když se tleská podpásovkám

„Člověka vnímáme jako středobod zájmu a odmítáme veškeré útoky na jeho přirozenost. Ať už ty zelené, které z nás činí ničitele planety, anebo ty genderové, které zacházejí tak daleko, že dokonce zpochybňují samotnou naši biologickou podstatu,“ nechal se slyšet Macinka. Následně dodal, že „člověk je samozřejmě jen muž a žena bez ohledu na psychickou poruchu několika jednotlivců, kteří… jsou přesvědčeni o své různorodosti“. Bouřlivý potlesk, jaký si za toto scestné nálepkování vysloužil od publika, hovořil sám za sebe.

„Motoristé sobě budou ode dnešního dne pevně odhodláni stát proti všem, kteří se snaží vnímat nejen naši svobodu, ale i všechny předchozí zmíněné body jako své nepřátele. K tomu nám dopomáhej rodina v bezpečí, národ ve svých hranicích a Bůh,“ prohlásil předseda strany na závěr svého proslovu, čímž vyburcoval obecenstvo, aby mu zatleskalo ještě vestoje.

Václav Klaus jako budoucí volič?

Po přestávce k publiku promluvil jeden z hostů kongresu, bývalý prezident ČR Václav Klaus. Někdejší spoluzakladatel ODS využil svoji „zdravici“ k tomu, aby si postěžoval na „vypelichání“ stávajících politických stran. Konstatoval, že je teď „módní být levicový”, zatímco „za pravicovost se dnes politici stydí“ – a že pouhé přihlášení se Motoristů k pravici bude „revolucí“ na české politické scéně.

„Skutečná pravicovost musí být odmítnutím dnešního progresivismu, dnešního multikulturalismu, dnešního genderismu, dnešního globalismu a v neposlední řadě dnešního environmentalismu. Neboli zelené ideologie poschovávané v nejrůzněji pojmenovaných politických stranách dneška,“ vyjmenoval ex-prezident jevy, kterým by naopak nálepku „nepřítele“ s chutí přidělil. Ani on si tedy neodpustil rýpnutí do genderové problematiky.

Ach, to nálepkování!

Svůj prostor dostal na kongresu i místopředseda ANO Karel Havlíček, který ocenil, kolik práce za poslední měsíce Motoristé odvedli. V kontextu předchozích vystoupení působilo poněkud úsměvně jeho postesknutí nad tuzemskou politickou scénou. „Chybí mi hrozně to, že zde nemáme nějaké názorové střety, vždycky to skončí akorát onálepkováním,“ postěžoval si politik.

Inu, s tím bychom výjimečně souhlasili. Třeba neférovou nálepku „psychická porucha“, jež má nebinární lidi zjevně ponížit a diskvalifikovat v rámci společenské debaty (čímž současně dehonestuje i všechny psychiatrické pacienty, kteří si nezaslouží být používání jako „odstrašující příklad“), bychom za nějaký (konstruktivní) názorový střet s chutí vyměnili!