„Poslala bych na ně policii,“ vzkázala žena fanouškům nebinární češtiny. Bojí se, že 300 tisíc nebinárních lidí nastolí v Česku „diktaturu“

Velmi „pestrá“ komentářová sekce

Sektáři, pomatenci, devianti, abnormální jedinci, nebo dokonce diktátoři, které by měla „prověřovat policie“, protože chtějí uškodit demokracii v naší zemi. Zhruba takové zesměšňující výrazy by si z diskuze pod rozhovorem mohly odnést nebinární osoby – pokud bych se v nich tedy vzedmula nějaká sebemrskačská touha pročítat si stovky zlých a zesměšňujících poznámek. Nutno dodat, že komentářová sekce pod interview by nejspíš nezlepšila den ani lidem, co se léčí v psychiatrické ambulanci či nemocnici – jednoduše proto, že komentující rádi používají termín „duševně nemocný“ jako nadávku nebo jakýsi argument, proč daného člověka nebrat vážně a nedávat mu prostor veřejně sdílet své názory. A co že komentující na nebinární češtině tolik pobouřilo? V zásadě nic nového.

Deset let genderové adaptace

Lingvista v Rozstřelu popsal, že se diskuze o vhodném oslovování nebinárních lidí vedou v Česku zhruba posledních deset let – a nezastíral, že sami nebinární lidé teprve hledají oslovení, které pro ně bude komfortní (a na rozdíl od binární češtiny jim bude znít autenticky). Za pomyslné píchnutí do vosího hnízda by se teoreticky dalo považovat vcelku nevinné vyjádření Víta Kolka k možnostem, jak naši mateřštinu oprostit od generického maskulina a od velmi binární variant. „Argumenty, že se čeština nedá nějakým způsobem genderově adaptovat, jak na ženy, tak na nebinární osoby... Myslím si, že ten argument je lichý,“ nechal se slyšet odborník, který věří, že je pouhou otázkou času a zvyku, než nám třeba „diváctvo“ začne znít přirozeně.

Tři sta tisíc mluvčích

Moderátor sondoval, jestli máme k dispozici nějakou statistiku o tom, jak velkou poptávku po genderově neutrálních označeních vlastně v ČR máme. „Existuje průzkum, který tvrdí, že nebinárních lidí je v České republice oko tří procent ve společnosti. To znamená přibližně tři sta tisíc lidí,“ popsal lingvista. Zároveň ale nastínil, že ve skutečnosti budou čísla nejspíš mnohem vyšší, protože ne každý chce svoji nebinární identitu „zakřížkovat“ v rámci dotazníku. (A při rozkliknutí internetových diskuzí se moc není čemu divit.)

Vladimír Vokál na to konto vyslovil odvážnou myšlenku, jestli by se mělo „tlačit“ na školy a média, ať v rámci používání jazyka pamatují i na well-being nebinárních osob a volí příjemnější oslovení – lingvista však apeloval spíš na umírněnost a pozvolnost. „Myslím si, že není třeba vyvíjet nějaký tlak, protože tomu tlaku se bude hodně lidí bránit. Podle mého je lepší nějaká přirozená cesta, kdy se s tím lidé přirozeně seznamují,“ doporučil  odborník. Moderátor chytře dodal, že na výraz Česko jsme si také museli zvyknout – a dnes už nám jde „přes pusu“ i přes klávesnici celkem hladce.

Hvězdička, nebo lomítko?

Vít Kolek se v rozhovoru také podělil o závěry své analýzy mainstreamových médií, která dle jeho slov stále ještě nepoužívají inkluzivní tvary typu učitel*ka. „Ta hvězdička tady slouží k tomu, že reprezentuje nebinární osoby,“ objasnil lingvista, v čem se výraz liší od starší varianty „učitel/ka“, kde lomítko předpokládá pouze dvě binární alternativy. Symbol hvězdičky podle odborníka naopak vyjadřuje pestrost genderových identit, a to dokonce i graficky – tím, jak se jednotlivé „šipky“, z nichž se hvězdička skládá, rozbíhají do všech směrů.

Od nebinární češtiny až k úpadku civilizace

Podobně „pestře“ se rozbíhaly i myšlenkové pochody v komentářové sekci pod rozhovorem, kde se strhla lavina emocí, mezi nimiž převažoval strach a hněv.

„Řekl bych, že se sešli dva devianti, navíc toho pána pohlavního lingvistu, což je další zbytečnej chlap, nic neprodukující, platíme z našich daní,“ rozohnil se jeden komentující.

„Když se nad tím zamyslím, tak to děsí. Ti pomatenci mají své lingvisty... To je přece šílený,“ reagoval další divák iDnes TV. Další mu na to konto odpověděl: „To je v sektách celkem běžné, že mají své specialisty.“

„A právě díky těmto duševně nemocným lidem je společnost v takovém rozkolu a úpadku. Dává se jim mediální prostor a jejich chorobné představy se normalizují. Jazyk je věc živá a vyvíjí se. To je samozřejmé a je to normální. Co ale není normální je jeho prznění na základě politicko-aktivistického tlaku,“ rozepsal se další přispěvatel v rámci internetové diskuze.

„A co takhle demokracie? Menšina se musí podřídit většině. Když je to naopak, je to diktatura. Jsem proti diktatuře a lidi, kteří ji hodlají zavést, by měli být prověřeni policií,“ nabídla radikální „řešení“ jedna z komentujících žen.

Zdroj: Giphy

Najednou se střední rod hodí…

Z velké nálože negativních a nekonstruktivních reakcí se však dá „vyzobnout“ i jedna úsměvná maličkost. Zajímavé totiž je, že kdykoli chtějí komentující dehonestovat a parodovat nebinární lidi, najednou jim věty ve středním rodě jdou jako po másle, a ještě si ochotně hrají se slovíčky. Nejspíš se dotyčným nelíbí, jak věty typu „Alžbětko poskytlo rozhovor“ zní, ale když mají posloužit k humoru na účet nebinárních osob, zjevně nikomu nedělá problém je seskládat. Nikdo pochopitelně netvrdí, že plošné používání středního rodu celý problém vyřeší – je zjevné, že se lingvisté (i sami nebinární lidé) nacházejí ve fázi zkoumání a testování. Ale možná by jim všichni ti obránci českého jazyka, kteří se obávají „prznění“ své mateřštiny, mohli pomoct s hledáním lepších alternativ – když jim dosavadní pokusy o nebinární jazyk nevoní. Kreativity na to zjevně mají dost!