Spravedlivý svět podle Gen Z? Studenti už pořádají „hon na čarodějnice“ i mezi sebou – a odborníky to „vůbec nepřekvapuje“
Znalce událost nepřekvapila
Co se stalo poté, bylo důsledkem „všudypřítomné cancel culture“, zaznělo při soudním vyšetřování koronerem. Rogers došel pěšky na Donningtonský most v Oxfordu a skočil do řeky Temže, v důsledku čehož zemřel na následky zranění hlavy.
Lékařská znalkyně Dr. Dominique Thompson však uvedla, že ji existence této kultury „vůbec nepřekvapuje“. A když budu mluvit jako příslušnice generace Z, musím říct totéž.
Dokážou unést, co si nandali?
Smrt Alexe Rogerse byla tragická a dalo se jí předejít. Ne proto, že by tato kultura byla zpátečnická a neměla by existovat, ale proto, že je gen Z první generací, která zavedla řádnou formu odpovědnosti za sexuálně nevhodné chování mezi přáteli – a také jsou to v podstatě děti.
Nejhorším proviněním generace Z je, že dává co proto, ale není schopná to unést. Nedokážu si představit, že by byl kdokoli z lidí v Rogersově skupině kamarádů „vybaven“, aby se vyrovnal se společenskou ostudou, jaké se dotyčnému dostalo, a přesto si všichni mysleli, že nějaká ostrakizace je nutná. Že je třeba ženám věřit. Zvládli to neobratně, Rogers byl zranitelný a přišel o život. Je to velká škoda a tragický příběh.
Zdroj: Giphy
Když si přátelé hrají na soudce
Co udělali, nebylo vysloveně špatné. Znám mnoho přátel – někteří z nich jsou i muži – kteří ze svých kruhů vyřadili určité muže kvůli obvinění ze sexuálního zneužití. Nikdy to není snadné a nikdo, koho znám a kdo byl součástí tohoto procesu, si to nikdy neužil. Mnozí si stále nesou pocit viny.
Žádná přátelská skupina nemůže jednat s autoritou policie nebo soudu, což tyto věci činí ještě riskantnějšími. Nejsou kvalifikovaní k tomu, aby někoho odsoudili k nějaké formě trestu.
Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že v Anglii a Walesu končí odsouzením zhruba jedno procento znásilnění nahlášených policii, nemůžeme říct, že by policie a soudy měly zas tak skvělé výsledky.
Mezi dvěma mlýnskými kameny
Byla jsem svědkem případů, v nichž se přihlásilo více poškozených, než byl muž kamarády exkomunikován. To věci značně usnadňuje. Rogers měl podle vyšetřování jen jednu žalobkyni.
Ale argument „je to jeho slovo proti jejímu“ vrhá dlouhý stín, který byl důsledně používán k umlčování žen a k bagatelizování jejich zkušeností. Protože je to sice „jeho slovo proti jejímu“, ale v realitě leckdy záleží jen na tom, co říká muž. Čas to znovu a znovu dokazuje. Nepochybuji o tom, že se tito přátelé cítili jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Nemyslím si, že z toho, co se stalo, měli nějakou radost. Ve skutečnosti si myslím, že to bylo nesmírně těžké, a to už před výslednou tragédií.
Nejvyšší čas na změnu
Pokud lidé chtějí, aby si mladší generace přestaly hrát na soudce, pak je třeba, aby tito dospívající a mladí dospělí mohli důvěřovat skutečným systémům moci, aby se cítili dostatečně bezpečně na to, aby věci nahlásili a svěřili je do rukou schopných a vyškolených dospělých.
Žena, která Rogerse obvinila, se tak zjevně necítila, takže jeho parta přátel byla nucena – bez jakékoli jiné formy následků a dalších důkazů – učinit rozhodnutí. Kdyby se rozhodli obráceně, hypoteticky se mohl zabít jiný student. Toto rozhodnutí nemělo být v rukou studentů a Rogers měl být naživu.
Co se stalo Alexi Rogersovi, je problém, který přesahuje jeho samotného, jeho přátele i Oxfordskou univerzitu. Je to endemické. Něco se musí změnit, a není to generace Z.
© The Standard Ltd
Pro The Standard připravila Maddy Mussen.
