Zaslouží si trans ženy 890 „neférových“ medailí? Podle zprávy OSN jde o „násilí na ženách ve sportu“, bezbolestné řešení ale nenabízí
Ztracené „férové příležitosti“
Studie, která se jinak věnuje například problematice škodlivých stereotypů nebo sexismu ve sportu, přichází s poměrně jasným názorem: atletky, které tranzici nikdy řešit nemusely, protože jim písmenko F bylo přiřazeno už v den narození, ztrácejí kvůli transgender sportovkyním „férové příležitosti“, protože nedisponují určitými genderovými specifiky, například větší fyzickou silou nebo vyšší hladinou testosteronu. Pod zprávou je podepsaná Reem Alsalem, která v OSN zastává funkci zvláštní zpravodajky – svoji expertízu tedy poskytuje jako nezávislou.
Samostatná kategorie ve hře
V rámci tiskové konference, jež následovala po prezentaci zprávy před Valným shromážděním OSN, Reem Alsalem zdůraznila, že uznává právo každého jedince participovat ve sportech. Dodala však také, že není nikterak vzácné, když vznikne určité „napětí“ mezi lidskými právy a jejich držiteli.
„Abychom zajistili férovost, důstojnost a bezpečí pro všechny, včetně žen a dívek, doporučuji to, co mnozí ostatní: abychom zachovali ryze ženskou kategorii. A zároveň měli otevřenější kategorii pro ty, kdo chtějí sportovat v kategoriích, které neodpovídají pohlaví, do kterého se narodily,“ sdělila zpravodajka novinářům, jak by si za daných okolností představovala „dobré praktické řešení“ tohoto ožehavého tématu.
Vítejte v genetické loterii!
Jistě, mohli bychom v tomto bodě začít rozebírat ty nejjemnější nuance celého problému – počínaje rozborem toho, nakolik hormonální terapie, která v tělech trans žen potlačuje testosteron, způsobuje úbytek svalové hmoty, a konče diskuzemi o tom, jestli vrcholový sport vůbec někdy bude fér, když na začátku všeho stojí jakási genetická loterie, která rozdá esa pouze vybraným jedincům. Možná bychom si ale měli spíš položit jinou otázku. Jak by se celá diskuze změnila, pokud by trans ženy byly ve společnosti plně respektovány a nemusely by se potýkat s transfobií, misgenderováním, diskriminací a mnoha dalšími nepříjemnostmi?
Boj o startovní číslo, nebo o respekt?
Pokud vás většinová společnost permanentně vyčleňuje a ostrakizuje jen proto, že jste se nějak narodila, a vy musíte donekonečna dokazovat, že jste „dost žena“ nebo „žena jako každá jiná“, aby vám bylo „milostivě dovoleno“ sdílet s cis ženami toalety, šatny, nemocniční pokoje nebo vězeňské cely, logicky se o to víc chcete dočkat uznání vlastní identity. Protože se ji snažíte chránit před palbou předsudků, pochybovačných reakcí a dehonestujících komentářů.
Teprve v momentě, kdy možnost závodit v ženské kategorii nebude otázkou toho, jestli mají trans ženy nárok na obecné přijetí, protože se ve většině oblastí života konečně dočkají rovného zacházení, můžeme začít vést věcnou diskuzi, jak pravidla vrcholového sportování nastavit, aby co nejlépe zohlednila fair play pro všechny zúčastněné. Dokud se takový průlom nepodaří, budeme mít na jedné misce vah 900 medailí – a na druhé miliony příkoří, jimž trans ženy čelí na denní bázi.
Násilí na ženách si jistě zaslouží odpovídající pozornost, publicitu, prevenci i právní postihy, ale možná by se hodilo přidat i to poslední „P“. Prioritizaci.