„Mám informaci, že homosexualita je nemoc,“ tvrdí zástupce Mladého PRO Jakub Miller, jemuž se „cizí termity vrací jako buzerant“
Totalitní režim v české praxi
Strana PRO Jindřicha Rajchla je další z těch, které se bijí v (pomyslnou) hruď a hlásájí do všech stran, jak je třeba podpořit vlastenectví a „normální svět“. Mladé PRO je pak odnoží strany a sdružuje „mladé aparátčíky“ ve věku do 35 let. Jak ale sám Miller v rozhovoru potvrzuje, k „velkému“ PRO má to „Mladé“ velmi blízko a sdílí jeho hodnoty (což je termín, o jehož obsahové náplni bychom vzhledem k programovému prohlášení strany – ale i Millerovým vyjádřením – mohli dalekosáhle polemizovat, ale budiž). A jelikož v tzv. Akčním plánu pro Česko hlásá strana PRO, že „kategoricky zakáže jakoukoliv genderovou či politicky zaměřenou indoktrinaci dětí,“ není divu, že tohoto nastíněného cíle se drží i mladí straničtí přívrženci. Ostatně, „indoktrinace dětí“ je dle Jindřicha Rajchla „cílem každého totalitního režimu“ (který evidentně dle něj zavládl i v Česku) – a kromě LGBTQ problematiky se indoktrinace dle jeho slov týká také Green Dealu a rusofobních nálad. Takže i Mladé PRO musí do boje.
A jak „akčně“ Mladé PRO postupuje? To dle Millera, který působí jako advokátní koncipient (sic!), mj. pomáhá lidem, aby se mohli vyjádřit, když např. nesouhlasí s tím, „aby jejich děti byly ve škole indoktrinovány a byla na nich praktikována výuka směrem k LGBT.“ Dodal také, že dle jeho informací „dochází k tomu, že jsou děti cíleně vyučovány a připravovány, že mohou mít více než dvě pohlaví,“ a také se v rámci postupné indoktrinace upravují školní osnovy směrem k tomu, co požaduje politická korektnost.
Ačkoliv vyjádření nesouhlasu s onou indoktrinací v žádném případě nikomu nechceme upírat (ostatně, na hájení konzervativních hodnot má právo každý), problém je, že Jakub Miller záhy po všech těchto silných výrocích přiznává, že o ŽÁDNÉM konkrétním příkladu této obávané indoktrinace neví. Přesto si stojí za tím, že děti by se podobně složitými (???) otázkami neměly zabývat. Jak velký galimatyáš má Miller v tom, co hlásá, následně dokládá jeho těžce vydolovaný příklad indoktrinace, resp. „nesvobody projevu a nerespektování druhého názoru“ – tedy kauza učitelky propuštěné kvůli popírání války na Ukrajině. Ano, byla propuštěna, ovšem soud ji nakonec očistil. Byť příklad indoktrinace je to sám o sobě mimózní, nakolik možné by bylo něco takového v zemi skutečně totalitní a nerespektující druhý názor, ať každý posoudí sám.
Podprahové nepochopení
Pokud si ti, kdo vydrželi sledovat Millerovy argumentační faily ohledně mytické indoktrinace dětí (což aktuálně platí jako univerzální zaklínadlo všech bojovníků za normální svět), doposud neukroutili hlavu, dostali další příležitost ve chvíli, kdy Miller začal objasňovat, jak neziskové organizace vedou ve školách „podprahové kampaně“. Podprahově informují. A podprahově sdělují. A co že to znamená podprahově? Inu, dle Millera „s určitým cílem“. Škoda, že pravý význam „podprahového sdělení“, tedy sdělení, které leží pod prahem vnímání, mu poněkud uniká (o tom, že již věda prokázala, že tyto podprahové podněty příliš funkční nejsou, ani nemluvě). Ale nevadí. Pán je suterén. A cizí termity ani nepotřebuje (ostatně, v souladu s klasickým policejním vtipem se mu nepochopeny vrací jako buzerant), vystačí si s těmi, které jsou ryze české. Protože když dojde na ty cizí, i ukroucení hlavy je pro sledující málo.
Homosexualita? Nemoc!
Vzhledem k tomu, že dle Millera složité otázky týkající se lidské sexuality do školy nepatří (touto logikou bychom mohli striktně zakázat také vybrané hodiny biologie, v nichž se vysvětluje lidská reprodukční soustava, což nic snadného také není), dotaz na vhodnou reakci učitele, za nímž se žák přijde svěřit, že se mu líbí osoby téhož pohlaví, se nabízí. „Nic takového do školy nepatří, neměli bychom to cíleně rozebírat ve školách,“ reaguje tak Miller na otázku. Má smysl zdůrazňovat, jak bolestné mohou být coming outy? Jak tragicky mohou končit, pokud se děti samy utápí v nespočtu otázek, na něž nemají odpovědi? A naopak argumentovat statistickými daty dokazujícími, jak výrazně se snížila sebevražednost mladých LGBTQ lidí v zemích, kde byly legálně stvrzeny sňatky leseb a gayů a LGBT lidé tak byli plně zrovnoprávněni? Ne, nic z toho smysl nemá. Proč? Protože Jakub Miller má převratné informace. Informace, že homosexualita je nemoc.
„No tak já si myslím, že z těch informací, co jsou mi známy, od odborníků, je to spíše otázka na lékaře než na mě, nevím, těžko to posoudit, jsem laikem, ale nemyslím si, že je to téma, které by patřilo do škol,“ reaguje na první otázku, jak nahlíží na homosexualitu. Údajně je její posouzení velmi odbornou otázkou, a to bez ohledu na to, že výzkumy již prokázaly, že se jedná o biologickou danost – a na této skutečnosti již panuje všeobecný vědecký konsenzus. Advokátní koncipient Miller má totiž evidentně jiné, lepší informace. „Možná takový konsenzus existuje, ale já se s tím zásadně neztotožňuji a nesouhlasím s tím. Je to věc lékařského charakteru. Já mám informaci, že se jedná o nějaký druh nemoci,“ shrnuje. V tuto chvíli je již jakákoliv snaha o argumentaci zbytečná. Možná, že má Miller informace také o tom, že je Země placatá. Bůh suď.
PRO-TI
Podtrženo – sečteno, strana PRO i Mladé PRO zjevně disponují velkým objemem informací. Informací o indoktrinaci. Informací o homosexualitě. Škoda, že se jedná o informace poměrně jednostranné – a jejich prezentace a prosazování jde tak de facto proti primárnímu principu strany, tedy možnosti dávat prostor všem názorům a bojovat proti cenzuře (ta se, dle Millera, projevuje tím, že PRO nedostává tak velký prostor ve vysílání České televize jako jiné – vládní a opoziční strany…). Optikou tvrzení, že homosexualita je nemoc, je naopak namístě obávat se indoktrinace s tímto postojem související. Protože snaha o léčbu homosexuality, ta už tu byla…
