Ve Velké Británii vznikl nový průvodce inkluzivní péčí pro LGBT seniory. Pomůže tento návod i „neviditelným“ seniorům v Česku?
Mluvčí Univerzity v Kentu zdůraznil, jak je naléhavá potřeba zlepšit pečovatelskou praxi. „Výzkumy ukazují, že mnoho starších LGBT lidí čelí diskriminaci a nerovnostem při využívání zdravotních a pečovatelských služeb v Británii,“ uvedl. Senioři se navíc často obávají, že v pečovatelských domech budou nuceni skrývat svou identitu.
Dr. Jolie Keemink z Centra pro zdravotní studie upozornila na to, že LGBT senioři jsou mnohem častěji odkázáni na sociální péči než jejich heterosexuální vrstevníci, protože obvykle nemají děti a mají méně sociální podpory. Kromě toho mohou čelit zdravotním rizikům, jako je sociální izolace, závislosti, demence nebo nakažení virem HIV, které jejich potřebu péče ještě zvyšují.
LGBT senioři v Česku
Podobná problematika se bohužel týká i České republiky. Výzkum provedený Platformou pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) v roce 2016 zdůrazňuje, že LGBT senioři tvoří „neviditelnou“ menšinu. V české společnosti, která se dlouhodobě potýkala s homofobií a heteronormativními přístupy, se mnoho LGBT seniorů během svého života setkalo s diskriminací a stigmatizací, což výrazně ovlivňuje jejich vztah k institucím sociální a zdravotní péče.
Statistiky ukazují, že LGBT senioři mají více než dvakrát větší pravděpodobnost, že budou žít sami, a čtyřikrát menší pravděpodobnost, že budou mít děti, než jejich heterosexuální vrstevníci. Partner a děti jsou přitom dominantními pečovateli ve stáří, což znamená, že LGBT senioři jsou mnohem častěji odkázáni na pomoc institucí. V českém kontextu se odhaduje, že až 16 % mužů a 12–15 % žen patří mezi LGBT osoby, což činí problém péče o LGBT seniory relevantní pro tisíce lidí.
Tito senioři často žijí v podmínkách, kde jim chybí podpora rodiny, a jsou odkázáni na přátele či zvolenou rodinu. To však přináší další problémy, jelikož jak tito senioři stárnou, stárnou i jejich přátelé. Ve výsledku to znamená, že mohou ztrácet klíčovou neformální podporu, na kterou se dříve spoléhali.
Kromě toho LGBT senioři čelí vyššímu riziku chudoby. Lesbické páry mají ve stáří dvakrát větší pravděpodobnost, že budou ohroženy chudobou, než manželské heterosexuální páry. Další problém představují legislativní a sociální překážky, které mohou ztížit jejich rozhodování o péči v pozdějším věku.
Výzkumy také ukazují, že LGBT senioři jsou v pečovatelských domech často neviditelní i pro samotný personál. Je proto nezbytné vytvářet prostředí, kde se tito senioři nebudou bát otevřeně hovořit o svých životních zkušenostech. Instituce by měly klást důraz na respektování identity každého jednotlivce a podporovat atmosféru, která brání diskriminaci jak ze strany personálu, tak ostatních klientů.
Vytvoření inkluzivního prostředí pro LGBT seniory je nejen otázkou lidských práv, ale také klíčovým krokem k zajištění důstojné a kvalitní péče v pozdějším věku. A právě k tomu má pomoci i nově vzniklý průvodce.
