Nejdřív snowflakes, potom snowballs. Od (domnělého) zákazu obrázkových značek ve školkách až k (ne)korektně rozdělenému Česku
Komentář
Zdroj: AdobeStock
<Path>

Nejdřív snowflakes, potom snowballs. Od (domnělého) zákazu obrázkových značek ve školkách až k (ne)korektně rozdělenému Česku

Rozhořčení, že se nevinná tradice obrázkových značek ve školkách stane „obětí falešné politické korektnosti“, tento týden prosáklo z Vídně až na český Facebook –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a i když se mluvčí místních školek Mirjana Savic ohradila, že žádný takový zákaz neexistuje, kauza už si mezitím začala žít svým vlastním virtuálním životem. Říkáte si, proč takové pseudoudálosti vůbec věnovat pozornost? Protože nám krásně ilustruje, jak si coby Středoevropané aktuálně stojíme s přijetím proměn vyjadřování ve veřejném prostoru.
Veronika Košťálková Autor
13. 9. 2024

Mnoho povyku pro vláček a hříbek

V uplynulém týdnu proletěla českými médii (a v závěsu i sociálními sítěmi) rakouská kauza, která by se dala shrnout čtyřmi slovy: vlastně se nic nestalo. Posuďte sami: rakouský bulvární deník Kronen Zeitung, kterému je vlastní euroskeptická rétorika, informoval, že se vídeňský magistrát chystá zakázat obrázkové značky. (Ano, ty, podle kterých si děti v mateřských školách poznají svoji skříňku v šatně.) Plošné stažení mělo údajně patřit do soudku antidiskriminačních opatření: aby se nikdo z předškolního kolektivu necítil špatně, kdyby na něj zbyl třeba vláček, hříbek nebo jiný symbol, který v dítěti nevyvolává pozitivní asociace. Následovalo oficiální ujištění, že se Vídeňané žádného zákazu bát nemusí, internetový rozruch se ale nezastavil a jel dál.

Nejsou křehké všechny generace?

„Sněhovým vločkám“, které oproti předchozím generacím vyžadují větší ohleduplnost v tom, co kdo veřejně vypustí z úst, oponenti vyčítají kde co. Choulostivost, vztahovačnost, tendenci dělat z komára velblouda i „příliš mnoho času na řešení nesmyslů“ ve světě, kde nás pálí tolik reálných problémů. Nejsou ale přesně tyto atributy vlastní i druhému táboru? Tomu, kterému novinový titulek „Vídeň chce zakázat obrázky ve školkách“ brnkne na extra citlivou strunu, takže prakticky obratem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v čase, který ani nedává prostor na kritické ověřování faktů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozjede silně emotivní, dotčenou reakci?

<Path> HIV pozitivní Lukáš o začátku a průběhu svého onemocněníZdroj: JS

Snowball effect jako z čítanky

Stačí si otevřít komentářovou sekci pod libovolným článkem o rostoucí politické korektnosti, a můžete v přímém přenosu sledovat ukázkový případ efektu sněhové koule. Co začíná jako dílčí kritika „zlých unijních úředníků“, spouští lavinu pobouření, na kterou se nabalují další a další témata, na něž je tento tábor háklivý (a která s původní informací nesouvisí). Kritické a rozhořčené reakce se nezastavitelně řetězí a od nadávání na hypotetický zákaz kreslených berušek a bubínků už chybí jen krůček k ventilování frustrace v otázkách migrace nebo existence nebinárních identit.

Tipy redakce

Nálepka, která nerozděluje?

Pokud bychom připustili, že v současném Česku existuje poměrně výrazný „tým snowballs“, musíme si ale v první řadě vysvětlit, že nejde o nálepkovací protiútok ze strany snowflakes. Cílem není na kohokoli ukazovat prstem, znevažovat jeho znepokojení nebo společnost ještě více rozdělovat. Naopak. Možná už bychom mohli (a měli) dozrát do bodu, kdy se shodneme na tom, že určitá míra citlivosti je vlastní všem lidem – a ve výsledku pouze svědčí o tom, že nám na něčem záleží, že chceme chránit určité hodnoty.

O rok narození tady nejde…

Kdybychom chtěli paušalizovat (ačkoli konzervativní mládežnická organizace MotorGen, která čile hejtuje korektnost i LGBT+ osvětu, dokazuje, že o věk tady vůbec nejde), tak generace narozená po roce 2000 akcentuje, abychom se vciťovali do ostatních a zbytečně svým jednáním nezraňovali marginalizované skupiny, které si „užijí” dost příkoří i bez toho, zatímco generace X a Y zase silně lpí na svobodě slova, stabilitě pořádků a určité společenské kontinuitě.

Zdroj: Giphy

Co nás spojuje? Citlivost na urážlivý obsah

Pro oba pomyslné tábory není (a nebude) snadné vzájemně si naslouchat, natož dospět ke konsensu, čemu dát prioritu. Pokud se takovému stavu jako společnost ale chceme blížit, možná bychom si měli vědomě připomínat, že jsme všichni v první řadě lidé. Dokonce i s jedincem, který nám připadá jako z jiné planety, protože z perspektivy naší bubliny (a našich zkušeností či vědomostí) hájí a prosazuje naprosté absurdity, máme – minimálně na úrovni takzvané „offense sensitivity“ – leccos společného.

Zdroj: krone.at, scientificamerican.com, wikipedia.org, erstandard.at, britannica.com

Populární
články

Pokud rodič chce zažádat o vyjmutí dítěte z výuky, která má co do činění s LGBT lidmi nebo s genderem, má, zdá se, šanci uspět i navzdory postoji České školní inspekce
AKTUALITY

„Omluvte, prosím, moji dceru z veškeré výuky o LGBT a genderu.“ Žákyně z Olomouce dostala propustku, veřejnost rodičům fandí

Autor: Veronika Košťálková
Dneska je maminka Victorovi velkou oporou
LIDÉ

„Zpočátku šla mamka ostře proti. Při nákupech mě nepustila do klučičí sekce. Časem si ale uvědomila, že to jsem opravdu já,“ vzpomíná Victor

Autor: Irena Piloušková
Nebinární Alex dává svoji identitu (mimo jiné) do kontextu s neurodivergentním mozkem. Věří, že mu striktní kolonky muž/žena nedávají smysl také proto, že je na autistickém spektru
LIDÉ

„V tramvaji mě paní seřvala, že nemám oholené nohy.“ Alex v Česku nezapadá mezi ženy ani muže. „Kluci po mně během rande házeli kameny”

Autor: Veronika Košťálková
Na první pohled se Natron neliší od jiných jezer, ale zkuste si do něj na chvíli strčit ruku...
CESTOVÁNÍ

Jezero, které mění zvířata v kámen. Natron v Tanzánii je jedno z nejkrásnějších a zároveň nejsmrtelnějších míst na světě

Autor: Michal Černý
„Že jsem adoptovaný, jsem se dozvěděl ve čtrnácti, kdy jsem mamce předložil několik důkazů,“ vypráví Victor, který prošel tranzicí
LIDÉ

„Že jsem adoptovaný, jsem se dozvěděl ve čtrnácti, kdy jsem mamce předložil několik důkazů,“ vypráví Victor, který prošel tranzicí

Autor: Irena Piloušková
Třebaže Michaella Bolder masíruje obličeje světovým celebritám, má v rukávu i levné tipy, čím pleti prospět
TĚLO & MYSL

Mražené lžičky a „šplouchací“ metoda. Co nejlevnějšího se dá dělat s pletí, aby vypadala mladší? Poradí obličejová masérka celebrit

Autor: Veronika Košťálková
Maximiliana Ančerlová neměla téměř celý život ponětí o tom, jak významný byl její děda
LIDÉ

„Věděla jsem, že můj děda byl dirigent, ale nic víc.“ Maximiliana Ančerlová oživuje odkaz jednoho z největších dirigentů 20. století

Autor: Michal Černý
Festival Queer Eye i letos přiveze zajímavé ženské hlasy: třeba berlínskou zpěvačku MADANII.
KULTURA

Blíží se Queer Eye. Pestrý festival, kde můžete tančit, besedovat, skládat hudbu, trénovat sebeobranu… Nebo klidně jen ležet!

Autor: Veronika Košťálková
K práci v PR se Michal Večeřa dostal přes zkušenosti v médiích. V redakcích začínal jako produkční, poté psal pro Hospodářské noviny, deník Metro, a dokonce i pro LUI
LUI BUSINESS

„Díky terapii už vím, že nejsem workoholik. Když mám tvůrčí blok, nechám pracovat podvědomí,“ říká expert na osvětové kampaně

Autor: Veronika Košťálková
Hnutí #MeToo sice zvýšilo povědomí o problémech se sexuálním obtěžováním na pracovištích, ale dopad to prý nemělo prakticky žádný
LIDÉ

Hnutí #MeToo selhalo? „Úroveň sexuálního obtěžování se na pracovištích nijak nezměnila,“ říká odbornice na diskriminaci

Autor: Michal Černý

E-Shop