„Muslimové žijící v Evropě mohou mít problém s LGBT+ lidmi, přesto ve většině volí sociálně demokratické strany prosazující rovnost mezi všemi občany,“ tvrdí evropský gay diplomat
Bydlíte v Bruselu, jak se tam jako muž, který otevřeně žije jako gay, cítíte? Cítíte se stále bezpečně?
V Bruselu žiji už třináct let a musím říct, že si neumím představit lepší místo k životu pro LGBTIQ lidi, protože homofobie na pracovišti, v politice ani v médiích v podstatě neexistuje nebo je jen marginální a veřejně odsouzená. Nezapomínejme, že Belgie byla druhou zemí na světě, která legalizovala rovné manželství, a jednou z prvních, která měla otevřeně gay premiéra od roku 2011. V současnosti má země trans vicepremiérku. Věřím, že svět by byl lepším místem, kdyby se každý choval jako většina Belgičanů, protože většina z nich se opravdu nezajímá o soukromý život ostatních lidí: nonšalance a tolerance jsou zde běžné charakterové rysy. Samozřejmě, existují výjimky a stále můžete slyšet nějaké homofobní nadávky mezi těmi stejnými nevzdělanými a úzkoprsými lidmi, kteří mají tendenci volit rasistické politické strany, nebo mezi některými mladými lidmi žijícími v marginalizovaných částech Belgie.
Objevují se zprávy, že se v Bruselu množí útoky na gay muže prostřednictvím aplikace Grindr. Můžete k tomu být konkrétnější?
Bezpečnostní situace v Bruselu není nejlepší, ale ne jen kvůli homofobním útokům. Tento rok bylo v Bruselu registrováno pět případů, kdy byl Grindr použit k nalákání uživatelů do parků nebo odlehlých oblastí, aby je tam někteří chuligáni skupinově přepadli. V roce 2019 se vyskytl i případ, kdy profil na Grindru vyhrožoval útokem na gay bary v Ostende na západě Belgie (i když to byl falešný poplach), a registrovali také jednu vraždu v roce 2021, která byla označena za homofobní útok (přičemž zločinci byli zatčeni). Tyto strašné události ukazují, že policie musí být ostražitější, když jsou hlášeny případy homofobních útoků, a musí se posílit i preventivní opatření. Policie někdy zanedbává stížnosti, pokud jde o akty homofobie, a určitě musí reformovat svou praxi a více investovat do školení na tento specifický typ kriminality, který byl v minulosti ignorován. Tyto nedávné signály ukazují, že odpovědnost nese izolovaná a lokalizovaná skupina delikventů, protože to samé se neděje v celé zemi – jako například v Rusku. Navzdory tomu bych nedělal z novinky generalizovaný problém. Skutečnost, že homofobní útoky v Belgii za poslední desetiletí zde mohu uvést v několika řádcích, ukazuje, jak marginální tyto útoky jsou. Mnohem problematičtější z hlediska bezpečnosti v Bruselu je vyřizování účtů mezi mafiemi zapojenými do obchodování s drogami, což vedlo k několika případům střelby v ulicích, které způsobily vedlejší oběti; a kde policie nekoná dostatečně důrazně a efektivně.
V Evropě sílí podpora krajní pravice. Jak reálné je to riziko pro demokracii v Evropě a nakolik to může znamenat, že se vlivem krajně pravicových uskupení začne rušit stávající nebo prosazovat nová legislativa? Která např.? (otázka byla položena před výsledkem 2. kola parlamentních voleb ve Francii – pozn. autora)
Naštěstí byla krajní pravice ve Francii v druhém kole parlamentních voleb poražena. Přestože se jim tentokrát nepodařilo dostat se k moci, počet jejich voličů vzrostl na více než 10 milionů, takže v budoucích volbách fakt mohou uspět. Tento trend je znepokojivý ve Francii, ale také ve zbytku Evropy, protože vidíme, že tato politická hnutí se příliš nestarají o práva a situaci žen, cizinců nebo menšin, takže neexistuje žádná záruka, že budou laskavější pro menšiny, jakou jsou LGBTIQ, a mohli by na národní úrovni následovat polský příklad vytvoření „LGBT-free“ zón.
Také výsledek voleb do Evropského parlamentu ukázal posun doprava, i když ne tak masivní, jak předpovídaly některé průzkumy. Jsem si jistý, že z řad krajně pravicových poslanců EP budeme slyšet znepokojivé legislativní pozměňující a doplňující návrhy a s největší pravděpodobností snáze projdou návrhy na zpřísnění postoje EU k migraci, ale stále doufám, že rozumná většina v parlamentu bude schopna blokovat legislativní návrhy, které by omezovaly práva žen či LGBTIQ.
Co může případné vítězství Marine Le Pen ve Francii znamenat pro krajně pravicové partaje v jiných státech EU? Jak na to bude případně reagovat Macron?
Zatímco Marine Le Pen nevyhrála parlamentní volby ve Francii, minulý měsíc přece jen vyhrála evropské volby; a její strana Rassemblement National se právě připojila k nově vytvořené politické skupině v Evropském parlamentu s českými stranami ANO a Přísaha s názvem „Patrioti pro Evropu“, ve které se francouzská delegace stala nejdůležitější. To určitě vytvoří novou dynamiku mezi ostatními stranami této skupiny. Je však třeba zmínit, že Le Penová zatím nemá monopol na evropskou krajní pravici, protože německá strana AfD vytvořila vedle „patriotů“ další krajně pravicovou skupinu spolu se slovenskou Republikou s názvem „suverenisté“ a budou si tedy v EP konkurovat.
Pro Macrona je nyní největší výzvou ve Francii sestavit fungující vládu v koalici s levicovými stranami, což se mi zdá velmi nepravděpodobné. Nejspíš bude Francie v tomto nadcházejícím roce politicky paralyzovaná. A v roce 2027 bude další výzva pro Francouze porazit Le Penovou v prezidentských volbách!
Jakým způsobem chystá EU nadále chránit práva menšin? Jsou na stole nějaké nové programy, které by potenciálně mohly snížit napětí ve státech, kde je citelné ruské vměšování?
EU má povinnost zaručit práva menšin (etnických, náboženských, sexuálních) protože jsou zakotvena nejen ve smlouvách EU, ale také v Evropské úmluvě o lidských právech. Mimochodem, Soudní dvůr EU byl celkem užitečný například při zaručení práv LGBT rodičů, dokonce i v zemích, které ve svých vnitrostátních zákonech nemají žádné homosexuální manželství ani adopce. Neexistuje žádné bezprostřední riziko, že by se tato podpora ztratila, jen budeme muset brzy zjistit, zda nová komise Von der Leyenové navrhne novou legislativu v této oblasti: například zaručit novým zákonem rovnost práv, kterou ještě nemáme. Bohužel si nemyslím, že Von der Leyen, jako konzervativní politička, bude sama takovou novelu prosazovat. Další křehčí situací bude zajištění práv migrantům a žadatelům o azyl, protože jsme viděli, že přijetím azylového balíčku (EU Pakt o migraci a azylu) začátkem tohoto roku se právo na azyl omezilo: V rámci této nové legislativy je nyní například možné věznit děti migrantů.
Protože současná komise EU je již velmi aktivní v oblasti obrany a boje proti dezinformacím, předpokládám, že tento postoj se v příštích letech nezmění. Opatření orgánů EU v boji proti dezinformacím již přinesla ovoce, protože tento rok bylo zaznamenáno menší zasahování Ruska ve srovnání s posledními evropskými volbami. Dvě země, které žalostně selhaly ve své domácí úloze zastavit šíření falešných zpráv a konspiračních teorií, jsou, bohužel, moje domovská země Slovensko, a Bulharsko. Shodou okolností právě v těchto dvou zemích můžete najít vyšší podíl občanů, kteří upřímně věří, že za válku na Ukrajině je odpovědný Západ, místo evidentní agresorské země. Přál bych si, aby Evropa mohla na Slovensku udělat více, ale současná vláda ani zdaleka nespolupracuje s doporučeními EU v otázkách právního státu, spravedlnosti nebo nezávislosti médií. To by zase mohlo velmi brzy vést Evropskou komisi k sankcionování Slovenska a odnětí strukturálních fondů zemi. Ale ani to pravděpodobně nepřinutí slovenskou vládu ke změně svých postojů.
Jak je to s migrací v Evropě? Jaké jsou přesné důvody, proč Evropa nechce více investovat do ochrany vlastních hranic? Jak je možné, že do Evropy denně proudí desítky tisíc lidí? Je to potřeba (levné) pracovní síly, která do budoucna zajistí stabilitu důchodového systému? Je to potřeba uchovat mezinárodní byznysové kontrakty?
Dovolil bych si říct, že právě naopak: byli jsme svědky masivního nárůstu financování vnějších hranic a zvýšení financování agentury Frontex z 364 milionů v roce 2020 na 845 milionů v roce 2023, a omezování práv migrantů.
Zdá se mi, že otázka migrace je klasickým příkladem toho, jak politici a média nafouknou téma, které není krizí, do rozměrů, které vedou mnoho evropských občanů k tomu, aby začali věřit, že migrace je pro ně existenčním problémem. Je zřejmé, že na přijetí většího počtu migrantů máme kapacitu (viděli jsme to i na Slovensku s uprchlíky z Ukrajiny), pokud jsou instituce dobře přizpůsobeny, bylo by to i potenciálním ekonomickým přínosem, chybí však politická vůle k takovému konstruktivnímu přístupu. Jak jsem zmínil, ve skutečnosti většina evropských zemí má tendenci následovat narativ krajní pravice a výsledkem této zbabělé politiky je například již zmíněné rozhodnutí členských států přijmout Pakt EU o migraci a azylu. Kdyby jen politici a média se stejnou vervou vykreslovali nebezpečí daňových úniků, nenapravitelné škody na životním prostředí, vzestup antidemokratických stran, nezákonné praktiky nadnárodních společností či riziko rozdělení Evropy, tak bychom již nediskutovali migraci při každých volbách, ale možná bychom se místo toho pokusili najít cestu k udržitelnému hospodářskému a sociálnímu modelu pro Evropany.
Kapacity přijmout další migranty určitě máme. A dost možná je i potřebujeme. Na druhou stranu se ukazuje, že jde-li o migranty z islámských zemí, vytváří to ve společnosti silná a nebezpečná pnutí. Mnoho z nich se integrovat nechce, uchovávají si původní systém hodnot a v některých případech i výklad práva, které se neslučuje s demokratickými principy. V médiích se objevují zprávy o ne úplně malých skupinách v Německu žijících migrantů původem z islámských zemí, kteří aktivně vystupují za nastolení chalífátu. Neměla by tedy Evropa hledat migranty jinde? V zemích s kulturou, která je té evropské bližší?
Jistě není výsadou žádné komunity migrantů prosazovat svůj výklad zákona nad státní instituce, protože zákon by měl platit pro všechny stejně. Zmínil bych, že možnost přístupu k spravedlivému soudnímu systému je jedním z práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (Článek 6) a pokud se někdo domnívá, že jeho právo být vyslechnut u soudu je omezováno, existují právní prostředky k nápravě před Evropským soudem pro lidská práva, ale naopak to nefunguje! Jistě neexistuje žádné lidské právo umožňující ignorování existujícího právního systému na základě náboženství nebo tradic. Dokonce i základní svoboda náboženského vyznání (článek 9 Úmluvy) zmiňuje tento limit: „Svoboda projevovat náboženství nebo víru může podléhat jen takovým omezením, která jsou stanovena zákonem, a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo na ochranu práv a svobod jiných.“ Takže v případě Německa, jehož soudní instituce jsou dost pevné, nevěřím, že by se malé komunity nepodřizovaly německému právu. Možná by si rétoricky přály, aby se jim nepodřizovaly, ale to je úplně jiná věc. Zákon musí respektovat jednoduše každý. Právní pořádek je nejsilnější, když nespecifikuje žádnou konkrétní menšinu nebo skupinu. Nejlepší tedy je neplánovat speciální pravidla pro nějaké komunity, ale umožnit co nejspravedlivější opatření pro širokou veřejnost. Nechme kulturní segregační legislativy na smetišti dějin.
Evropa a islám. Nakolik to vnímáte jako rizikové partnerství? Švédsko, Německo, Francie, Belgie a samozřejmě také Holandsko. Státy, kde má islám ne úplně malé zastoupení v populaci. A kde se zcela jasně ukazuje, jak velký problém to je. Jak toto bude do budoucna řešeno? Sny o poklidné integraci se rozplynuly. Mnoho migrantů si přeje vyměnit evropskou demokracii za chalífát. Jak je toto možné? Nakolik je reálné, že demokracie zničí sebe samotnou, protože bude chtít vyhovět všem?
Já bych si dovolil tvrzení, že navzdory našim tendencím velmi rychle zobecňovat, muslimské obyvatelstvo v západní Evropě není problém, i když mnozí občané, hlavně v našich středoevropských krajích, dospívají k mylným úvahám na toto téma. Musíme jít nad rámec sloganů šířených médii a podívat se na nějaké statistiky. Většina lidí vyznávajících muslimskou víru v západní Evropě se nesnaží o zřízení chalífátu. Naopak, jejich způsob hlasování ukazuje větší citlivost pro sociálně demokratickou ideologii, která prosazuje rovnost mezi všemi občany. I když tyto komunity nejsou pro-LGBT nebo liberální, v podstatě volí silně progresivní a pro-LGBT politické strany. Jen menšina této populace je nakloněna islamistickým politickým stranám (například strana „Islám“ získala jen jeden a půl procenta hlasů v Bruselu, zatímco socialisté a radikálně levicové strany získaly většinu hlasů v oblastech, kde žijí muslimské komunity). Stejný vzorec je viditelný v zemích, které zmiňujete: ve Francii, Nizozemsku, Švédsku, Německu větší podíl muslimského obyvatelstva hlasuje za sociálně demokratické a radikálně levicové strany než za strany, které obhajují nějakou islamistickou teokracii (pokud takové existují). Pro nás mladé gaye by jednoznačně měl být znepokojivější vzestup krajně pravicových stran, jako je Vlaams Belang, obhajujících rozdělení Belgie a nezávislost etnicky čistého vlámského státu, který ve volbách v červnu volilo 13,77 % Belgičanů (a stal se tak druhou největší stranou v království), nebo Rassemblement National ve Francii, která dosahuje 32 % a jejíž kandidáti mají pravidelné homofobní projevy na sociálních sítích.
Naše moderní země fungují správně nejen proto, že jsou demokraciemi, ale také a hlavně proto, že dodržují zásady právního státu. Není tedy problém se selháním demokracií, pokud instituce zaručující právní stát zůstanou nedotčené: nezávislý právní systém, svoboda médií, pluralitní politické strany, zaručené svobody a ústavní soud zajišťující základní hodnoty každého státu. Bohužel, nikoliv v západní Evropě jsou tyto orgány nejkřehčí, a už vůbec ne pro nějaký vnímaný „problém“ s cizí populací. Nejcitlivější státy jsou v tomto okamžiku naše nové demokracie ve střední Evropě, kde hodnoty a demokratické principy mají relativně krátké kořeny a mohou být a také byly dychtivě rozebrány pochybnými politickými lídry bez silného protestu občanů.
Zmiňujete, že většina muslimů žijících na území EU si nepřeje nastolení chalífátu. Co ale s tou radikální menšinou, která to vnímá opačně a přeje si zde zavést právo šaría? Menšinou, z níž se rekrutují radikálové? Měli bychom si tedy zvykat na to, že to v Evropě čas od času bouchne, žít ve strachu a neustále si opakovat, že většina je přece mírná? Však i německá AfD vyrostla právě na proti-imigrační politice, která je pouze reakcí na poptávku ze strany lidu. I s ohledem na (možná stále častější) mediální výstupy týkající se islámského teroru v Evropě lze předpokládat, že bude přibývat lidí, kteří se vůči islámské migraci budou stále citelněji vymezovat. Což povede k růstu preferenčních hlasů krajně pravicových stran. Není to tedy spíše začarovaný kruh? Migrace a její dopady vyvolávají strach –> lidé volí krajně pravicové strany v očekávání, že je strachu (a tedy problému) zbaví –> ty se dostanou k moci a díky získanému mandátu začnou omezovat svobody lidí, a to nejen migrantů?
Správně poukazujete na koncept začarovaného kruhu: do Evropy přicházejí velmi tradicionalistické rodiny, ale přichází i značný počet velmi umírněných rodin. Často přijímají práci s nízkými příjmy a ekonomický systém je marginalizuje. Do směsi můžete přidat latentní rasismus, který cizince nerozlišuje a vidí jen barvu jejich pleti a ne jejich zásluhy nebo schopnosti, což jim ztěžuje stoupání po společenském žebříčku. Rasismus může být přirozený strach z neznámého; ale domnívám se, že ho záměrně posiluje část politiků, kteří vidí v "jednoduchých" řešeních migrace politický kapitál. Navíc se k tomuto kruhu přidává neochota vlád řešit strukturální ekonomické problémy nižších příjmových vrstev společnosti. To vede k uzavření těchto komunit do marginalizované pozice s nízkými očekáváními, že se jejich životy budou vůbec zlepšovat. Stejně jsou marginalizováni i nejchudší Evropané, kteří se obávají klesnout o další příčky na společenském žebříčku a silně vnímají "konkurenci" od migrantů, a tak se jejich postoj proti migrantům zesílí. Během několika generací se mladí lidé s migrantskými kořeny, kteří nevidí žádnou možnou budoucnost ve společnosti, mohou radikalizovat online a brzy se případně nechat naverbovat do nějaké šílené "svaté války". Stejně se mohou mladí "bílí" ocitnout bez naděje, že si zlepší svou životní úroveň nad úroveň jejich rodičů, a budou trávit čas na sítích, kde se budou přesvědčovat, že dříve to bylo lepší, až budou připravovat útoky na „woke“, gaye, lidi jiné barvy nebo jiného náboženství. Toto je bohužel smutný příběh téměř každé střelby na amerických školách (kterých bylo 83 jen za rok 2023). Chtěl bych však poukázat na velkou neochotu vlád řešit základní potřeby nejchudších částí obyvatelstva. Nejen migranti, ale i dělníci, farmáři, svobodné matky, studenti, ale i mladí bez vzdělání trpí marginalizací. Vidíte, že stejný důvod, který vede ke zvýšené radikalizaci některých dětí migrantů, vede také k pocitu beznaděje, který žene i velké masy evropských občanů volit krajní pravici. Oprávněně mají pocit, že vlády pracovaly mnohem tvrději ve prospěch nejbohatších vrstev, ve prospěch bank během krize v roce 2008, nebo ve prospěch zájmů nadnárodních společností namísto vlastních trpících občanů. Jedním z řešení, které zatím žádná vláda seriózně neprozkoumala – možná kromě některých skandinávských zemí – je přijetí souboru nových sociálních a zaměstnaneckých politik a přestavba fiskálního systému. Takový návrh by mohl vyřešit problémy islamismu i vzestup extrémní pravice v Evropě. Vyžaduje to politickou odvahu a doufám, že ji najdeme dříve, než celá Unie opět upadne do temných časů.
Nakolik je reálná možnost, že se legislativně začne omezovat svoboda náboženského vyznání? Ano, vím, je to v klíčovém rozporu s hodnotami EU, nicméně pokud víme, že existence islámu je na našem území nebezpečná a vede k teroristickým útokům, je potřeba s tím něco dělat. A pokud policie není schopna, musí se hledat jiné cesty…
Pokud se podíváme na čísla, je vidět, že džihádistický terorismus není jediným druhem terorismu, kterému Evropa čelí. Teroristické útoky připravují také regionalisté, pravicoví extremisté i levicoví extremisté. Ztotožnit muslimskou víru s terorismem a považovat víru jako nebezpečnou samu o sobě by celkově určitě vedlo k omezování náboženských svobod, a to je přesně cílem džihádistů a pravicových extremistů, kteří právě sní o zahájení války mezi civilizacemi!
Osobně jako mladý gay nejsem až tak znepokojen potenciálním džihádistou v Bruselu, spíše mě znepokojuje to, že když se procházím s manželem po ulicích Bratislavy, může mě přepadnout nějaký skinhead nebo mě v gay baru zastřelí nějaký „patriot“. Všechny typy útoků zaměřených na specifické komunity jsou skutečným nebezpečím, které je třeba seriózně vyšetřovat, ale pokud se chceme vyhnout chybám, které jsme udělali v minulém století, měli bychom být velmi opatrní, abychom neupadli do znepokojivé posedlosti jednou náboženskou menšinou. Neměli bychom zapomínat na to, že původ radikalizace teroristů tkví spíše v sociální a ekonomické marginalizaci těchto jednotlivců a jejich komunit než ve všeobecných náboženských předpisech. Stejně jako takový Breivik využívá nesmyslné křesťanské teorie o nějakém křižáckém řádu jako odůvodnění svého útoku, džihádisté využívají nesmyslné interpretace Koránu, a ani v jednom, ani v druhém případě není možné takto generalizovat a diskriminovat miliony lidí kvůli kriminálním bludům několika radikalizovaných skupin.
Jak si vykládáte Orbánovo nové heslo „Make Europe Great Again“? Jaký signál to podle vás do společnosti vysílá?
Orbánův slogan „Make Europe Great Again“ mě nepřekvapuje, protože reprezentuje tento druh politiky, která přesahuje klasické pravicové-levicové spektrum: je dokonalým populistou a demagogem a v tomto směru je nerozeznatelný od "socialisty" Fica nebo "liberála" Babiše. Trumpismus se v Evropě určitě stává politickou značkou a mnozí politici tento trend sledují. Zajímalo by mě v tomto ohledu, na co se to „Great Again“ vztahuje: jsou to časy otroctví v Římské říši nebo za kolonialismu, je to období temných věků, období lovu čarodějnic a inkvizice, období náboženských válek, vzestup nacionalismu a revolucí, nebo jedna či druhá ze světových válek? Představoval jsem si, že maďarské předsednictví v Radě ministrů EU nevytvoří mnoho vln, protože jde většinou o výkon administrativního managementu, ale z plánované návštěvy Orbána v Moskvě už má komise v Bruselu migrény, protože se Orbán nemůže tvářit, že zastupuje celou EU. Uklidňuje mě fakt, že jeho předsednictví za šest měsíců skončí.
Nakolik je reálná válka v EU? Tedy nakolik je reálný přímý ozbrojený konflikt mezi NATO a Ruskem? Jaké jsou podle vás možné scénáře?
V současnosti je už EU napůl zapletená do konfliktu, ale nevidím, že by evropské státy překročily červenou čáru a posílaly vojáky na Ukrajinu. Také nevidím jednostrannou invazi Ruska do NATO, protože už teď zápasí o vítězství ve válce proti jedné zemi. S největší pravděpodobností tento konflikt zůstane hybridní a zástupnou válkou pro Evropany, dokud se jedna nebo druhá strana nezhroutí pod ekonomickou a válečnou únavou. Je zřejmé, že v zájmu Evropanů by bylo, aby zemí, která složí zbraně dříve, bylo Rusko, a proto má smysl pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny moderními zbraněmi. EU byla založena na základě míru a měla by se snažit dosáhnout míru ve svém bezprostředním sousedství. Mír lze dosáhnout i zítra, pokud se agresor stáhne z okupovaných území, ale víme, že se to nestane, pokud Putin neztratí půdu pod nohama a neztratí podporu svých nejbližších kruhů.
Pokud by ke konfliktu skutečně došlo, nakolik vnímáte jako reálné, že to přeroste v jaderný konflikt?
Pravděpodobně jako každý zdravý člověk věřím, že by nebylo v zájmu nikoho přerůst tento konflikt do jaderné války, ale nejsem si už jistý, jestli je pan Putin rozumnou lidskou bytostí.
Pokud v Americe vyhraje prezidentské volby Trump, nakolik se podle vás promění americká politika? A jaký dopad to může v kontextu navazujících let mít pro Evropu?
Pokud Trump opět vyhraje – je to reálná možnost – alespoň v Evropě budeme vědět, co můžeme očekávat. Jsem nesmírně smutný, že jsme první Trumpovo předsednictví nevyužili k prosazení naší evropské nezávislosti od našeho velkého amerického bratra, zejména pokud jde o geopolitickou suverenitu a obranu. Bohužel jsme stále příliš spojeni s geopolitickými hrami USA. A je jasné, že USA se méně soustředí na Evropu a Blízký východ a mnohem více na Asii a především na Čínu. Měli bychom se snažit, aby se Evropa nenechala zatáhnout do budoucího amerického konfliktu o Tchaj-wan nebo Čínu.
Zdroj: GiphyCo se týče toho, co bude pro Američany znamenat druhé Trumpovo předsednictví, otázka je stále otevřená: Trump si poslední roky pohrával s konceptem autoritářství. Pokud by něco takového chtěl prosadit, což se mi nezdá pravděpodobné, riskuje další americkou občanskou válku.
Pokud bude Trump raději hrát kartou izolacionismu, proč ne? Nebylo by to horší než přílišné zasahování USA do světových konfliktů. Největší obavy mám ale z postupného opouštění světového pořádku založeného na mezinárodním právu ze strany USA, protože mají tendenci ignorovat všechny globální instituce, ať už je to OSN, ICJ, UNESCO, UNICEF, UNRWA atd. Svět bez USA zajišťujících zachování globální stability bude určitě nebezpečnějším místem.
---
Radoslav Šoth
Hovoří o sobě jako o evropském nomádovi: narodil se v Praze, rodiče má z východního Slovenska a dětství strávil v Rumunsku, kde později chodil na francouzskou střední školu v Bukurešti. Vystudoval dějiny Blízkého východu a Evropské unie na pařížské univerzitě La Sorbonne a získal magisterský titul v oboru evropského ústavního práva ve společném programu na univerzitách v Barceloně, Miláně, Štětíně a Montpellier. Po několika stážích v Bruselu na stálém zastoupení SR při EU, v kanceláři slovenského eurokomisaře a v makroekonomickém think-tanku Bruegel získal pozici šéfa kabinetu francouzského europoslance Younouse Omarjeeho, který sedí v levicové skupině "The Left" v Evropském parlamentu a byl předsedou Výboru pro regionální rozvoj v letech 2019 až 2024. Během svých studentských let se intenzivně angažoval ve studentských sdruženích a založil nevládní organizaci "Young European Leadership" zaměřenou na mladé evropské diplomaty. V Bruselu zůstal zapojen do místních sdružení LGBTIQ komunity. Stal se politicky aktivním v místní bruselské a belgické politice jako nezávislý kandidát na primátora Bruselu v roce 2018 a tento rok se odvážil být kandidátem do Evropského parlamentu za panevropskou stranu Volt v Belgii.
Radoslav ŠothFoto: Radoslav Šoth, se svolením
