Evropské kormidlo se stáčí mírně doprava. Jak mohou výsledky voleb do Evropského parlamentu ovlivnit přístup k právům LGBTQ+ komunity?
Ještě než se pustíme do zhodnocení voleb v celé Evropě, dovolte krátký komentář k výsledkům v ČR. Ačkoliv si vládní koalice nemyslí, že by byly malým referendem o její práci, řekněmě si upřímně, že to tak je. Dosvědčuje to nejen drtivý úspěch hnutí ANO, které vyhrálo ve všech krajích kromě Prahy, ale i překvapivý úspěch protestních subjektů Přísaha a Motoristé (silně pravicové uskupení), které jistě sebralo hlasy SPD Tomia Okamury, a Stačilo! (projekt komunistky Kateřiny Konečné, která již v Europarlamentu působí).
Jasným signálem je též propad Pirátů, kteří ze tří dosavadních křesel uhájili pouze jedno. Zklamáním pro mnohé bude jistě i výsledek Starostů, kteří sice obsadí dvě místa jako oba výše uvedené protestní projekty, avšak skončili až na pátém místě za Stačilo!.
Vzhledem k rekordní účasti (více než 36 % oprávněných voličů) je tak jasné, že se jedná o jasný vzkaz současné vládní garnituře, která by se jednoznačně měla zamyslet nad komunikací svých kroků vůči veřejnosti, což je jí vytýkáno od úplného počátku. Lidé moc dobře vědí, že europoslanci za hnutí ANO hlasují v Europarlamentu většinou jinak, než se vyjadřuje předseda strany Andrej Babiš (tedy více proevropsky), avšak ani to jim nezabránilo ho vyzdvihnout do čela. Je tedy jasné, že se tak v zásadě jedná spíše o protestní hlasy vůči české vládě, než o reálné politické záměry. Jen škoda, že to nemá s politikou EP nic společného.
Pokud bychom ale měli být korektní, i vzhledem k celoevropským výsledkům, významnou roli určitě sehrálo i samotné směřování EU a zdá se, že co se týká progresivní politiky, je to na voliče v některých státech (včetně nás) zkrátka moc rychlé a věci jako migrační pakt, Green Deal či zákaz prodeje aut se spalovacími motory tomu také vůbec nepomohly.
Nicméně, pojďme se blíže podívat na to, jak vlastně EP funguje a jak je to s jednotlivými frakcemi, které jsou důležitější než samotné zvolené osobnosti.
Frakce a jejich zaměření
Evropský parlament je tvořen poslanci z různých členských států Evropské unie, kteří se sdružují do tzv. frakcí podle své politické orientace. Tyto frakce jsou podobné politickým stranám na národní úrovni, ale působí na úrovni celé EU. Každá frakce zastupuje určité hodnoty a politiky, přičemž její členové spolupracují na prosazování společných cílů.
Mezi největší frakce patří Evropská lidová strana (EPP), Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D), Renew Europe, Evropská konzervativci a reformisté (ECR), Identita a demokracie (ID), Zelení/Evropská svobodná aliance (Greens/EFA) a Skupina levice (GUE/NGL). Každá z těchto frakcí má specifický přístup k různým otázkám, včetně práv LGBTQ+ komunity. I přes posílení krajní pravice si frakce jako EPP, S&D a Renew Europe udržely značný vliv a budou hrát klíčovou roli v rozhodovacím procesu.
Evropská lidová strana (EPP) je největší frakcí a ačkoliv má konzervativnější postoje, je proevropská a někteří její členové podporují LGBTQ+ práva. Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) a Renew Europe jsou tradičně liberálnější a podporují rovná práva pro všechny bez rozdílu.
Na druhé straně spektra stojí frakce jako ECR a ID, které mají konzervativní a často anti-LGBTQ+ postoje. Tyto frakce mohou komplikovat schvalování nové legislativy na ochranu queer práv, ale díky celkové proevropské většině v parlamentu nemají dostatečnou sílu k zásadnímu zvrácení stávající legislativy.
Zelení/Evropská svobodná aliance (Greens/EFA) a Skupina levice (GUE/NGL) budou i nadále silně podporovat LGBTQ+ práva a mohou hrát důležitou roli jako spojenci při prosazování legislativy a iniciativ na ochranu těchto práv.
Po letošních volbách bude mít EPP 185 křesel, S&D 137, Renew Europe 79, ECR 73, ID 58, Greens/EFA 52 a GUE/NGL 36. Tyto výsledky ale ještě nejsou konečné, ještě stále se sčítají a výsledný počet křesel se může v jednotkách lišit. Nicméně převaha liberálního směru je již jasná. Kromě těchto frakcí existují i nezařazení členové a nově zvolení členové, kteří ještě nejsou spojeni s žádnou frakcí. Co se týká našeho zastoupení, například hnutí ANO je součástí frakce Renew Europe, zatímco ODS je členem ECR. Piráti a STAN patří k frakci Greens/EFA a SPD je členem ID. Koalice Přísaha a Motoristé se pravděpodobně připojí k frakci ID, zatímco koalice Stačilo! ještě není jasně zařazena, ale nejspíše skončí mezi nezařazenými poslanci.
Výsledky evropských voleb i před finálním sečtením všech hlasů jasně ukazují, že směr EU bude víceméně stejný, nicméně prosazování LGBTQ+ práv bude o něco bouřlivějšíFoto: European-union.europa.eu / Se svolením
Celkem bude o osudu EU rozhodovat 720 europoslanců.
Očekávané překvapení
Během minulého parlamentního období hrál Evropský parlament roli významného hlídače práv LGBTQ+ komunity, například vystupováním proti diskriminačním opatřením v Polsku a Maďarsku. Nový parlament však může být méně vstřícný k těmto otázkám. Krajně pravicové frakce, jako jsou ECR a ID, mohou ztížit schvalování legislativy na ochranu práv této komunity.
Neil Datta, vedoucí Evropského parlamentního fóra pro sexuální a reprodukční práva, varuje před postupným útokem na LGBTQ+ neziskovky. Dalším problémem je možné využívání LGBTQ+ práv jako polarizačního tématu, což může posílit homofobní sentimenty a zvýšit nátlak vůči LGBTQ+ organizacím.
Pokud tedy přirovnáme EP k lodi, pak její směr zůstane víceméně takový, jaký byl doposud, jen se bude potýkat s větším vlnobitím. Zajímavé jsou ovšem výsledky ve třech konkrétních zemích.
Ve Francii zaznamenala krajně pravicová Národní fronta Marine Le Pen významný úspěch, když získala přes 30 % hlasů. To bylo dvakrát více než Macronova proevropská centristická strana Renew, která získala méně než 15 %. Francouzský prezident Emmanuel Macron na to konto v televizním projevu oznámil rozpuštění sněmovny a vyhlášení nových parlamentních voleb, což je upřímně dost riskantní krok, který může zcela změnit budoucí směřování Francie nejen k otázkám queer komunity, ale též i fungování v EU.
V Itálii strana Bratři Itálie vedená premiérkou Giorgiou Meloni více než zdvojnásobila svůj počet křesel v Evropském parlamentu. Její strana je známá svým odporem vůči LGBTQ+ komunitě a její politika ztížila možnost, aby homosexuální páry byly legálními rodiči.
A nakonec je tu Německo, kde i přes její skandály dosáhla krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) 16,5 % hlasů, což je výrazné zlepšení oproti 11 % z minulých voleb. Sociální demokraté kancléře Olafa Scholze naopak utrpěli velkou porážku s historicky nejnižším výsledkem 14 %. I zde je tedy jasný náznak, že němečtí voliči inklinují k více pravicovému uvažování.
Sečteno, podtrženo...
Vzhledem k novému rozložení sil tedy bude LGBTQ+ komunita pravděpodobně muset opět bojovat o udržení svých práv a čelit výzvám ze strany krajně pravicových frakcí. Tyto frakce, jako jsou ECR a ID, mají často konzervativní a anti-LGBTQ+ postoje, což může komplikovat schvalování nové právní legislativy. Kromě toho mohou posílit homofobní sentimenty a vést k omezení financování organizací na ochranu těchto práv.
Nicméně, s podporou proevropských a liberálních frakcí jako jsou EPP, S&D a Renew Europe, má LGBTQ+ komunita stále šanci udržet si a dokonce i posílit své postavení v Evropské unii. Tyto frakce, přestože mají různé přístupy, obecně podporují rovná práva a sociální spravedlnost.
Existuje tedy docela slušná naděje, že základní práva zůstanou chráněna a dokonce budou nadále rozvíjena. Důležité bude, jak budou proevropské frakce schopny spolupracovat a vytvářet efektivní koalice, které zamezí krajní pravici v prosazování anti-LGBTQ+ politik.
Je však pravděpodobné, že dosažení pokroku nebude tak „jednoduché“ jako tomu bylo doposud. Nový parlament bude muset čelit silnějším konzervativním hlasům a LGBTQ+ komunita se bude muset připravit na intenzivnější boj za svá práva. Evropský parlament bude nadále hrát klíčovou roli jako platforma pro obhajobu rovnosti a základních práv, ale politická dynamika naznačuje, že tento boj bude náročnější a bude vyžadovat širší podporu a angažovanost všech proevropských sil.
