Jak jsme opět na plné čáře „projeli“ šanci na rovnost a lesbám a gayům plivli do tváře (a ještě za to čekáme ovace)
Tak jde čas
Psal se rok 2006 a měla jsem těsně před maturitou. K ní jsme si měli v rámci jednoho z maturitních předmětů připravit klauzurní práci na libovolné téma. Vybrala jsem si registrované partnerství – přátelila jsem se s řadou LGBT lidí a moc jsem nechápala, proč jim někdo upírá práva, která já – z titulu heterosexuality – mám automaticky. Právě v roce 2006 však prezident Klaus návrh zákona o registrovaném partnerství vetoval a zdálo se, že lesby a gayové možnost formálně stvrdit své vztahy jen tak mít nebudou. Těsně před odevzdáním klauzurní práce však prezidentské veto Sněmovna přehlasovala a já ještě narychlo dopisovala dovětek: snad se v brzké době v Česku dočkáme i plného narovnání práv leseb a gayů tím, že jim bude umožněn vstup do manželství… Vždyť – proč by jim měl být odpírán?
Píše se rok 2024.
Po dlouhých 18 letech (!!!) se Sněmovna doslova dokopala k tomu, aby hlasovala o návrhu zákona o manželství pro všechny (a pak také o dalších různě variujících obskurních návrzích, které už z podstaty věci prostě nedávají smysl, protože rovnost ohýbají tak, že se mění spíš v pokroucenost). Je to vlastně paradoxní, za tu dobu, co česká společnost dospěla k jednoznačné a většinové akceptaci toho, že manželství by mělo být pro všechny, na pozice těch, kdo mají možnost rozhodovat, navolila „reprezentaci“, která tento názor akceptovat zarytě odmítá. Na druhou stranu jsme se v poslední době, co se hlasování o manželství pro všechny blížilo, dozvěděli řadu skutečně zásadních informací.
Třeba to, že „kuřecí je kuřecí, hovězí je hovězí a manželství je svazkem muže a ženy“. A pitomec je prostě pitomec. A autor výroku ještě k tomu lidovec, bohužel. Z řad našich poslanců ale přišla také osvěta v oblasti sexuálního života. Pokud tedy někdo holduje análnímu sexu, měl by si rozhodně uvědomit, že dělá „cosi špatně“. Tedy, minimálně je o tom přesvědčen lékař (!!!) Jan Síla z SPD (stranická příslušnost však vysvětluje vlastně úplně vše), který pro změnu prohlásil, že „pokud bude dítě vychováváno v gay vztahu stylem, že je normální, když muž má anální sex s mužem, tak je do budoucna cosi špatně“. No a aby toho nebylo málo, tak my v Česku přece nikoho nediskriminujeme – muži si totiž mohou brát ženy a ženy zase muže. Takže pokud gay touží po manželství, prostě si vezme nějakou ženu. No problem! (aneb logika level 100 by lidovecká poslankyně Pavla Golasowská).
Tím nejzásadnějším poznatkem ale je, že se v Česku o rovnost, která by měla být naprosto elementárním právem, přetahujeme dlouhých 18 let. Za tu dobu celá další nová generace postupně dospěla a dosáhla plnoletosti. Nepochybně jsou jejími příslušníky také lesby a gayové, kteří navazují partnerské vztahy a milují se. Ale také vědí, že jejich láska je pořád nějaká… méněcenná.
Pyrrhovo vítězství v praxi
A co vlastně „přineslo“ aktuální hlasování Sněmovny? Lesby a gayové budou moci uzavírat partnerství (a již nebude registrované). Získají většinu stejných práv jako manželé, ale nebude jim umožněna adopce dětí. Stejně tak tzv. přiosvojení dítěte bude stále solidním martyriem. Je tento výsledek hoden jásotu? Ani zdaleka. Jistý král Pyrrhos by nepochybně souhlasil… Lesby a gayové se teď navíc ocitnou v problematické situaci – v očích mnoha vlastně „uspěli“. Proč by tedy měli chtít „něco víc“?
Možná proto, že kuřecí je kuřecí. Hovězí je hovězí. Rovnost je rovnost. A partnerství není manželství.
A já teď jen doufám, že rekapitulovat situaci při příležitosti snad již plného zrovnoprávnění leseb a gayů budu moci dříve než v roce 2042. Tedy za dalších 18 let.
