Je Mezinárodní den fetišů. V Česku vede exhibicionismus, se sexuální úchylkou se léčí ročně 1300 lidí

Oslavit, podpořit a pozitivně zviditelnit BDSM komunitu, to je cílem Mezinárodního dne fetišů, který letos připadá právě na dnešního 19. ledna. Původně šlo o britský Národní den fetišů, který se poprvé slavil 21. ledna 2008, o rok později už ale vznikla jeho globální varianta. Každý rok vychází jiné datum, jde totiž o událost s pohyblivým termínem – náleží jí třetí lednový pátek.

BDSM je zkratka, pod kterou se schovává balíček erotických praktik obsahující bondáž (svazování), disciplínu, dominanci, submisi a sadomasochismus, tedy oblíbené sexuální úchylky a fetiše. Pro mnohé vyznavače těchto aktivit ovšem znamená BDSM víc než jen činnost v ložnici, proto někdy mluvíme také o BDSM subkultuře.

Není fetiš jako fetiš

Ačkoliv se slovo fetiš často používá pro označení jakékoliv sexuální libůstky, pravým fetišem jsou jen ty případy, kdy je daný objekt, praktika nebo část těla pro dosažení sexuálního uspokojení potřebná. Prakticky všechno se může stát fetišem, od spodního prádla po násilí nebo libovolnou negenitální část těla. Proč a jak přesně fetiše vznikají, ale není úplně jasné.

Pak jsou ale i „jenom úchylky“, které nejsou potřebou, ale pouze libůstkou, zpestřením. Jsou vzrušující, ale dotyční jejich naplnění během sexu nebo jiné erotické aktivity nepotřebují. „Pokud někomu přijde vzrušující mít při sexu vysoké podpatky, pak na ně má prostě úchylku. Pokud ale někdo u sexu vysoké podpatky potřebuje, aby vůbec dosáhl vzrušení, pak má podpatkový fetiš,“ vysvětluje erotická edukátorka Taylor Sparks.

Fetiše jsou případem tzv. sexuálních parafilií neboli sexuálních deviací. Jen určité procento z nich je ale nebezpečné, protože zdaleka ne ve všech případech jde o chování, které není přijatelné ani při vykonávání v soukromí.

Půlka lidí je úchylná

Mít fetiš nebo sexuální úchylku zdaleka neznamená číhat s bonbonem před školou. 40 % českých mužů v průzkumu z roku 2016 přiznalo, že si někdy vyzkoušeli exhibicionismus, 20 % žen si zase někdy zahrálo na voyeurku. Obě zmíněné libůstky jsou navíc v Česku těmi nejoblíbenějšími.

Podle jiné studie, tentokrát z Kanady, má mít chuť na exhibicionismus až třetina populace a voyerismus se vyskytuje prý až u 50 % všech lidí. „Ukazuje se, že některé sexuální deviace jsou mnohem častější, než si lidé myslí, a to nejen jako fantazie, ale také jako touha a naplněné chování,“ uvedli vědci. Pokud ale k naplnění dochází konsenzuálně a v soukromí, není to problém.

Pravých pedofilů je minimum

Existují ale pochopitelně i případy, kdy je fetiš spojený se společensky nepřípustným chováním. Ty Mezinárodní den fetišů neoslavuje. Podle sexuologa Petra Weisse je ale i tak riziko, že takový člověk překročí přijatelné společenské hranice, malé. „Většina sexuálních deviantů je svému okolí neškodná. Nikdy žádný sexuální delikt nespáchají. Většina své potřeby uspokojuje celoživotně na úrovni masturbačních fantazií,“ vysvětluje. Častěji se podle něj stává, že se sexuálních deliktů dopustí někdo, kdo sexuální poruchu nemá. „Jen asi jeden z deseti z těch, co zneužijí dítě, je skutečně pravý pedofil,“ uvádí.

Odbornou pomoc vyhledává ze sexuálních deviantů jen málokdo. Ročně se s ní u nás musí léčit asi 1300 lidí, většinou to ale dělají až pod nátlakem rodiny, okolí nebo na příkaz soudu. Moderní léčba je ale podle Weisse účinná.