Mezi muži a ženami: 8. listopad je mezinárodním Dnem solidarity s intersex lidmi. Po světě jich chodí víc, než si myslíte

Mezinárodní Den solidarity s intersex lidmi (Intersex Day of Remembrance) si klade za cíl zvyšovat povědomí o problémech, kterým čelí intersex osoby. Jsou to lidé, již se narodili s fyzickými znaky, které nelze jednoznačně určit jako typicky samčí nebo samičí. Může jít o podobu pohlavních orgánů, ale také například o netypické varianty genů, které neodpovídají běžným mužským chromozomům XY a ženským XX.

Datum 8. listopadu nebylo pro tento den zvoleno náhodně. Jde o narozeniny Herculine Barbin, francouzské intersex osoby žijící v 19. století, která byla po narození považována za dívku a vychovávána v klášteře, po pozdější aféře a lékařské prohlídce byla soudem překlasifikována na muže. Známá je díky svým memoárům, které popularizoval Michel Foucault.

Herculine byla sice klasifikována nejprve jako žena, ale v pubertě nezačala menstruovat a zachovala si plochý hrudník a mužský tvar těla. Také začala trpět bolestmi a lékař, který ji prohlédl, byl zděšen. Herculine měla sice vagínu, ale také varlata uvnitř těla a zároveň malý penis.

Rozhodovat o svém těle

Ačkoliv v případě Herculine soud rozhodl o tom, že má jiné pohlaví, než které jí bylo přisouzeno po narození, měla oproti mnoha dnešním intersex lidem výhodu – mohla o svém těle sama rozhodnout. Mnoho intersex lidí ale o tělesnou autonomii přichází, protože jsou po narození lékaři ihned „opravováni“, aby spadali do jim známých škatulek muž a žena. Většinou jde o chirurgické zákroky nebo hormonální terapii.

Tyto zásahy probíhají, aniž by dítě mohlo samo na základě své identity určit, co se má s jeho tělem dít, zda si ho vůbec přeje změnit, či jakým způsobem. Někdy dokonce lékaři neinformují ani rodiče a „korektivní“ kroky provádějí automaticky. Mnozí intersex aktivisté a aktivistky s touto praktikou nesouhlasí.

Problematické totiž není jen to, že někdo jiný rozhoduje o těle druhého člověka, ale také to, že ne vždy je možné jen od pohledu určit, které pohlaví je pro danou osobu to „správné“. Lékaři se rozhodují jen podle svého uvážení, stává se tak, že jakmile dítě začne vnímat samo sebe a svou identitu, zjistí, že se neshoduje s tím, jaké mu bylo vytvořeno tělo, a trpí tak gederovou dysforií. Někteří intersex lidé nejsou o svém stavu dokonce ani v dospělosti informováni.

Intersex minorita

Podle odhadů existuje v populaci asi 1,7 % intersex lidí, toto číslo je ale jen těžko možné určit přesně, protože někdy intersexualita vlastně není poznat, např. v případě netypického genomu, který se ale neprojevuje výraznými změnami na těle daného jedince.

Nejznámějším symbolem intersex menšiny je žlutá vlajka s fialovým kruhem uprostřed, která je jako klín zařazená tak do progresivní vlajky LGBT+ hrdosti.