Násilné Česko: Fyzicky napadeno u nás bylo za poslední rok nejvíce mužů z celé Evropy. Rostou také projevy tzv. předsudečného násilí
Násilí na ženách…
Když je řeč o násilí, samozřejmě by bylo možné rozlišovat v tom, na kom (a příp. kým) je pácháno. Nejčastěji je pozornost zaměřena na násilí páchané na ženách. To je ostatně nejčastějším projevem násilí nejen v Evropě, ale na celém světě. Konkrétně v rámci zemí Evropské unie zažila fyzické nebo sexuální násilí každá třetí žena. A pachatelé? Bohužel ve většině případů jejich intimní partneři. Během koronavirové pandemie navíc četnost fyzického, ale i emocionálního násilí na ženách významně vzrostla. Kromě tohoto vzrůstá také násilí online, jenž nejčastěji směřuje na veřejně známé ženy, nejčastěji političky a novinářky. A aby toho nebylo málo, ženy se často potýkají také s násilím na pracovišti – nejčastěji ve formě sexuálního obtěžování. Co však mají všechny tyto typy násilí společného, je fakt, že oběti jej obvykle ze strachu či studu nehlásí na policii.
…i mužích…
Ačkoliv násilí páchané na mužích je obecně spíše tabu, i k němu dochází. Také v tomto případě je samozřejmě otázkou, o jaký typ násilí se jedná, ovšem podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva je v Česku fyzicky napadeno nejvíce mužů z celé Unie. Jen za poslední rok se jednalo o 12 % mužů. A co je míněno konkrétně fyzickým násilím? Úder pěstí, různé strkání, škrcení, tahání za vlasy, kopání apod. O české společnosti pak zmiňovaná data vypovídají minimálně to, že agresivita a její projevy jsou u nás velmi běžné, resp. výrazně běžnější než v dalších evropských zemích. „Oběťmi násilí bývají podle průzkumu častěji muži a data za Česko to jen potvrzují. V tuzemsku bylo totiž během posledního roku napadeno 12 % mužů. Jedná se přitom o nejvyšší podíl v Evropě vůbec,“ potvrdil pak analytik projektu Evropa v datech.
Faktem také je, že oběťmi fyzického násilí se v posledních pěti letech v Česku stalo na 16 % populace (bez ohledu na pohlaví), což je téměř dvakrát více, než jaký je celoevropský průměr (ten se pohybuje na hranici 9 %).
…a také předsudečné násilí
Nijak pozitivním zjištěním není ani skutečnost, že v české společnosti roste také výskyt tzv. předsudečného násilí. Jedná se o projevy agrese, jež jsou páchány na lidech kvůli příslušnosti k nějaké společenské skupině. Agresoři jsou pak motivováni vlastními předsudky, přičemž nejčastěji se terčem předsudečného násilí stávají příslušníci LGBT+ minority, lidé odlišné barvy pleti, národnosti či lidé s handicapem apod.
Vzhledem k tomu, že v posledních letech je systematicky rozdmýchávána nevraživost směrem k LGBT lidem, není divu, že také podle nedávného průzkumu Národního ústavu duševního zdraví – Být LGBTQ+ v Česku – považuje více jak polovina Čechů projevy agrese směrem k LGBTQ+ lidem za rozšířené. Jejich počet přitom ve srovnání s obdobným průzkumem realizovaným pod záštitou veřejné ochránkyně práv v roce 2018 narostl o 12 %. Fyzické útoky a různé formy (i verbálního) obtěžování pak podle aktuálního průzkumu považuje za rozšířené 33 % české populace (zatímco v roce 2018 se jednalo o 20 %).
Hlásit, či nehlásit… toť otázka
Ať už jde o násilí partnerské, fyzická napadení, nebo útoky plynoucí z nenávisti a předsudků, pro oběti je typické, že se událost zdráhají nahlásit. „V Česku se oběti během posledních pěti let na Policii obrátily jen ve 12 % případů a ve 4 % vyhledaly pomoc u jiné instituce či organizace. Napadení tak může být ve skutečnosti mnohem více,“ upozornil Ondřej Mravčík, vedoucí oddělení tisku Policie ČR. Oběti předsudečného násilí pak nezřídka napadení nehlásí také proto, že nenávistné chování již považují za „součást“ svého života, ostatní oběti – zejména z řad žen, které jsou nejčastěji oběťmi násilí domácího a sexuálního – se zase na policii zdráhají obrátit kvůli strachu.
Pomoci by do budoucna mohla připravovaná novela trestního zákoníku. Její finální podoba je ale dle odborníků spíše hudbou budoucnosti velmi vzdálené. Než tedy k jejímu přijetí dojde, pravděpodobně se budeme muset vypořádat s neveselým (násilnickým) evropským prvenstvím.