Heterosexuální láska u lidí se možná vyvinula ze stejnopohlavních vztahů: „Zřejmě jsme podcenili význam homosexuálních vztahů a přátelství“
Co se týče různopohlavních párových vazeb a heterosexuální lásky u lidí, přiklání se současná věda k vysvětlení, že se vyvinuly z vazby mezi matkou a dítětem, které vidíme u jiných savců. Profesor Aaron A. Sandel z University of Texas nyní ale přišel s kontroverzní teorií. Na základě dlouholetého výzkumu primátů, včetně svého vlastního desetiletého výzkumu šimpanzů v ugandském národním parku Kibale, tvrdí, že párové vazby mezi muži a ženami se ve skutečnosti vyvinuly ze stejnopohlavních vazeb. Ty podle něj byly přítomné u evolučního předka, kterého máme společného s šimpanzi.
„Evoluční vývoj monogamie je centrální otázkou biologické antropologie,“ píše Sandel v úvodu své studie, která vyšla v časopise Evolutionary Anthropology. „Důležitým směrem výzkumu je porovnávání mezi ‚sociálně monogamními‘ savci. Pro pochopení lidského chování je ale takové porovnávání nevhodné, protože lidé ‚nežijí v párech‘ a ‚monogamní‘ jsou jen někdy.“
„Pro člověka je charakteristická ‚párová vazba‘ mezi reprodukčními partnery a tu považujeme za jedinečnou pro naši vývojovou větev. Myslím si, že u jednoho z našich nejbližších příbuzných, šimpanze, byly párové vazby přehlíženy. Tyto párové vazby nejsou mezi partnery, ale mezi samčími ‚kamarády‘, kteří projevují trvalé a emoční sociální vazby.“
Zmíněné párové vazby u nějakého živočišného druhu znamenají vztahy mezi dospělými jedinci, které nejsou postavené na vzájemné transakci, ale zůstávají dlouhodobě stabilní a obsahují emoční vztah. Sandel si všímá, že u šimpanzů, kteří jsou nám ze všech zvířat vývojově nejblíž, nevznikají takové vztahy mezi samci a samicemi, kteří spolu mají mláďata, ale mezi dospělými samci. Tyto stejnopohlavní vazby pak trvají až 13 let.
„Jelikož šimpanzi nenavazují párové vazby se svými partnery [s nimiž se rozmnožují], mysleli si vědci, že vznik párových vazeb u člověka musí mít něco společného s jinými unikátně lidskými znaky, jako je například vzpřímená chůze nebo rození dětí s velkými mozky. […] Co když se však tyto vazby u některých z našich příbuzných rovněž vyskytují, ale my jsme je přehlíželi?“
Důkazem emočních vazeb mezi šimpanzími samci je například pokles míry stresu nebo chování typické pro partnery a také možná žárlivost, když se jeden ze stejnopohlavních „kamarádů“ účastní pečujících aktivit s někým jiným.
„To otevírá možnost, že se romantická láska u lidí vyvinula z homosexuálních kamarádství u lidoopů,“ hypotetizuje Sandel. „A i v našich vlastních životech jsme možná podcenili význam homosexuálních vztahů a přátelství.“
