„Chlapy v šatech, co čtou pohádku našim dětem, tu nechceme!“ aneb Konzervativní česká úderka a prostá lidská hloupost v akci
Co ti LGBT lidé ještě chtějí!
Možná si někteří (mylně) myslí, že žijeme v bezpečném a otevřeném prostředí. Takže co by vlastně ještě ti LGBT lidé chtěli, no ne? Vždyť mají registrované partnerství, v srpnu se polonazí promenují po Praze a ještě by chtěli, aby tu jejich homosexuální ideologii sdíleli i jiní! A manželství pro všechny? To je, jak jsme se včera dozvěděli od samozvané odbornice na tradiční rodinu Jany Jochové, „znásilnění vědomí lidí“! Na duhové rodiny rovnou zapomeňte, ty by ideálně měly být kompletně rozmetány, děti přece potřebují mámu a tátu… a pak je tu ještě ten obchod s dětmi. Jasný argument, proč by gayové a lesby do manželství vstupovat neměli. Protože pak... pak se děti budou prodávat na každém rohu jako rohlíky!
Ve vší téhle obrovské společenské mele, v níž si vlastně člověk nemůže být jistý naprosto ničím (tedy kromě rigidních stanovisek Aliance pro rodinu), prakticky včetně toho, co má sám mezi nohama, je pak taková drag queen, která čte dětem pohádku, už jen poslední kapkou v poháru trpělivosti. Ještě aby ty nebohé malé tvory nějak (v době, kdy na internetu sledují porno a kvůli výzvám na sociálních sítích se klidně škrtí) morálně nepoškodila! Ok, takže zase zpět nohama na zem.
Do boje proti zvrácenosti a LGBT ideologii!
Novináři jsou prý tzv. gate keepeři, lidé, kteří otevírají témata a předkládají je veřejnosti. Novináři by také měli být hlídacími psy demokracie. Tolik z klasické výuky žurnalistiky a její teorie. O tom, jak je to v praxi, by samozřejmě bylo možné dalekosáhle diskutovat. V posledních dnech tak z nějakého důvodu opanovalo mediální prostor (vedle škrtů v platech státních zaměstnanců či vylití přehrady Kachovky na ukrajinském území) také queer čtení dětem. Tedy, aby bylo jasno, nejde o žádnou další novinku ve školství (byť to by tedy potřebovalo také reformu jako sůl) a ani o akci, která by měla povinně děti vzdělat v oboru převlékání se za ženu.
V rámci festivalu Brno Pride Week, který je zaměřen na queer komunitu, se jednoduše PRO ZÁJEMCE (a zájemkyně) koná pestrý program čítající na čtyři desítky různých akcí. Účast na nich je samozřejmě dobrovolná, a byť jsou mnohé z nich skutečně zajímavé a nepochybně by si také zasloužily větší (mediální) pozornost, hlavním předmětem zájmu se stala právě drag queen, která měla dětem předčítat pohádky. A tak část společnosti vyrazila do lítého boje. Proti zvrácenosti. A prznění dětí (ehm).
Drag queens, transvestité, travestité a… úchyláci
Chápeme, že militantní konzervativce vlastně vůbec nezajímá, co to drag je. Ostatně, to jsme si sami otestovali, když jsme si dovolili pod jedním z článků, který v titulku uváděl, že dětem má číst transvestita, upozornit na nesprávné užití termínů (transvestitismus je totiž na rozdíl od dragu diagnóza dvojího typu, kdy muže obvykle převlékání za ženu vzrušuje, není ale nijak spojeno se sexuální orientací – a řada transvestitů žije i v „tradičních manželstvích“ – máváme paní Jochové). Nic o vzrušení z ženských šatů pro drag queens neplatí, ale nevadí. V případě úchyláků je prostě jedno, jak jsou označováni. Muž v šatech, to je prostě úchylák a přes to nejede (duhový) vlak.
Je vlastně docela zvláštní, jak se najednou dokázala část české společnosti semknout a zacílit svou nenávist směrem k lidem, kteří se jinak v Česku těší poměrně velké popularitě. Ano, řeč je o travesti show, s tou totiž řada skupin již druhou dekádu se skutečně velkým úspěchem objíždí české kulturní domy. Překvapivě nejenže často praskají ve švech, ale návštěvníci/e je neopouštějí v totálním zmatení z vlastní genderové a sexuální identity. Což by měl být ovšem údajný důsledek toho, že drag queen čte dětem pohádku.
Tedy, kdo je travestita/travesti umělec? V Česku je to muž, který se převléká za ženu, tu předvádí – performuje. Napodobuje (paroduje) obvykle známé zpěvačky a jednoduše baví lidi. Prakticky totéž dělá v americkém prostředí i drag queen. Byť ta často vystupuje spíše jen „sama za sebe“ – ve své vlastní umělecké identitě – opět prostě a jednoduše baví lidi. Tím, že narušují zažité genderové pořádky, ukazují travesti umělci/drag queens, že gender je performativní a že i osoba, která je mužem, se díky vhodnému líčení, paruce, oblečení a pohybům klidně může stát ženou. Takže vlastně nic jako pevný koncept „mužství“ a „ženství“ neexistuje (jistě, chápeme, že tohle na někoho může působit jako rudá na býka).
Nic z výše řečeného sice nejsou elementární znalosti, ale minimálně v případě osob mediálně známých, které se snaží mít určitou kredibilitu v (lékařském!) oboru, bychom čekali alespoň schopnost vyhledávat informace. Přesto např. farmakoložka Margit Slimáková v dané souvislosti na Twitteru uvedla: „Je zde fakt potřeba dětí vidět jedince s potížemi se svým pohlavím či sexualitou nebo to je potřeba těchto jedinců ukazovat se na veřejnosti, kde to jen jde/kde se jim dnes pod vlajkou diverzity a tolerance podaří vecpat?“
Tak tedy: drag queens nemají potíže se svým pohlavím a ani sexualitou. A ani se nikam necpou, a to včetně programu festivalu. Návštěvnická účast je pak dobrovolná a bylo jen a pouze na rozhodnutí rodičů, zda své děti na čtení pohádky vezmou, nebo ne. Ano, byla to gay pohádka o gay tučňácích. To se jistě může jevit jako velmi pobuřující, zejména tedy fakt, že LGBT ideologie již pronikla i mezi opeřence. Jen tedy musíme podotknout, že zrovna mezi tučňáky je homosexualita (stejně jako péče stejnopohlavních párů tučňáků a „tučňáčic“ o vajíčka a následně i malá „tučňáčata“) biology již dlouhá léta dokumentována a bohužel tak argument o tom, že „je to proti přírodě“, jaksi padá pod stůl.
Jenže o nic z toho asi vůbec nejde. Nejde nakonec ani o ty děti, které by měly být údajně ohroženy tím, že jim bude pohádku o gay tučňácích číst nalíčený muž v šatech. Paradoxně právě to by mohlo mnohým dětem pomoci – v tom, aby si uvědomily, že není žádná hranice, kterou nemohou překročit, holky mohou být fotbalistkami, kluci třeba učiteli, všichni můžou mít dlouhé vlasy, hrát si třeba s bagrem, a že žádná odlišnost od společenských norem není důvod ke studu, nebo nedejbože šikaně. Ale mávněme rukou nad dětmi, které by se třeba po absolvování takového programu mohly stát maličko vnímavějšími, nebo sebevědomějšími. To, oč tu běží, jsou společenské pořádky. Drag queens jsou pro ně hrozbou, ohrožují genderové normy, na jejichž základě je svět rozlišován na mužský a ženský. Hlavní nevyřčenou obavou tedy je, že lidé postupně přehodnotí své vnímání genderu a sexuality a zmizí veškerá kontrola nad ženami a LGBT lidmi. Jen škoda, že se ti, co se obávají působení mužů v šatech na cizí děti, nebojí spíše toho, jak stanoviska, která sami zastávají, mohou dopadnout na děti, které vyrůstají v jejich vlastních domácnostech.
