Lékaři: „Zákaz trans atletek mezi ženami je v pořádku.“ Trans ženy: „Je to transfobní názor!“
Radikalizace LGBT+ komunity: Kdo nejde s námi, jde proti nám
Nedávno jsem měl v LUI článek o rozhodnutí Mezinárodní atletické asociace (IAA) neumožnit za ženy sportovat trans osobám, které prošly mužskou pubertou. Snažil jsem se na téma podívat nezaujatě, nikoli skoro povinnou a očekávanou optikou LGBT+ komunity, a nakonec jsem konstatoval, že z hlediska zdravého rozumu mi to přijde jako správné rozhodnutí.
To jsem si dal.
V redakci si bohužel v poslední době všímáme názorové radikalizace v komunitě. Častokrát, když otevřeme nějakou kontroverznější otázku týkající se LGBT+, tak pokud projevený názor plně nekoresponduje s názorem čtenáře, staneme se pro něj úhlavními nepřáteli. „Kdo nejde stoprocentně s námi, jde proti nám“.
Zpětně jsem pochopil, že jsem v tomto případě jako by dostal ochutnat trochu své vlastní medicínky. Krátce odbočím. Jako gay to vnímám takhle: ani toho, kdo je proti manželství pro všechny (což je pro mě zásadní téma), například když pouze říká, že se mu to z historického hlediska nepozdává, že nechápe, proč nám nestačí vylepšená registrace, nepovažuji automaticky za homofoba. Prostě se jen neumí vcítit do naší situace, možná není vstřícný našim argumentům, ale to z něj homofoba přece nedělá. Ano, pokud píše, že jsme stvůry, máme být zalezlí a neotravovat, pak je to homofob.
Podobně to vnímám v tomto případě. Pokud člověk vyloženě nešíří nenávist vůči trans osobám, nepovažuji ho za transfoba. Několika trans ženami jsem nicméně byl okamžitě označený za transfobního člověka, který šíří nechutné narativy vůči trans ženám ve sportu.
(V LUI jsme vyloženě zatížení na pluralitu názorů, takže vám v brzké době přineseme podrobný kritický názor trans ženy Alex na rozhodnutí IAA i na text našeho autora.)
Vyšší mravní princip
Je asi dobré to vidět z druhé strany, co a jak se někoho může dotknout (byť mi přijde, že někdy to s tím urážením se a nálepkováním jako společnost fakt přeháníme a u každého automaticky předpokládáme ty nejhorší úmysly). A jak některými z nás cloumají emoce, když by stačilo jen věcně diskutovat.
Myslím si, že jsem ten poslední na světě, kdo by byl vůči trans lidem fobní. Nebudu nikdy říkat a psát, že proti nim něco mám, že se mi hnusí, že „jsou to hříčky přírody“ a podobné odpornosti. Jsem v zásadě naprostý liberál, některými lidmi označovaný až za radikálního progresivistu, což je ovšem nesmysl, pro mě platí všeho s mírou.
Ukazuju ale snad vůči trans ženám opravdu ztrátu respektu kvůli tomu, že s jedním okrajovým aspektem jejich fungování ve společnosti momentálně nesouhlasím?
(Momentálně píšu proto, že je to na základě toho, co vím dnes. A vše se vyvíjí, takže i názor se pod tíhou argumentů může časem změnit.)
Že ale z nějakého vyššího principu mravního rozumím tomu, proč biologické ženy mají právo na spravedlivé sportování, že práva minorit by neměla vyloženě redukovat práva majority, kvůli tomu sám sebe za transfobního nepovažuji.
Sexuoložka Hana Fifková: Rozhodnutí atletické asociace je v pořádku
Obrátil jsem se ale na odborníky, jestli to nechápu celé špatně. První byla sexuoložka Hana Fifková.
„Myslím si, že rozhodnutí (Mezinárodní atletické asociace) je v pořádku. I když v rámci tranzice dosáhne trans žena trvale takových hladin hormonů, jaké mají biologické ženy, rozdíl u mnoha trans žen je ve stavbě postavy a proporcích. A s těmi tranzice nic neudělá. Mne na celé této věci zaráží ještě něco jiného: vždycky jsem myslela, že sportovci chtějí soupeřit fér a že nefér výhra nemůže nikoho těšit. Ale asi to tak není,“ reagovala pro LUI uznávaná lékařka, která má bohaté zkušenosti s trans osobami a z bagatelizace transgender problémů by ji asi jen tak někdo neobvinil.
Jiný pohled: „Podle dosavadních studií na trans lidech, ne přímo sportujících, není prokazatelné, že mají automaticky výhodu. Vlastně kvůli několika málo lidem dochází k preventivnímu rozhodnutí ze strany atletické federace,“ řekl v kritickém rozhovoru pro iRozhlas.cz sociolog genderu, médií a sexuality Univerzity Palackého v Olomouci Zdeněk Sloboda.
Sportovní lékař Jiří Dostal: Data jsou dnes už jasná
Na základě toho, co jsem se pokoušel poctivě nastudovat, jsem přesvědčený o tom, že trans ženy, které před tranzicí projdou mužskou pubertou, mají vlivem působení různých pohlavních hormonů skutečně i později zásadní tělesné výhody proti cis ženám a žádné potlačování testosteronu nikdy plně neodbourá.
Dočkal jsem se nicméně kritiky, že neexistují studie, které by takové výhody jednoznačně prokazovaly.
Sportovní lékař Jiří Dostal z Centra sportovní medicíny, který se problematikou dlouhodobě zabývá, mi nicméně dává za pravdu.
„Ve vašem článku není vůbec nic transfobního, právě naopak. Já osobně jsem velice liberální a pro maximální možnou inkluzi, ale máme tolik jasných dat, že je výsledek, který zaujala Mezinárodní atletická asociace stejně jako Světová plavecká federace, jasný a nezpochybnitelný,“ uvádí. A LUI v dohledné době přislíbil obsáhlý rozhovor na zmiňované téma.
O problematice před dvěma lety hovořil v DVTV. Již tehdy uváděl, že dnes už jasná data máme k dispozici.
„Víme, o kolik procent je muž rychlejší a silnější, v průměru je silnější než ženy o 30 až 40 %. A o zhruba 20 % rychlejší. Umělé snížení hladiny testosteronu vede k určitým změnám, některé jsou okamžité, určitě věci ale nezměníte. Například úroveň hladiny hemoglobinu se sníží během několika týdnů. Jiné parametry, například v silové části, tam je efekt například jen čtvrtinový. Už jsou na to data, že snížení hladiny testosteronu na požadovanou úroveň má pouze 25% efekt z 30-40 % (rozdílu muže proti ženám).“ Přidal také, že to je zjednodušení pro veřejnost, že vliv mají i další pohlavní hormony, nejen testosteron.
A z pohledu na sport zaměřeného lékaře připomínal další věci.
„Ženské kategorie (kdysi) na olympiádě vznikly proto, že ženy byly slabší a nemohly ve stejných disciplínách konkurovat mužům. Celá historie sportu je postavená na biologickém pohlaví.“
Podle něj je hlavní problém v oblasti rychlostních a silových sportů.
Rozhodovací dilema
Nicméně chápal, že otázka, jak to vyřešit, je složitá.
„Na jedné straně je spravedlnost, na druhé inkluze, práva jednotlivce a většiny. Na začátku byla střelka na straně inkluze, dokud jsme neměli data. Je to otázka medicínská, ale také politická. Nikdy to nepůjde vyřešit tak, aby byly uspokojeny všechny skupiny.
Jedním z diskutovaných řešení je mít ženskou kategorii a pak Muži a ostatní. Je to jedna z možností, jak se postavit k tomu umožnit lidem, kteří jsou transgender, férově sportovat. Ano, byli by jednoznačně znevýhodněni,“ uznával v pořadu.
A já zase uznávám, že v mém prvním článku jsem asi nedomyslel konec, kde jsem navrhoval speciální transgender kategorii. To někomu může připadat ponižující, nicméně debaty se stále vedou a uvidíme, kam až nás dostanou.
Na druhou stranu za zcela zcestný (nazývejme věci pravým jménem), mi přijde „argument“ z diskuse, jestli budeme chtít podobné samostatné kategorie pro Židy či homosexuály. Pokud vím, kvůli víře či sexualitě nejsou ani rychlejší, ani pomalejší než ostatní.
Ale vraťme se k MUDr. Jiřímu Dostalovi. Jak to podle něj dopadne?
„Budoucnost by se měla ubírat způsobem, že by měla proběhnout odborná, neemociální diskuse o tom, jak definujeme jednotlivé sportovní kategorie,“ doplnil v DVTV lékař.
Další rozdíly mezi muži a ženami
Těch rozdílů mezi muži a ženy může být víc. Například ohledně VO2max, což je maximální množství kyslíku, které je možné dodat pracujícím svalům při fyzické zátěži. A u mužů je obecně podstatně vyšší než u žen.
„S tvrzením, že vyšší hodnota VO2max znamená automaticky lepšího vytrvalce, bych byl zprvu opatrný, ale buď si jist(á), že maratonec s VO2max = 80 ml/kg/min ‚přejede‘ běžce s VO2max = 50 ml/kg/min bez většího úsilí. Mysli ale na to, že do výsledného výkonu promlouvá více faktorů než jen samotné VO2max,“ píše se na webu Aktin.
V diskusi pod prvním článkem se objevily i tvrzení o vyšším objemu plic mužů, na druhou stranu i to, že i v mužském sportu někteří jedinci mají nesporné fyzické přednosti a nikdo je „nediskvalifikuje“.
Celá ta situace je prostě nesmírně složitá a citlivá. Nejde zdaleka jen o nějaké vědecké důkazy, které, aspoň podle toho, co jsem měl dosud možnost nastudovat, hovoří spíš v neprospěch trans atletek v ženském sportu, nejde tedy jen o lékařskou stránku věci, ale i společensko-sociální aspekty, o etiku, ba i o politiku. A je otázka, který z těchto pohledů nakonec převáží.
Trans lidi musíme chránit
Trans komunita by měla být všemožně chráněná. Tak je to správně. Je totiž ze všech stran ostřelovaná skutečnými fobíky, urážena, ponižována. Zvlášť v USA se o ni otírají různé extrémistické skupiny a média, často takzvaná MAGA (zkrátka trumpovská), trans sportovkyně záměrně označují v mužském rodu. Tyto ženy jsou vůbec terčem všemožné nenávisti, více například v tomto velice zajímavém článku. I na druhé straně vítězí emoce, v tomto případě negativní a nenávistné, nad možností v klidu diskutovat o tématu. A to je škoda.
Neodkážu si ani představit, čím trans lidé procházejí, co vše musejí snášet. Pomůže jim ale nějak to, když budou sice ve vrcholových atletických disciplínách závodit za ženy, ale prohloubí to ještě víc propast mezi nimi a většinovou, už takhle, často velmi nespravedlivě, krajně nedůvěřivou společností?
Jsem absolutně proti tomu, aby se vůči nim choval někdo diskriminačně. Ale jako diskriminaci nyní necítím to, že kvůli výhodám proti cis ženám momentálně nesmí závodit v ženských atletických disciplínách.
Jak jsem již uvedl, ta otázka je prostě nesmírně komplexní. A je minimálně dobře, jak podrobně a do hloubky se probírá. Rozhodně si nemyslím, že by někdo chtěl ublížit trans atletkám. Spíš se učíme jako společnost posouvat a sžívat s tím, co nového nám život přináší. A debatu ponižovat zjednodušujícím výkřikem, že současný zákaz je obyčejným útokem na trans atletky nebo trans ženy obecně, je podle mě bez předložení důkazů taky zbytečné hrocení. Měli bychom to probírat skutečně nanejvýš věcně.
