Podpora rodičů je pro LGBT děti a mládež klíčová. Nejen jako základ duševního zdraví, ale i prevence sebevražd, ukazuje unikátní studie
Rodičovská podpora jako klíč k psychické pohodě dětí
Přijetí jinakosti je nepochybně možné považovat za naprosto samozřejmé. Jenže ne každý rodič je toho nakonec schopen. Mnoho dospívajících tak záhy po coming outu čelí odmítnutí či zavržení. Ne náhodou je tedy právě mezi mladými LGBT lidmi masivně rozšířeno např. bezdomovectví. I dnes tematizovanou problematikou je také snaha LGBT děti „uzdravit“ – byť konverzní terapie specificky v Česku nepatří za jakkoliv tematizovanou praxi, její příznivci žijí po celém světě. Tedy, podpora ze strany rodičů je nesporně důležitá úplně pro každé dítě, a to bez ohledu na sexuální orientaci či genderovou identitu. Jak se ale ukazuje, právě pro LGBT děti a dospívající je přeci jen o něco důležitější. A to i v době předtím, než se o své orientaci/identitě své okolí rozhodnou otevřeně informovat.
Jak to vidí LGBT dospívající?
Jak tedy poukazuje aktuální výzkum vědců z The University of Texas at Austin, rodičovská podpora je pro psychickou pohodu LGBT mládeže důležitá i předtím, než se dospívající vyoutují. Výzkum se totiž nezaměřil na přijetí jinakosti dětí (tedy stav až po coming outu), jako to dělaly již mnohé výzkumy předcházející, ale hodnotí rodičovské chování z hlediska průběžně vyjadřované podpory. Dotazovaní mladí LGBT lidé tak v jeho rámci popisovali a hodnotili podobu a frekvenci různých rodičovských projevů – např. vyjadřování péče, hrdosti, chválení ad. Kromě toho bylo tematizováno i chování opačného charakteru, tedy projevy určité „psychologické kontroly“, kdy rodiče vystupují v roli neomylného arbitra a nedokáží jakkoliv komunikovat problémy.
Zdroj: Giphy
Výzkum přitom přináší poměrně ojedinělá data – zapojili se do něj totiž i nevyoutovaní dospívající, což je víceméně raritní. Obvykle totiž k účasti dětí ve výzkumu musí dát souhlas rodiče, kteří jsou zároveň se záměrem výzkumu seznámeni (což de facto vylučuje, aby bylo možné cíleně zkoumat děti, které ještě ke coming outu nedošly). V případě tohoto výzkumu však byli zapojeni i nevyoutovaní dospívající mladší 18 let, s nimiž na podpisu informovaného souhlasu spolupracoval advokát pro mládež.
Po naplnění všech formálních požadavků tedy i tito mladí lidé mohli sami vyplnit dotazník, kde uvedli svou identitu, depresivní symptomy a zhodnotili chování svých rodičů a jejich znalosti o problematice LGBT. Podle autorky studie, Amy McCurdy, pak výzkum ukázal, „že v případě dospívajících, jejichž rodiče o jejich LGBT identitě nevěděli, byla kombinace vysoké psychologické kontroly a vysoké sociální podpory ze strany rodičů spojena s většími depresivními příznaky.“ S těmi přitom klasicky souvisí i další projevy, které mohou vyústit i v sebevražedné sklony. Správným rodičovským přístupem lze ale i tomuto předcházet.
Duševní zdraví a pohoda LGBT dospívajících jsou v rukou jejich rodičů
Výsledky výzkumu tak jasně poukázaly na skutečnost, že pozitivní podpora ze strany rodičů (a dalších pečujících blízkých) – stejně jako přístup negativní – má jasné dopady na duševní zdraví a pohodu LGBT mládeže. Dle McCurdy z něj pak plyne především dvojice hlavních závěrů. „Ukázalo se, že podpora a také kontrola ze strany rodičů mají vliv na predikci depresivních symptomů u LGBT mládeže, přičemž tyto aspekty nejvíce dopadají na ty LGBT mladé lidi, kteří ještě nejsou před svými příbuznými vyoutovaní,“ vysvětlila.
Podle McCurdy lze tedy shrnout, že ti dospívající, kteří pociťují větší sociální podporu ze strany rodičů, také pociťují méně depresivních příznaků. Naopak ti, kdo od rodičů cítí určitý psychický nátlak či kontrolu, depresivní příznaky vykazují častěji. Jednoduše řečeno, rodiče otevření, kteří své potomky podporují a povzbuzují a zároveň jim nezavdávají příčinu myslet si, že by mohli být z jakékoliv příčiny (včetně sexuální orientace či genderové identity) méněcenní, vychovají spokojené a vyrovnané mladé dospělé. Což by nepochybně mělo být cílem naprosto každého, kdo své dítě vychovává s láskou.
Dle slov McCurdy je ale třeba tuto problematiku více a blíže prozkoumávat, jelikož již stávající – a svého druhu první – výsledky přinesly důležitá zjištění, na která je možné dále adekvátně reagovat a zlepšit tak životní podmínky LGBT mládeže. „Pokrok v chápání souvislostí mezi rodičovskými praktikami a psychickou pohodou a prospíváním mládeže nabízí možnost nahlédnout do mechanismů rizik a odolnosti a v konečném důsledku podporuje pozitivní výsledky v oblasti duševního zdraví u mládeže ze sexuálních a genderových menšin během dospívání,“ uzavřela.
