
„Nesystematické skákání do ledové vody je hazard se zdravím,“ tvrdí biohacker a odborník na chladovou terapii Libor Mattuš
Libore, označujete se jako biohacker. „Hackeři“ jsou přitom lidé, kteří pronikají do „zakázaných zón“, do počítačových systémů, a ty různě upravují. Vy tedy analogicky nějak „upravujete“ procesy v těle?
V praxi je „hacking“ vlastně označení pro metody, které lidé užívali odjakživa. Biohacking jsou tedy různé cesty, jak organismus rozličnými způsoby aktivovat, nebo naopak uklidnit. Může jít o využití nespočtu metod – od dýchání přes stravu až po práci s teplotními extrémy. Pokud bychom ale zůstali u podobnosti s počítači, třeba konkrétně s PC hrami, tak „biohack“ člověku dává něco navíc pro jeho životní hru.
Když už jste zmínil teplotní extrémy – sám se profesně věnujete chladové terapii. Ta je dnes velmi populární, ostatně, období, kdy sociální sítě opět zahltí fotky lidí koupajících se v ledových jezerech, je na spadnutí. Je to ale skutečně tak snadné, jak se z fotek zdá? Prostě přijdu a skočím mezi kry do jezírka?
Rozhodně ne. (smích) My jsme teď v situaci, kdy většina lidí bere otužování jako „hurá akci“ a přistupuje k němu velmi nesystematicky. Ovšem já vždycky říkám, že s otužováním je to jako s maratonskými běhy. Ty jsou dnes taky hodně populární. Ale představte si, že byste se vydala na maraton jen tak, bez přípravy. Nepochybně byste odpadla někde u cesty doslova „uhnaná“. A naprosto stejná situace je i v případě otužování. I proto raději mluvím o „chladové terapii“, kdy chci tu praxi odlišit právě od nesystematického skákání do ledové vody, které samozřejmě může být i hazardem se zdravím. Aby nebylo, měla by mu předcházet příprava.
Jak by tedy správná příprava měla vypadat?
Otužování by mělo být postupné. Pokud bych ještě jednou využil příklad s maratonem, tak na ten se lidé běžně připravují klidně i rok. Takže pokud se někdo chce ponořit celým tělem do ledové vody, je potřeba příprava, která začíná pomalu a zlehka, např. tím, že si ponoří do ledové vody jen ruce a nohy. Tím se tělo začíná postupně připravovat a od tohoto bodu se lze dál odrazit. Všem bych taky doporučil, aby se nenechali sociálními sítěmi nijak stresovat. Být až po krk v ledové vodě není pro každého.
I když ne každý si dokáže představit, že si tuto „ledovou kratochvíli“ reálně dopřeje, jaké jsou vlastně její výhody? Pokud bych se vrátila i k tomu otužování rukou a nohou, tak ty mi v dětství při horečce máma obkládala mraženým hráškem, ovšem snížení tělesné teploty, tuším, cílem chladové terapie není…
Hráškové obklady, ano, to je velmi moudré terapeutické pojetí! (smích) Teď ale vážně – dlaně a především zápěstí a plosky nohou jsou důležitou komunikační branou s okolním prostředím právě z hlediska teploty. A lze se tak skutečně efektivně zchladit, což je při horečce rozhodně prospěšné. Cílem chladové terapie je ale trošku něco jiného, ledová voda má totiž na lidský organismus velmi blahodárný vliv. V prvé řadě stimuluje funkce kardiovaskulárního systému, dojde k vylučování hormonů, které jej podporují. Důležitá je také podpora soustředění, a to díky norepinefrinu, který tělo při ponoření do ledové vody začne vylučovat i v trojnásobném množství. Chladová terapie ale také zpomaluje stárnutí a podporuje udržování svalové hmoty, vystavení chladu lidskému tělu pomáhá také spalovat tuk, jelikož se člověku zrychlí metabolismus. V některých případech i o tři sta procent. To ale samozřejmě neplatí, když aplikujete jen tu metodu otužování rukou a nohou. (smích) Nakonec tedy chladová terapie komplexně podporuje kondici, zdraví a imunitu.
Prozatím byla v souvislosti s chladovou terapií řeč především o jejích výhodách v rovině fyzické – má ale např. i nějaké přínosy pro psychiku?
Samozřejmě, v podstatě platí, že vše souvisí se vším. I naši náladu ovlivňuje spousta prvků v těle, hormony, neurochemikálie... a chladová terapie právě tím, že podporuje produkci různých látek v těle, velmi výrazně pomáhá i v podpoře nálady, chuti do života. Již existují i výzkumy, podle kterých může být chladová terapie zajímavým přínosem, je-li aplikována u lidí v psychiatrické péči, u těch, kteří trpí klinickou depresí. Nejedná se sice o „léčbu“ v pravém slova smyslu, ale vystavení těla chladu lidské psychice prospívá.
Chlad je tedy (ve správné formě) pro člověka přínosný, a to jak psychicky, tak i fyzicky – jak ale do tohoto kontextu zapadá fakt, že přímo nachlazení se naopak obvykle snažíme vyhnout? A nevede právě „ledový ponor“ také k nachlazení?
V prvé řadě je třeba uvědomit si, že je rozdíl mezi chladovou terapií a tím, že je vám zima. Ta vám totiž klidně může být i v plus dvaceti stupních, třeba když máte nějakou část těla mokrou, nebo když jedete na kole a zpotíte se. Nic z toho však není chladová terapie, ale opravdu jen prochladnutí. A to je nebezpečné. Já potom i ve své knize Chladová terapie, která je vlastně takovým uceleným průvodcem otužováním, popisuji, že správná chladová terapie je cílená a časově omezená
Jak dlouho by tak ten, kdo se rozhodne chladovou terapii praktikovat, měl být chladu správně vystaven – nejen aby si neublížil, ale také aby se dostavil kýžený efekt?
Studie ukazují, že už 20sekundové ponoření do ledové vody má velmi zajímavý efekt. I když se někdo rozhodne začít jen s kyblíkem s ledovou vodou, měl by se držet těch 20-30 vteřin, není kam spěchat a čas je možné postupně prodlužovat. Naopak zdravotní maximum se pohybuje v rozmezí kolem dvou až tří minut, setrvávat v ledové vodě nad tento limit už nemá tolik přínosů. Na druhou stranu, osobně bych se tím neomezoval – má-li někdo chuť, ve vodě klidně může pobýt déle, ovšem jen tehdy, je-li na to adekvátně připraven. Jinak se mohou dostavit nežádoucí efekty, obvykle ale až za dva či tři dny – pak má člověk méně energie a cítí se unavený. Naopak ke klasickému nachlazení v těchto případech prakticky nedochází, je ale možné podchladit se.
Zdá se, že terapie chladem by tedy nemusela být zase taková „věda“ a každý by si s ní mohl poradit i sám, v domácích podmínkách – je ale i tak něco, nač si dát určitě pozor?
Lidé se mě často ptají, zda to, či ono dělají správně. A já vždy odpovídám, že jednoduše stačí, když použijí zdravý rozum. Ať už je to chladová terapie nebo i správné dýchání, což je další z oblastí, na kterou se profesně zaměřuji, nic z toho nelze dělat vyloženě špatně. Všemu je ale třeba dát čas, cvičit často, opakovaně, ale s rozumem. Pak se výsledky dostaví.