Zlepšení vztahu se sebou samým je základem pro jakýkoliv úspěch, myslí si neurotrenér Jan Vinkler

Mysl, potažmo mozek, je základním hybatelem veškerého dění, s nímž se člověk během svého života potkává. Pověstný „nezvratný osud“ tedy rozhodně nijak nezvratný být nemusí, na mozek je totiž možné cíleně působit a aktivně tak ovlivňovat veškeré aspekty svého života. A přesně to je i podstata neurotréninku, jemuž se věnuje Jan Vinkler.

Zaměřujete se na neurotrénink, tedy práci s mozkem, ovšem když se řekne „trénink“, většina lidí si nejspíš představí zvedání činek apod., což nepochybně v případě mozku možné není… 

Podstatou jakéhokoliv tréninku je získávání dovedností a schopností. Trénovat je možné v rovině fyzické i psychické. Naše tělo však dělá jen to, co mu řekne mozek. A neurověda se zabývá principy jeho fungování. Lidé mají často představu, že úkolem mozku je zařídit, abychom se cítili dobře a byli motivovaní. Mozek se však soustředí výhradně na naše bezpečí a schopnost přežití v následujících vteřinách, maximálně minutách. Hlavním problémem přitom je, že bezpečí a přežití vnímáme úplně odlišně, než jak ho vnímá náš mozek. Mozek třeba vůbec nemusí považovat za bezpečné, aby člověk zhubnul, nebo aby nabral svaly. Pomocí neurotréninku jej ale lze cíleně ovlivňovat tak, abychom našich cílů dosáhli.

Takže mozek je možné ovlivnit natolik, aby vnímání nebezpečí přehodnotil a v důsledku dosažení – pro něj jinak diskomfortního – cíle umožnil? 

Práce s mozkem je založená na principu tzv. neuroplasticity, což je schopnost mozku měnit se v jakémkoliv věku. Je to vlastně příslib každému z nás, že se můžeme neustále učit nové věci, zapomenout něco bolestného z minulosti a dokázat se přizpůsobit všemu, co život přináší. V praktické rovině je pak skutečně cílem neurotréninku zvyšovat bezpečí mozku – čím bezpečněji se totiž mozek cítí, tím lépe čelí tomu, co ho čeká. 

Jak si neurotrénink představit a pro koho je určen – resp. kdo jej nejčastěji vyhledává a proč?

Neurotrénink je vhodný pro každého v každém věku i zdravotním stavu. Často spolupracuji s lidmi, kteří vyzkoušeli řadu způsobů, jak se zbavit nějakého svého problému, ale neuspěli. Obvykle je to proto, že se nedokázali dostat k jeho podstatě a soustředili se jen na viditelné potíže. Práce s mozkem je komplexní nástroj, který jde do hloubky, protože se zabývá fungováním mozku na třech úrovních; emoční, fyzické a biochemické. Ať už chce člověk v životě zlepšit cokoli, odpověď „jak na to“ leží někde v mozku. Základem pro mě je vědět, co klient řeší. Každý trénink pak vypadá jinak, protože i fungování každého nervového systému je jiné, tvořené našimi vlastními zkušenostmi z průběhu celého života. 

Letos vzdejte hold všem aktivistům – minulým současným i budoucím. Pomůže vám s tím nová Levi’s® kolekce Pride 202224. 6. 2022

Kdybychom tedy měli být konkrétní – jak by vypadal neurotrénink s cílem naučit se např. cizí jazyk?

V takovém případě potřebujeme využít zmiňované schopnosti neuroplasticity našeho mozku, díky které si rychleji osvojíme nové znalosti a dovednosti, čímž se z nich stanou automatické návyky. Pro neuroplasticitu je nutné v mozku vyvolat impuls, který mu řekne, že je potřeba naučit se něco nového. Skvěle za tímto účelem fungují například techniky pro rozvoj stability. Ty je potřeba trénovat tak dlouho, dokud neucítíme určitou míru frustrace. Tehdy dochází v mozku k chemickým změnám, které poté trvají ještě přibližně hodinu, během níž je člověk lépe připraven vstřebat nové informace. 

Není potom laik, který se dostaví na neurotrénink, překvapen, že namísto nějakého typu vědecké či přímo lékařské péče, kterou by daný termín mohl evokovat, se mu dostane např. tréninku stání na jedné noze?

Všechny techniky jsou založené na vědeckých poznatcích o fungování mozku. Mozek potřebuje mít pokryté základní potřeby a cítit se bezpečně, teprve pak je připravený soustředit se na výkon a učení. Většina lidí tyto základy potřeby pokryté nemá – nejsou proto připraveni na jakékoliv pokročilejší techniky. Způsoby tréninku se samozřejmě liší, nemusí se jednat jen o balanční cvičení. Obvykle je to ale nějaká forma pohybového drilu, případně práce se zrakem nebo dechem, protože náš mozek vždy následuje smysly. I proto je klíčová také vstupní diagnostika. Zaměřuji se při ní na chůzi, reakce očí na stimuly a na koordinaci pohybu. To vše indikuje, které části mozku by potřebovaly více aktivovat. 

„Nejsem nejlepší přítel žen, módní guru ani umělec. Se soucitem posílám lidi k šípku,“ kritizuje i pozitivní stereotypy mladý gay27. 7. 2022

K čemu přesně může být dobré cvičení očí a jak si jej představit?

Právě pomocí očí přijímáme nejvíce informací, a to včetně informací o možném blížícím se nebezpečí. Oproti minulosti dnes většina lidí sedí osm hodin denně u počítače a volný čas tráví s mobilem v ruce, takže oči jsou trénovány převážně v pohledu nablízko. To ale není pro člověka přirozené a zvyšuje to míru vnímaného stresu. Formou cvičení očí, kterou je možné vnímaný stres snižovat, je např. sledování vzdálených cílů v různých formách pohybu.

Zmínil jste, že podoba neurotréninku se liší dle cíle. Je-li něčím cílem dosáhnout pracovních úspěchů, co byste mu doporučil? 

Lidem v dosažení úspěchu většinou brání právě jejich mysl. Příčin může být celá řada, ale nejčastější je pocit, že nejsou dost dobří, přesvědčení o tom, že daný cíl je pro ně nedosažitelný, příp. mají strach z odmítnutí. Mysl přitom funguje tak, že všechna slova a obrazy, které si člověk opakuje, pro něj automaticky utvářejí plán, podle kterého mysl jedná. Proto je stěžejní, jak sami se sebou mluvíme a jaká slova užíváme.

Zdroj: Giphy

Takže bychom měli sami sebe na úspěch „naladit“ třeba dnes tolik populárními afirmacemi? A lze tak určitou formu neurotréninku zvládnout i v pohodlí domova? 

Trénovat rozhodně může i každý sám, mysl vždy reaguje na myšlenky, slova a představy, které si v hlavě vytváříme. Afirmace jsou ale obvykle příliš obecné a člověk sám jim vlastně jen stěží uvěří. Navíc není dobré přesvědčovat sebe sama o svých kvalitách, když například víte, že jste u nějakého konkrétního úkolu neodvedla nejlepší práci. Pokud se třeba člověk bojí veřejné prezentace, těžko mu pomůže obecná afirmace, že „vše skvěle zvládne“. Je nutné užívat správná a konkrétní slova – a říkat si např. „téma mé prezentace je zajímavé a lidem přinese nové poznatky“, „vystoupení před ostatními mi pomůže v kariéře“…

Předpokládám, že tento postup je pak možné užívat vlastně v jakékoliv situaci – a neurotrénink by tak mohl být ku prospěchu např. i lidem s nízkým sebevědomím, těm, kteří se potýkají s nepřijetím okolí, vlastně by mohl být nápomocen i těm, co procházejí coming outem…

Přesně tak. Kdo má pocit, že to, co řekla jeho rodina, přátelé nebo společnost, vypovídá něco o něm, měl by si uvědomit, že jediný, kdo jej může odmítnout, je on sám. Zlepšení vztahu se sebou samým je naprostým základem pro jakýkoliv úspěch v jakékoliv oblasti. 

---

Jan Vinkler

Certifikovaný neurotrenér, který své služby poskytuje v Praze, lze s ním však konzultovat i online. Cílem jeho práce je pomáhat klientům k dosažení udržitelné fyzické a duševní výkonnosti a dlouhodobé životní rovnováhy. Zaměřuje se na práci s jednotlivci, realizuje také kurzy pro veřejnost i firemní vzdělávání.

 

Zdroj: Jan Vinkler