„Edukační stan s prsy, varlaty a dildy má vždy úspěch,“ říká zakladatelka projektu LOONO, který skrze cílenou edukaci zachraňuje životy
Kateřino, témat, kterým se věnujete, je více, a to včetně nádorových onemocnění. Ve „statistice“ na vašich stránkách uvádíte, že za 6 let jste v LOONO zachránili 49 životů – vycházíte z toho, co vám zpětně např. účastníci workshopů píší?
Na workshopech učíme návštěvníky, jak si správně a pravidelně samovyšetřovat prsa a varlata, ale také jak včas poznat mrtvici nebo infarkt. Téměř 50 z nich se nám ozvalo s poděkováním, že jsme jim pomohli zachránit život. Stovky – ne-li tisíce – těch, co workshopy absolvují, nám ale dávají vědět, že je naše činnost inspirovala v tom, aby se o své tělo lépe starali a absolvovali preventivní prohlídky.
Znáte některé příběhy těch, kterým LOONO pomohlo, i blíže?
Jedním z prvních lidí, kterým LOONO opravdu zachránilo život, byl Adam. Mladý muž, jehož přítelkyně mu našla nádor v jeho varleti poté, co přišla domů z našeho workshopu. Zrovna vařil, a když prohlásila „svlíkej se“, myslel, že budou následovat hrátky na kuchyňské lince. Ona mu však chtěla vyšetřit varlata tak, jak jsme ji to naučili. A nahmatala bulku. Nelenili a ihned kontaktovali lékaře, operace proběhla do týdne. Díky včasnému lékařskému zásahu se Adam nakonec vyléčil.
Můžete principiálně – pro ty, kdo se zatím s žádnou z vašich aktivit nesetkali – přiblížit, na co přesně je vaše aktuální kampaň Dole dobrý zaměřena?
V kampani veřejnost učíme, jak předcházet sexuálně přenosným onemocněním, ale také kam zajít, když už má člověk podezření, že má nějaký související problém. Momentálně se zaměřujeme především na edukaci ohledně HIV & AIDS, protože i díky našim workshopům jsme zjistili, že spousta lidí o tomto onemocnění stále mnoho neví a myslí si, že HIV je záležitost „devadesátek“, která v Česku prakticky není. Což je velký omyl. Do poloviny srpna jsou tak po celé Praze k vidění i naše kampaňové citylighty s heslem „Zůstaň negativní”.
O kampani tvrdíte, že jedná o „edukační kampaň týkající se HIV, která nabádá k používání kondomu během pohlavního styku. Vše zábavnou a vkusnou formou, která nestraší“ – mohla byste to nějak více rozvést?
Pracujeme např. s praktickým nácvikem. V rámci kampaně Dole dobrý s sebou vozíme modely mužské a ženské pánve, abychom lidem ukázali, jak jejich tělo „uvnitř“ vypadá. Vozíme ale i dilda, na kterých návštěvníci nacvičují správnou techniku nasazování kondomů. Workshopy jsou velmi interaktivní, obsahují kvízy, účastníci se také mohou na cokoliv zeptat. Atmosféra je obvykle velice otevřená, až intimní, takže se nikdo nebojí klást ani různé otázky, které by mohly být v běžné diskusi tabu.
V souvislosti s prevencí HIV na webu kromě užití kondomu a pravidelných testů zmiňujete i PrEP (tzv. preexpoziční profylaxe, tedy léky, které a priori brání nákaze virem HIV, pozn. red.). Měly by být podle vašeho názoru u nás tyto léky (Truvada apod.) dostupné na předpis (a hrazeny pojišťovnou) podobně, jako je tomu v jiných zemích (např. UK)? Proč myslíte, že v Česku tato praxe není zavedena?
Upřímně si nedovolím soudit, proč preexpoziční profylaxe zatím u nás není zavedena. Avšak myslím, že by zavedena měla být. Každý další nástroj, který může zamezit nákaze, vítám. I když může někdo argumentovat, že zrovna PrEP může vést k tomu, že si člověk zvykne nepoužívat prezervativ, my odpovídáme, že je vždy potřeba informovaná volba. Člověk, který se pro tuto možnost rozhodne, by měl být poučen o pozitivech i negativech.
Kdo se na samotné podobě kampaně týkající se HIV/AIDS podílel? Využili jste ke spolupráci třeba nějaké české odborné organizace, které se této problematice věnuji?
Na samotném vývoji kampaně jsme spolupracovali s Domem světla a jeho zástupce také pravidelně zveme na diskuse. Vedoucí AIDS poradny v Domě světla MUDr. Ivo Procházka, Csc., byl i hostem našeho podcastu na téma HIV, s Mgr. Petrem Kallou jsme pak točili podcast na téma diskriminace HIV pozitivních osob. Oba si zájemci mohou najít ve své podcastové aplikaci, stačí zadat Loono Podcast. Snažíme se také všem přiblížit fakt, že HIV není jen záležitost gay komunity, jak si veřejnost chybně myslí. A osvětlujeme i samotný management léčby pozitivních, neboť se výrazně prodloužila délka i kvalita života nakažených, což veřejnost často neví.
Organizujete také workshopy. Máte nějakou specifickou cílovou skupinu, na kterou se zaměřujete?
Pořádáme workshopy ve školách, firmách i na festivalech, kde s účastníky mluvíme laicky, tedy srozumitelně, pozitivně a hlavně nezastrašujícím jazykem. Chceme budovat jejich pozitivní vztah k tělu a také je naučit vlastnímu tělu naslouchat, ne je děsit hláškami typu „vyšetřuj se, nebo zemřeš.“
Jak na workshopy s tématem sexuálního zdraví reagují konkrétně studenti/ky? Přeci jen pubertální mládež nezřídka považuje téma sexuality za zdroj velmi specifického „humoru“…
Obecně studenti na témata reprodukčního zdraví reagují dobře, i proto, že mají spoustu otázek, které jim učitelky odmítají zodpovědět se slovy, „že o takových nevhodných věcech, jako je porno nebo anální sex, se s nimi bavit nebudou”. My pak dostáváme i otázky typu, zda se mohou lidé nakazit HIV při orálním či análním styku nebo pouze při vaginálním.
Bereme ale všechny otázky vážně, protože častokrát se ukázalo, že zrovna skrze vtípky se mnozí jen snaží zakrýt skutečný zájem něco se dozvědět. Otevřeně proto řešíme i téma „říct sexu ne“ či právě jak říct „ne“ někomu, kdo odmítá použít kondom. V tomto směru jsme ale v lepší pozici než pedagogové. Studenti medicíny, kteří tyto přednášky mají na starost, jsou obvykle jen o pár let starší než středoškoláci, což je staví spíše do role jejich „kamaráda“.
Jaký je zájem škol o realizaci takových workshopů? Přeci jen ačkoliv Česko je docela liberální, sexuální výchova v osnovách stále chybí…
Zájem ze strany škol je, ale záleží vždy na školní preventistce/preventistovi, pokud jsou osvícení oni, jde vše. Zpočátku jsme předpokládali, že v Praze a větších městech nebude problém řešit cokoliv, ukázalo se ale, že občas jsou daleko otevřenější a vděčnější učitelé na maloměstech, právě tam nezřídka oceňují i naši pomoc a vybavenost pomůckami.
Co se týká školních workshopů, podle webu je financujete z jiných aktivit, darů, školení ve firmách apod. – není v zájmu všech, aby workshopy na podobná témata byly financovány „státem“, potažmo rozpočtem MŠMT? Neměla by sexuální výchova být vlastně součástí osnov?
S takovými dotazy se setkáváme často. Návštěvníci workshopů, zejména rodiče, nám třeba říkají, že mají pocit, že na toto téma není ve školách kladen dostatečný důraz. A oni pak musí doma vysvětlovat tyto věci sami. Na to my argumentujeme, že sexuální vzdělávání určitě není jen povinností školy, ale i rodičů. I oni by měli své děti poučit.
S MŠMT v kontaktu jsme, avšak změna školských osnov není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Je to proces na mnoho let, my však určitě chceme být jeho součástí. V letošním roce si pak budeme poprvé žádat také o dotaci ministerstva školství, spíše však na projekt poučení učitelů. Co se týče žáků, částečně nám projekt prevence HIV ve školách financovalo ministerstvo zdravotnictví, které také umožnilo venkovní kampaň.
Kam v dohledné době plánujete s vaší kampaní vyrazit „do terénu“? A s jakou odezvou se při takových akcích setkáváte?
Náš edukační stan s prsy, varlaty, srdcem, ale i dildy má vždycky velký úspěch. (smích) V nejbližší době se s námi zájemci mohou potkat třeba na Prague Pride. Od září opět začneme objíždět školy a firmy a naplno rozjedeme i webináře a online panelové diskuze. Pokračovat bude i kampaň na sociálních sítích, takže určitě sledujte @loonocz.
Narazila jste na to, že se věnujete i šíření povědomí o prevenci rakoviny prsu/varlat – což je problém i velmi mladých lidí, kteří příznakům nepřikládají váhu – nač by se měli zaměřit?
Máte pravdu, pořád tu převládá pocit, že „rakovina je pro starý“. Bohužel však každý rok onemocní rakovinou prsu více než tři stovky žen pod 30 let. Rakovina varlat je pak záležitostí pouze mladých mužů, mezi 15-35 lety, u starších je to pak prostata. Mladým lidem proto vysvětlujeme, že se to může týkat i jich a jejich rodin. A učíme je, jak se o svoje tělo správně starat, a to nejen v prevenci rakoviny, ale i infarktu a dalších nemocí.
Radíte také – především středoškolákům – jak překonat ostych před návštěvou lékaře, příp. na koho se obrátit s žádostí o pomoc?
Ti, co mají jakýkoliv problém a podezření, že s jejich tělem by mohlo být něco v nepořádku, by se samozřejmě měli svěřit praktickému lékaři či gynekologovi. Bohužel účast rodičů tu bude dříve nebo později nezbytná, protože pokud by se opravdu jednalo o nějaký vážný problém, bude teenager potřebovat svého zákonného zástupce. Ostych je samozřejmě velkou otázkou, a bohužel ani my nemáme patent na jeho překonání. Ale vždycky říkáme, že čím dříve se zdravotní problém začne řešit, tím větší šance jsou na plné uzdravení, proto je důležité neotálet a vyhledat pomoc okamžitě, pokud se začne něco dít. Zejména je to pak důležité s bulkou ve varleti, kde každý den hraje roli. Muži s potvrzeným podezřením na rakovinu varlete jdou totiž nezřídka na operaci ještě ten stejný den.
Celkově se pak veřejnost může podívat na www.preventivniprohlidka.cz, kde stačí zadat svůj věk a pohlaví a každý se hned dozví, kam a kdy by měl zamířit na preventivní prohlídku.
Snažíte se svými kampaněmi „podchytávat“ aktuální problémy dnešní společnosti. Co dalšího kromě kampaně zaměřené na prevenci sexuálního zdraví plánujete?
S kampaní Dole dobrý jsme začali už v loňském roce spíše v podobě workshopů a v letošním roce více rozjíždíme i edukaci online. Na podzim potom budeme spouštět kampaň zaměřenou na duševní zdraví, spánek a prevenci syndromu vyhoření. Na to se moc těším, protože stejně jako statistiky týkající se HIV nejsou ani statistiky týkající se výskytu duševních poruch příznivé. Hodně se pak propojí to, co jsme doposud dělali – péče o tělo s péčí o duši. Komplexní přístup ke zdraví je totiž budoucnost, vše spolu neodmyslitelně souvisí.
