Milujete svou virtuální identitu na sociálních sítích více než tu reálnou? Možná vás ovládl syndrom hlavního hrdiny
Být hrdinou fiktivního příběhu v online světě
Člověk se syndromem hlavního hrdiny se vnímá jako ústřední postava svého života a všechny ostatní kolem sebe bere jako pouhý kompars. Bohužel ale nehraje hlavní roli ve svém reálném životě, nýbrž v jeho smyšlené, přikrášlené verzi, kterou světu prezentuje prostřednictvím sociálních médií. Jedinec trpící takovým syndromem tedy není hrdinou svého skutečného života, on chce být někým úplně jiným.
Tím se syndrom hlavního hrdiny liší od klasické sebeprezentace, která se díky sociálním sítím stala běžnou součástí naší každodenní reality. Všichni jsme si zvykli dávat si na své online profily jen ty informace, které vyhovují osobnímu brandu, který si tam budujeme. Osvojili jsme si schopnost chovat se různě v různých prostředích, mezi různými lidmi a v různých situacích. Není to bráno za předstírání nebo lež, takové chování se považuje za normální a vlastně je v určité míře i společensky žádoucí.
V onlinu funguje to, co není možné v realitě
Osoba se syndromem hlavního hrdiny se realizuje prostřednictvím sociálních médií, kde žije svůj vymyšlený, filmový život jako hlavní star. Kdyby se stejně chovala v reálném světě, okamžitě nám bude jasné, že je „mimo realitu“. Ovšem v naleštěném, digitálně upravovaném, umělém světě sociálních médií je snadné prezentovat zcela smyšlenou verzi sebe sama, aniž by to bilo do očí.
Syndrom hlavního hrdiny souvisí s narcismem a sebepropagací, které právě používání sociálních sítí bohatě rozvíjí. Vlastně vznikl zkřížením naší přirozené touhy po pozornosti a uznání s technologií postavené na sebeprezentaci. Opravdu vážné případy tohoto syndromu postupně ztrácejí spojení s realitou a uzavírají se do vlastních světů.
Nejpřirozenější způsob úniku pro mladou generaci
Je jasné, že i dnešní mladí lidé si potřebují najít cestičky, jak uniknout všední a neustále se opakující každodennosti. Sociální sítě nabízí nejjednodušší způsob úniku, tím více lidem, kteří dotykovou obrazovku umějí ovládat už od kolébky.
Jako obrana proti tomuto syndromu bývá doporučováno snažit se žít v přítomném okamžiku. Procházky přírodou, mindfulness, meditace. Zaměřit se na to, kým skutečně jsme, a ne na to, kým bychom být chtěli. Jenže uvědomovat si svou žitou realitu je to přeci právě to, co člověk se syndromem hlavního hrdiny nechce. Naopak se od ní snaží odpojit a uniknout do světa fantazie, který si buduje na sociálních sítích. Psycholog Phil Reed z univerzity ve Swansea ve Velké Británii upozorňuje, že tento syndrom je zatím naprostou novinkou a teprve po důkladném studiu bude možné říct, jaký na něj existuje lék či prevence.
Taky máte dost života ve vedlejší roli?
Hashtag #maincharacter si získává na oblíbenosti mezi uživateli Instagramu a Tik Toku, kde mladí uživatelé sehrávají ikonické scény z romantických filmů, samozřejmě v pozici hlavní postavy. Co taky jiného v nudné době pandemie dělat. Vše to nejspíš odstartovala uživatelka Ashley Ward, která v počátcích koronakrize nasdílela video, v němž hlasem s filmovou dikcí vyzývala ostatní, aby si svůj život trochu romantizovali. Pokud se nebudou vnímat jako hlavní postava, život jim proteče mezi prsty.
A lidé opravdu poslechli, začala vznikat videa jak vystřižená z romantických filmů – třeba líbání v dešti, sledování světel nočního města skrz okénko auta a spousta dalšího romantického braku, jaký si jen dokážete představit. Takové koketování s uchopením hlavní role je ale nevinné a podobné mentální cvičení může třeba i zvednout sebevědomí. Je správné, dokonce žádoucí, abychom každý byli ústředním hrdinou svého životního příběhu. Jen ten příběh musí být skutečný, a ne vykonstruovaný kdesi ve virtuálním světě.
