Mgen je pohlavně přenosná nemoc, o které jste nejspíš neslyšeli. Zdravotníkům dělá vrásky na čele její rezistence, testuje se ale málo

Mycoplasma genitalium, tak se jmenuje bakterie, která stojí za pohlavní nemocí Mgen. Ta je totiž zkratkou tohoto dlouhého jména a doslova znamená infekci touto bakterií. Ačkoliv jsou mykoplazmatové infekce u sexuálně žijící populace velmi časté a promořenost obyvatelstvem je až 75 %, je povědomí konkrétně o mycoplasmě genitalium jen malé. V nedávném britském průzkumu 85 % dotázaných o existenci Mgen nevědělo.

„Mgen je považován ze ‚novou‘ pohlavně přenosnou infekci,“ vysvětluje doktor Neel Patel. „Objevena byla teprve v roce 1981 a spolehlivé testy pro její odhalení začaly být dostupné teprve v roce 2017.“ Vyskytuje se u všech pohlaví, u mužů majících sex s muži je větší pravděpodobnost, že bude přítomena v močové trubici a análu než v krku. „Může se šířit vaginálním i análním sexem, k přenosu může nicméně dojít i bez penetrace,“ varuje Patel.

Příznaky Mgen

Tím, co Mgen způsobuje, je uretritida, tedy zánět močové trubice. Ta může mít i jiné původce než mycoplasmu genitalium, ta ale způsobuje asi 15–20 % těchto nemocí. Jejich projevem je výtok z močové trubice, pálení při močení, zarudlé ústí močové trubice a případně svědění. Jste-li muž a objeví se u vás příznaky, nejspíš si jich všimnete, protože rychle poznáte, že s vaším nádobíčkem něco není v pořádku. Existují ovšem také případy zcela bezpříznakové. Takoví lidé jsou pouze přenašeči nemoci, a i když jim samotným problémy nezpůsobuje, mohou nevědomky nakazit někoho jiného.

Neléčený zánět se u mužů může močovou trubicí šířit dále do těla na prostatu a také nadvarlata. To se pak projevuje zarudnutím šourku a jeho bolestivostí při ohmatání (nebo třeba mačkání v kalhotách). Takové zanícení může vést až k zjizvení tkáně a následné neplodnosti.

Více v Galerii

Zdroje: Adobe Stock

Ženy s touto infekcí problémy většinou nemívají, ale ani u nich není bez rizika. U malého procenta se může vyvinou zánět děložního čípku projevující se výtokem z pochvy, svěděním a bolestí při sexu. Neléčená infekce se také může šířit dále na vejcovody a další části rozmnožovací soustavy a vyústit až v infekci malé pánve a nakonec neplodnost.

Ještě větší riziko nemoc představuje pro pacienty se sníženou imunitou, jako jsou například lidé s neléčenou infekcí HIV, u nichž virus poškodí imunitní systém (při včasné léčbě HIV k takovému poškození nedochází, HIV neznamená automaticky selhání imunity). U lidí s poruchou imunity může Mgen napadat také plíce, srdce nebo klouby.

Důvod nízké informovanosti

Proč jste tedy o Mgen nejspíš nikdy neslyšeli? Je to jednak právě proto, že někteří lidé jsou bezpříznakoví, jednak také proto, že se tělo někdy dokáže nemoci zbavit samo. A také proto, že není tak riziková, jako jiná onemocnění. V případě jiných pohlavně přenosných infekcí jsou dlouhodobá rizika mnohem větší, proto lékaři dávají při testová prioritu těmto nemocem. Otestovat Mgen navíc není úplně jednoduché, musí se použít tzv. amplifikační testy nukleové kyseliny.

Nepoužívají se ovšem automaticky, ale doporučuje se je lékařům používat až v případě, kdy je zánět močové trubice u mužů nebo zánět děložního čípku u žen přetrvávající a zároveň lékaři již vyloučili infekci gonokoky známou jako gonorea neboli kapavka. Pokud ale na léčbu zánětu močové trubice pacient reaguje dobře, lékaři test konkrétně na Mgen teoreticky provádět nemusí. Přesného původce se tak pacient nedozví. Lékař většinou informuje o tom, že jde o zánět močové trubice ne-gonokokového původu.

Alarm pro lékaře a pacienty

Z popsaných příznaků je jasné, že infekci Mgen je záhodnou co nejrychleji a nejefektivněji léčit. Naštěstí to jde dobře antibiotiky, stejně, jako se léčí všechny uretritidy. Také je třeba dodržovat klid, podobně jako u každé jiné nemoci, a zásadní je pitný režim, aby docházelo k dostatečnému vylučování moči a bakterie se z těla vyplavovaly.

Zdravotníkům ovšem dělá vrásky na čele fakt, že stále více kmenů mycoplasmy genitalium je na běžná antibiotika rezistentních. V praxi to znamená například to, že na zánět nasazená širokospektrální antibiotika prostě nezaberou, nemoc pokračuje dál a pacienta dále sužují příznaky. V takovém případě by pak lékaři měli pomocí testů specifikovat právě přesného původce nemoci a nasadit cílenější léky.

Bakteriální rezistence na antibiotika je jedním z největších hrozeb pro zdraví lidí. Na celém světě. Objevuje se přirozeně, ale velmi jejich vzniku přispívá špatné užívání antibiotik – u lidí i u zvířat, protože se běžně užívají i ve veterinární praxi.

Jak takové špatné užívání vypadá? Třeba tak, že nedoberete krabičku léků, kterou jsem podle lékaře dobrat měli. Ty pak nemají tak totální účinek na infekci, a i když se nakonec vyléčíte, některé bakterie se mohly zjednodušeně řečeno „naučit“, jak lék, který na ně byl nasazen, vypadá a účinkuje, a protože se bakterie velmi rychle množí, stihly se mírně pozměnit tak, aby další a další generace už byly odolnější. Pokud se takový kmen přenese na někoho dalšího a ten třeba také použije antibiotika špatně, odolnost roste. Podobným případem je i to, když si sami doma „naordinujete“ nějaká nedobraná antibiotika, která vám zbyla z minulé nemoci. Místo aby nemoc zlividovala, bakterie pouze „provokují“ a ty se učí jim lépe bránit.

Prevence Mgen

Smutnou zprávou je, že nákaze mycoplasmou genitalium nejde moc dobře předcházet. Tedy jde, ale mnozí lidé se rozhodnou tato pravidla nedodržovat. Jste-li sexuálně aktivní, je prevencí totiž jen přísná sexuální monogamie (dva lidé mají sex jen a pouze spolu) nebo používání kondomů. A to, i když se o sebe pohlavními orgány například jen třete, aniž by došlo k penetraci.

Tím nejlepším, co můžete udělat, je chovat se sexuálně co nejvíce zodpovědně. To znamená nemít sex, pokud se vy či vaše přirození necítíte zdraví (abyste náhodou vy nikoho nenakazili), a taky se informovat, jak je na tom váš sexuální partner. A pokud se náhodou nějaké nepříjemnosti objeví, bez váhání zajít za doktorem.