Deprese a úzkosti na každém kroku: většina Čechů zažívá psychickou nepohodu, nejvíce mladí lidé a ženy. Proč muži své problémy zastírají?
Vystresované děti?
Již na počátku letošního října, při příležitosti Světového dne duševního zdraví, publikoval Národní ústav pro duševní zdraví (NÚDZ) výsledky unikátního komplexního šetření zaměřujícího se na psychickou pohodu českých žáků/žaček devátých tříd. Zjištění výzkumníků jsou bohužel neveselá – zatímco více jak polovina dětí má potíže s pociťovanou kvalitou života (tzv. wellbeingem), na 40 % z nich se také potýká s rozličnými duševními problémy, depresemi a také úzkostmi. Tyto skutečnosti pak potvrzují i zjištění průzkumu online lékárny Pilulka.cz a výzkumné agentury Behavio. Dle něj tedy lidé do 24 let věku zažívají různě nepříjemné pocity nejčastěji ze všech ostatních sledovaných skupin.
Nad „nepříjemnými pocity“ nebo nepříliš ideální „kvalitou života“ by jistě mnozí mohli mávnout rukou. Ostatně, psychické zdraví obecně patří stále k přehlíženým a často tabuizovaným tématům. Jenže jak naznačují i další odborníci, situace je mnohem závažnější.
„Zkušenosti z dětské krizové Linky bezpečí ukazují, že stoupá počet dětí a mladých lidí, kteří se ozývají, protože se cítí v psychické nepohodě. Rapidně se zvýšil počet hovorů na témata, jako jsou sebepoškozování a sebevražedné myšlenky. Tematika sebevražd, sebepoškozování, depresí, úzkostí a dalších psychických poruch patří dokonce k pěti nejčastěji řešeným problémům na Lince bezpečí,“ doplnila pak v souvislosti s výzkumem lékarny Pilulka.cz psycholožka, terapeutka a krizová interventka Mgr. Anna Jelínková. Čemu tento stav přikládat? Podle Jelínkové se na jednu stranu jedná o důsledek velkého tlaku ze strany médií a zejména sociálních sítí, na stranu druhou i na nejmladší generace již dopadá celá řada významných obav z budoucnosti – ať už se jedná o krizi ekonomickou, ekologickou či válečnou.
Genderovaná psychika
Všeobecně platí, že s psychickou nepohodou se ve vyšší míře vypořádávají dívky a ženy. Tedy, minimálně to naznačují statistická data. Konkrétně dle zmiňovaného průzkumu NÚDZ tak deprese a úzkosti postihují dívky až třikrát častěji než chlapce – a byť jistě neexistuje jediná příčina, může se jednat také o důsledek tlaku kladeného na vzhled. V populaci dospělých je ale celý problém ještě komplikovanější.
Literatura historicky tvrdila, že ženy jsou více depresivní, protože zažívají více stresu. Relativně nedávný výzkum vědců z univerzity v Michiganu však poukázal na to, že právě muži jsou až o polovinu citlivější na účinky dlouhodobého stresu ovlivňujícího vznik depresí. Přesto jsou muži obecně považováni za ty, jež psychické problémy tolik netíží. Jenže jak ukazují i mnohé statistiky, v rovině psychického zdraví jsou muži mnohem méně sdílní než ženy. Zatímco ony tedy nezřídka již o svých problémech otevřeně hovoří, muži se je stále snaží různě zastírat a popírat. „Pro mnoho mužů je stále sdílení jejich psychické nepohody známkou selhání. Mohou mít pocit, že neobstojí v dnešní společnosti,“ vysvětlila Jelínková.
To, že průzkumy ukazují, že muže jejich psychika trápí méně, pak tedy nutně neznamená, že tomu tak opravdu je. Mnoho mužů si totiž své potíže nepřipouští, příp. je jednoduše nechce přiznat. „V naší společnosti se jako muži učíme o emocích a stresorech nemluvit. Koncept maskulinity je pro muže překážkou při hledání pomoci a také vyjadřování emocí,“ popsal tak Shervin Assari, vedoucí zmiňovaného výzkumu realizovaného na michiganské univerzitě. Výsledkem pak je pomyslné zacyklení se – kdy zamlčení problémů vede k jejich zneviditelnění. A kdo by řešil neexistující problém? Jak ovšem Assari dodává, za záměrné zastírání obtíží kvůli neschopnosti přiznat si problém muži následně platí velmi vysokou cenu.
Psycho-stigma
Nejen pro muže je ale téma duševního zdraví pomyslnou Pandořinou skříňkou. Deprese či úzkosti jsou i dnes stále pro mnoho lidí tabu. I proto je tedy namístě pokusit se související stigmata „rozbíjet“ a dávat najevo, že projevovat emoce a také s nimi cíleně pracovat, rozhodně není nic špatného. „Je důležité, aby již děti ve školách mohly slyšet, že mluvit o tom, jak se člověk cítí, o tom, že zažívá psychickou nepohodu, je v pořádku a není třeba se za to stydět,” potvrdila také Jelínková. Přitom různých výzev, jimž denně musíme čelit, existuje nespočet – a ne každý se s nimi z různých důvodů dokáže uspokojivě vypořádat.
Situaci bohužel nijak nepřispívá ani fakt, že tuzemská odborná terapeutická pracoviště zažívají takový nápor, že najít psychologa/terapeuta (a to jak pro děti, tak i dospělé) je zejména v menších městech prakticky nadlidský úkon. Platí to přitom nejen pro péči, jež je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, ale i pro služby odborníků, kteří s pojišťovnami nespolupracují a klienti si tak terapeutická sezení musí sami hradit.
I když ale terapeutické služby mohou být v Česku v jistém slova smyslu nedostatkovým zbožím, lidé v náročné životní situaci mohou využít např. projektu Sociální klinika. Ta nabízí kvalitní terapeutické služby všem, co si nemohou tyto služby z finančních důvodů dovolit. Přehlednou mapu psychické pomoci, tedy míst, kde najít vhodného odborníka, lze pak najít na webu projektu Nepanikař.
