Tinder a Grindr jsou jen pro nepoučitelné lovce. Ostatním jenom ubližuje
Digitální doba a její nebezpečí pro lidi
Doba je hektická, mezilidské vztahy se ve spletitosti digitálních nul a jedniček úplně nenosí. Odcizujeme se. Některým z nás už dokonce jde lépe komunikace s lidmi po chatu než ve skutečnosti. Pár mých gay mladičkých přátel mi otevřeně přiznává, že už nemají onen pověstný gay radar, prostě že už neumí číst signály mužského okolí. Ale to se netýká jen této menšiny a o jen ní ani zdaleka není tento text.
Úplně děsivě zní také, že mladým se už tolik ani nechce provozovat sex.
Blíží se zkáza západní civilizace?
Samozřejmě to ještě není tak tragické, spousta lidí si umí nastavit mantinely a nenechá svůj život sklouznout do digitálního nenormálna, v němž už jsme někteří otroky techniky. A řada lidí pořád ještě umí sbalit holku nebo kluka normálně mimo svět mobilů a počítačů.
Pak tu máme ale aplikace, které, ať si namlouváme, co chceme, nahrávají době, kdy si řada z nás chce nevázaně užít. Boom aplikací vyloženě určených pro sehnání někoho na rychlovku rozjel Grindr, původně byl přitom vtipně určený pro bezpečné prostředí pro LGBT+ komunitu, jenže jak už to tak bývá, nakonec se zvrhl v něco úplně jiného. Heterosexuální Tinder přišel později, ale svého duchovního otce kvůli mnohem vyššímu počtu potenciálních uživatelů převálcoval.
Abychom si ještě ujasnili, o co tu jde: účet v těchto appkách mají nejenom ti, kterým se dělají z nedostatku intimností boule až za ušima, ale z historických důvodů i zadaní. Chodí tam často jen pro inspiraci, ne nutně kvůli hledání někoho na nevěru.
Jenže i tohle je svým způsobem asi špatně.
Už nejsme lidé s pocity, ale vystavené zboží
Podobné aplikace z nás dělají vystavené zboží. Řada uživatelů se reálně trápí, když se jim neozve dostatek zájemců, když na trhu – a není to nic jiného – není taková poptávka, jakou by si představovali. Všichni chceme být žádaní a když ta žádostivost je malá nebo nulová, může to prohlubovat pocity osamění a beznaděje. Zvlášť, když nějaká těžkým rozchodem rozervaná duše naivně naskočí do appky s nadějí, že tam klofne osudového muže/holku.
Jistě existuje i určitá řada lidí, kteří tam narazili na někoho, s kým chtěli strávit jednu noc, ale tak se vzájemně okouzlili, že vytvořili stabilní pár, třeba se i vzali a podobně. Aniž bych k tomu měl ale data, troufám si odhadnout, že to budou promile případů. Ostatní jsou v kolotoči očekávání a zklamání, vystavenými modely i posuzovateli. Ty druhé si dehumanizujeme, jenže podobně pak zákonitě musíme vnímat i sami sebe.
A není to jen můj pocit, již na to existuje studie, která tvrdí, že i když mají profily shodu, neozvou se, a když není dostatečný zájem, některým jedincům se prohlubuje úzkost a deprese.
Výzkum univerzity ze severního Texasu zase uvádí, že uživatelé Tinderu mají víc problémů s duševním zdravím než ti, kteří tuto aplikaci nepoužívají.
Citová vyprázdněnost
Stáváme se zkrátka flákotami masa a když se nad tím zamyslíme, je něco úchylného nad tím přejíždět (swipovat) od jednoho profilu ke druhému, během půl sekundy jím opovrhnout a jít hledat dál. Že nám lidské bytosti nestojí za víc času. A že se na ně díváme fakt jako kabelky ve výloze, kolekci plavek nebo dortů.
Nestáváme se pak víc plochými, citově vyprázděnými? Jak píšu výše, odborníci jsou o tom přesvědčeni.
Problémy ovšem mohou mít nejen ti odmítaní, ale i ti, kteří jsou pro ostatní na platformách atraktivní. Chtějí totiž, aby jejich místo v komunitě nikdo neohrozil, aby dál zůstali atraktivní a obdivovaní, což na ně samotné vytváří určitý tlak. Mohou se stát závislými na lajcích (třeba i na Instagramu, kde je třeba až fascinující, kolik hetero kluků dělá vyloženě gayovské fotky jen kvůli uznání, lhostejno, od koho bude) a když některá z jejich fotek neprojde sítem přísných soudců uživatelů, u labilnějších jedinců může dojít také k úzkostem.
Sebesexualizace
Zajímavé je, že často i u profilů, které jasně zdůrazňují, že nehledají sex, jen kamarády, že jsou zadané, pak vídáme sexy fotky. A pak se ti samí lidé diví, když je někdo sexualizuje, píše jim oplzliny. Jako bychom nebyli atraktivní ničím jiným, než svými údy, svaly, holky ňadry, zadečky, nožkami a podobně.
Sám jsem zažil podobný případ už před lety, kdy jsem bez fotek, čehokoli, na jedné stránce pro seznamování hledal kámoše. 90 % kontaktů byla stejná, do třetí reakce přišel dotaz na velikost mého mužství, nebo jestli si to rozdáme. Ale neměl jsem ty „rajcovní“ fotky, takže mé pobouření bylo trochu oprávněnější…
Zklamání
Většina uživatelů Grindru nebo Tinderu často zažije nějaký druh zklamání. Problém číslo jedna: řada uživatelů se vydává za někoho jiného. Lžou o svém věku, proporcích, skoro o všem, fotky mají někde nakradené.
S tím se dá ještě poradit snadno, když se před koitem potkáte nezávazně někde na limče nebo na panáku. Ale stejně je to zbytečně strávený čas, když na rande přijde místo štíhle mladé kočky 150 kg vážící senior. V co doufal? Že okouzlí svou osobností?
Další hrozná věc: třeba i narazíte na někoho, komu se líbíte. Třeba není ani vyložený podvodník (nebo podvodnice). Jenže docela otravným pravidlem takových konverzací je, že spousta lidí chce z toho druhého jen vytáhnout hromadu fotek, u chlapů asi často jen k masturbaci, na samotné seznámení jsou zbabělí, takže pak přestanou zničehonic komunikovat a blokují si vás.
Upřímně řečeno: jsem rád, že tyhle platformy jsou v mém životě už historie. Reálně mi nikdy nepřinesly nic dobrého.
Nebezpečí na Tinderu a Grindru a jak se chránit
Je jasné, že podobné aplikace přitahují i úchyláky a násilníky všeho druhu. Třeba ty, kteří si na znásilnění nechtějí jen hrát a když je při setkání tváří tvář člověk odmítne, může se stát, že to pro takového pachatele bude jen záminka k sexuálnímu útoku a vynucení si toho, po čem touží jeho chtíč.
Jak upozornil web 24.com, stávají se případy, kdy je nic netušící člověk těšící se na rande naslepo okraden nebo znásilněn.
Především v Africe, kde je homosexualita na řadě míst ještě velké tabu, pachatelé doufají, že se oběť bude stydět to ohlásit.
K sexuálním napadením ale může teoreticky dojít i u nás. Jak se bránit? Především nikdy není důvod sjednávat si schůzku přímo v bytě neznámého na druhé straně konverzace. Vždy se s ním potkejte na veřejném místě, na kafi a podobně. A až teprve usoudíte, že se nechová divně, že vám na něm není nic podezřelého, s ním jděte domů. Možností je samozřejmě i požádat ho o občanku, ofotit a poslat nej kamarádovi nebo kamarádce, ale je otázka, jestli na to přistoupí i slušný muž, kterému nejde o nic nezákonného.
Někteří lidé se ptají třeba i na práci a podobně, vždy jde o nalezení rovnováhy mezi bezpečností a již nemístnými a podezřelými požadavky. Chce to mít cit.
Vždy je dobré informovat důvěryhodnou osobu, kam jdeme, třeba ulici a číslo domu. A hlavně si opravdu pečlivě vybírat.
Nebezpečí ale číhá víc, o některých z nich si přečtěte zde.
Když už máme potřebu tyto seznamky používat, nezapomínejme ani při odkrvení mozku na základy bezpečnosti. Ať to není hororovější zážitek, než by mohl být.
