Ošklivý krásnému nevěří aneb Hezký to těžký maj: Nejen gay kluci o problémech s fyzickou dokonalostí
Před pár měsíci jsme na webu LUI uveřejnili text o protipólu: o klucích, kteří objektivně mají pocit, že jim příroda moc krásy nenadělila. A i když to bude znít překvapivě, i ti Adonisové mívají někdy dost problémy.
ALEŠ: KRÁSÁ LÁKÁ K ŠLAPÁNÍ
Znám třeba Aleše. Pětadvacetiletý kluk, krásný modýlek obličejem i postavou. Pro gaye zaměřeného na mladší vyloženě typ k sežrání. Vlastně jsme se dali dohromady (jako kamarádi) taky kvůli tomu, že se mi neuvěřitelně líbil, když jsem ho spatřil na baru jednoho z pražských klubů. Ale především proto, že když jsem mu koupil drink, nebylo to kvůli snaze dostat ho do postele (naštěstí jsem se neztrapňoval, byl jsem v tu chvíli šťastně zadaný), ale zaujala ho moje otázka. Prý se na ni málokdo zeptá.
„Jak se žije s takovým obličejem a tělem?“ ptal jsem se. Postupně jsme spolu zajeli hlouběji a hlouběji až k podstatě věci.
„Má to svoje klady i zápory. Třeba kolik dostanu zadarmo drinků, to je plus (smál se). Jenže mi fakt není příjemné, jak i ti nejnechutnější, nejupocenější pánové mají pocit, že si můžou beztrestně šáhnout. A to kamkoli. Na zadek, do rozkroku, jednou ke mně přišel i nějaký sedmdesátník a začal mi lízat krk a ucho. Párkrát už jsem někoho musel i praštit, tohohle třeba v šoku rovnou ramínkem. Tohle chování je jedna z těch nejnechutnějších věcí,“ postěžoval si mi Aleš.
A přidal zajímavý postřeh. „Jako by mě taky můj ksicht zákonitě zařazoval mezi šlápoty. Takové typy kámošů v komunitě to ke mně vlastně v určitou dobu táhlo a upřímně řečeno, kolem osmnácti let jsem se chvíli jako šlápota sám začal trošku chovat. Párkrát jsem měl takové polovztahy se staršími, víceméně za luxusní dárečky a luxusní dovolené. A v té partě, jak to bylo normální, jsme se v tom vzájemně ještě posilovali. Ale naštěstí ti praví, dlouholetí kamarádi mě pomyslně trošku profackovali, udělali mi takovou morální sprchu, že jsem se za sebe začal hrozně stydět. A nechal toho a opustil jsem i tu partu,“ přiznal, když jsme se rozpovídali víc a byla mezi námi už i jakási důvěra.
A má problém ve vztazích? Nelimituje ho to, že si říká, že toho druhého ani tak nezajímá jeho charakter, ale spíš opravdu neoddiskutovatelně krásný zevnějšek?
„To víš, že člověku to v hlavě šrotuje. Ale jak dospívám, tak se učím. Hodněkrát jsem se spálil, v posledním třičtvrtě roce mám ale vztah s klukem, u kterého jsem si stoprocentně jistý, že by se mnou byl, i kdybych byl trošku průměrnej nebo ošklivej,“ směje se. „Ne, ale fakt, to poznáš. Povídáme si. Hodně si povídáme a už se za tu dobu známe dobře,“ doplňuje skoro blaženě.
TOMÁŠ: ÚCHYLKA NA MIMONĚ
Druhý příklad je Tomáš. Je mu osmadvacet, vysekané tělo, vášnivé a pronikavé oči, jako by měl předky z Dálného východu. Sexy strniště, pozadí malé a pevné jako dva kmínky a chlupy snad úplně všude (byli jsme spolu v posilce). Prostě pro mnoho gay mužů ideální typ. Skvěl by se jako model v reklamě, drsoně by zahrál levou zadní. Živí se ale v IT oboru.
Pro mě osobně tohle asi není úplně typ, který bych vyhledával, ale stejně je to prostě kus krásného chlapa, to musím uznat.
Tomáš má sám zkušenosti s dost emotivními reakcemi okolí. „Strašně mě balí baby. Ale jako že když jsem ve městě, tak skoro na každém kroku. Jde třeba s týpkem, manželem, ale stejně si může ukroutit hlavu. V hetero podniku nemám ani chvilku klid, pořád za mnou nějaký lezou. Asi jak ze mě vyzařuje, že nejsem zoufalec, že nikoho nesháním, tak je to přitahuje,“ usmívá se napůl.
Ani v gay podniku to nemá jednoduché. „Už si docela zvykám, ale někdy mi ta naivita podnapilejch teplejch připadá až srandovní. Jak jim to dodá odvahy a jak si myslí, že si to s nimi rozdám hned u první popelnice. Trošku smůla je, že oni ve mně vidí alfa samečka, ale já jsem čistý pasiv,“ zubí se.
„Někdy s nimi hraju hry, podle nálady. Ale že bych s někým šel jen proto, že by mi z toho něco káplo, to ne. Na to si sám sebe dost cením. Nejvíc mi jeden úplně namol padesátník nabízel, že mi za noc s ním dá sto litrů. Kdyby ty prachy radši investoval do životosprávy a posilky, tak si spíš najde někoho, kdo s ním nebude jen pro peníze,“ diví se Tomáš, který ale do podniků právě proto zase až tak moc často nechodí.
Sám to má u protějšků nastavené trochu nezvykle. „Momentálně mám období, kdy úplně nic stálého nehledám. Nebo aspoň mi to v posledních letech s nikým nevyšlo dýl než pár týdnů nebo měsíců. Jsem dost pracovně vytíženej, což se s rozvíjením vztahů nějak neslučuje,“ přiznává.
Asi nejvíc mě ale zaujal jeho výběr aktivních protějšků. „Nemůžu si pomoct, ale po všech těch klucích, kteří byli jeden jako druhej, nudný jak přes kopírák, jsem si začal vybírat trošku divný frajery. Těžko bych to popsal, ale vůbec mi nevadí, když jsou lehce cvaklý. Trošku mimoni. Ne nějací psychopati nebo sociopati, ale prostě svojský. To se v konverzaci brzo ukáže. A ještě jsem si všiml, že si nějak podvědomě vybírám ne úplně hezouny. Že bývají pro někoho až lehce ošklivý. Ale potvrdilo se mi, že s nima je sex nejlepší,“ uzavírá Tomáš.
- - -
VÝZKUMY: CO JE KRÁSNÉ, JE DOBRÉ?
Na téma atraktivity lidí existuje celá řada výzkumů. Jeden z nich dělala Yalská univerzita a zjistila, že účastníci studie víceméně automaticky považovali fyzicky atraktivní lidi za ty s dobrými povahovými vlastnostmi. Bez ohledu na nějaké důkazy je měli za ty, kteří budou věrnější, schopni se postarat, pečovat o druhého, i jako kamarádi či kamarádky jsou vnímání lépe. Říká se tomu efekt Co je krásné, je dobré a poprvé ho popsala v roce 1991 psycholožka Alice Eagely. Na druhou stranu podle stejné autorky hrozí krásným lidem odsuzování (předpojatost, že budou domýšliví), závist, potvrdila i to, co říkají „naši“ tři pánové: až přehnaná pozornost okolí může být obtěžující. Zároveň nemusí zákonitě platit, že čím hezčí, tím žádanější. Spousta zájemců si totiž prý spíš řekne, že by neměla šanci a vůbec nezkusí sbalit pro sebe atraktivní cíl. Na to upozornil i psycholog Albert Kšiňan, jak uvádí zdroj.
MICHAL: FRUSTRACE Z VIZÁŽE
Třetí pán na holení, respektive na svěření, je Michal. Tomu je dvacet, ale vizuálně byste mu tipovali klidně o deset let víc. Těžko bych popisoval, jak vypadá, sochaři by asi nedokázali vytesat hezčí obličej i postavu. Je to prostě neuvěřitelně krásný chlap, „můžo“ z něj stříká na všechny strany. Úplně mě fascinuje, že jak vstoupí do místnosti, celá utichne. A čumí po něm holky, ženy, kluci, chlapi, homo i hetero. Někteří s otevřenou pusou.
Opravdu se povedl, je to výstavní kousek. Je roztomilé sledovat, jak se mu lidi bez ohledu na svou sexuální orientaci a preferenci snaží nadbíhat a kamarádit se s ním. Je to fakt přírodní úkaz.
I číšníci, od pohledu hetero, se k němu chovají, jako by byl ta nejhezčí kočka pod sluncem. Možná že je to tím, že jak mezi holkami obecně víc funguje řevnivost, u chlapů tam je možná spíš spiklenectví. Možná upřímně fandí většímu alfa samci, než jsou oni sami. Těžko říct.
Já osobně, když jsem ho poprvé uviděl, jsem se okamžitě bezhlavě zamiloval. Úplně bláznivě. Ať chceme, nebo ne, tak vizuál pro nás znamená moc. (Naštěstí mě to taky téměř okamžitě přešlo, jinak bych se s ním nebyl schopný bavit ani jako kamarád.)
Michal má taky přes největší dary z naší trojice i ze všech tří největší psychické problémy se svým vzhledem.
„A víš, že mě to dost často strašně štve a obtěžuje? Jak jsem pomalu pro všechny jen kus masa, flákoty. Připadám si jako dobytek prodávaný na trhu. Tolik lidí, co mě svlíká očima… Když jsem to viděl poprvé, styděl jsem se. Pak se mi to skoro začalo líbit. Na chvilku. Ale teď už z toho jsem spíš otrávený. Radši si snažím toho nevšímat,“ přiznal mi, když jsme se časem dali otevřeně do řeči. Prozradil mi, že je bisexuál, ale podstatně víc prý na holky.
„V jednu chvíli jsem se začal i trošku přežírat, doufal jsem, že pak budu mít pokoj. Jenže se navíc ukázalo, že mám nějaké abnormální spalování, takže se nic nestalo. I alkohol odbourávám hrozně rychle,“ přidal perličku.
Atraktivita se dá samozřejmě i využít až zneužít k vlastnímu obohacení.
„Ze začátku jsem s tím neuměl moc pracovat, pak se ze mě stal prospěchář. Úplně nejlepší je to u slušných gayů. U těch, co jsou zadaní, zajištění a styděli by se prosit o sex, ale zase je jim fajn v mé společnosti. Stačí jim dát najevo trochu náklonosti, ale nepřepálit to. Pak jsou ochotni mi pomalu snést modré z nebe. A musím si dát pozor na jejich opilost, když už ztrácejí zábrany,“ říká, ale zdůrazňuje, že za peníze se s nikým ještě nevyspal.
„Těch nabídek byla velká spousta. A dokonce i od pár chlapů, kteří se mi přitom fakt dost líbili. Těm jsem většinou řekl, že není důvod platit, že se s nimi vyspím rád a zadarmo,“ zubí se.
„Ale když se mi někdo nelíbí, když tam není chemie, tak nepomůže nic. Stejně všichni čekají, že je ojedu a to by se mi spíš nepostavil. Nebo jo, nemám s tím problémy, ale řekneme, že by nebyl v úplně nejlepší formě. A nechat se osouložit, to fakt ne. To jsem zkoušel a bylo to pro mě hrozný. Nerad na to vzpomínám,“ svěřil se mi krásný Míša. A dodal, že momentálně má přítelkyni s velmi občasným jednorázovým úskokem do gay komunity, zhruba tak jednou za půlrok.
„Štve mě ale, že pořád neumím zpracovat to chování lidí ke mně. Snad se s tím konečně nějak vyrovnám, protože mě to opravdu frustruje,“ ukončil svoje povídání sošný mladík.
Ještě bych mohl pokračovat čtvrtým seznámením s jedním mimořádně pohledným gayem, ale ten je natolik specifický – je na něm de facto krásné jen jeho tělo, chováním a charakterem od sebe ale všechny rychle odpudí – že si to nechám na jindy.
Co napsat závěrem? Zkrátka a dobře: i když někdo vypadá, jako by se zhmotnil z reklamy na Calvina Kleina, měli bychom se zkusit vžít do něj a neponižovat ho slintajícími pohledy. Ponižujeme pak i sami sebe. Naučme se dívat trochu nenápadněji. A když je někdo krásný, neznamená to taky, že taky rád spíš se všemi, kteří mají odvahu si o to říct…
