Zapomeňte na větu „Jsem příliš starý na to, abych"… Padesát je dnes nových třicet a věk nesmí být překážkou v uskutečňování vašich snů
Straight friendly
Zdroj: AdobeStock

Zapomeňte na větu „Jsem příliš starý na to, abych"… Padesát je dnes nových třicet a věk nesmí být překážkou v uskutečňování vašich snů

Myšlenka, že v životě nikdy není pozdě na nějakou změnu či dosažení vysněného cíle, rozhodně není žádnou novinkou. Např. anglický viktoriánský romanopisec a básník George Eliot kdysi napsal, že „nikdy není pozdě být tím, čím jsme mohli být“. V různých podobách se toto poselství objevuje i v dnešní popkultuře (ostatně, stačí si vzpomenout třeba na příznačně nazvaný snímek s Diane Keaton s Jackem Nicholsonem „Lepší pozdě nežli později“), přesto jsou mnozí přesvědčeni o tom, že jim je dosažení úspěchu a jejich snů zapovězeno. Proč? Protože už je „moc pozdě“…
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
28. 11. 2022

Začít s něčím novým, ať už se jedná o vzdělání, práci nebo hobby, je vždy těžké. Vykročení do neznáma a opuštění komfortní zóny množství lidí děsí. Ovšem tou největší brzdou v tom, abychom si plnili své sny, není ani tak strach z neúspěchu, jako spíše utkvělá představa, že na změnu je už jednoduše pozdě. Zkuste si to sami. Větu „Jsem příliš starý na to, abych…“ jistě dokážete doplnit celou řadou libovolných způsobů. A je to paradoxní, protože vůbec nezáleží na tom, kolik je vám právě let. Může vám být 20, 40 i 60. Tato základní mantra je v lidské mysli pevně zakořeněná. Přesto… nikdy není pozdě na to se jí vzepřít.

Cítíte se staří, oškliví, nedostateční a tak nějak celkově mimo? Kult mládí a dokonalosti útočí na všechny. Jak si s ním poradit?2. 12. 2022

Pokuste se na chvíli zamyslet a upřímně odpovězte na otázky: „Skutečně žiju život svých snů?“, „Kdyby měl můj život nyní náhle skončit, byl/a bych při jeho rekapitulaci spokojen/á?“, „Dosáhl/a jsem v životě všeho, čeho jsem dosáhnout chtěl/a?“. Nebo: „Stále na něco čekám?“ či „Vím vůbec, co je pro mě důležité?“. Ačkoliv to zní jako úvod koučovacího cvičení, faktem je, že právě určitá rekapitulace vlastní situace skutečně může být pro člověka přínosná – dokáže-li objektivně nahlédnout na realitu svého života, může dospět i k výchozímu bodu ke změně. Protože nepříliš naplněný život prožívá mnoho z nás. Na tom není nic divného. Řada lidí se cítí ztracená, izolovaná, ale také demotivovaná. Prostě jako pověstný „křeček v kole“.

Ačkoliv žádné problémy nejsou nepřekonatelné, mnozí jsou přesvědčeni o tom, že kvůli nespočtu důležitých závazků (životní náklady, hypotéka, rodina ad.) nemohou v žádném směru žít život, po němž opravdu touží – a tak se svých snů vzdají a soustředí se jen na to, aby nějak přežili. Protože situace už došla tak daleko, že je pozdě… Může se to zdát praktické a pragmatické, ve skutečnosti je to všem jen a pouze o vlastním strachu. O strachu riskovat. O strachu selhat. A zase se zvednout a pokračovat. Ovšem tyto obavy pramení také z kulturně stvrzované „pravdy“, že na určité věci je člověk prostě už „příliš starý“…

Co znamená „být moc starý“?

Je to vlastně docela úsměvné, zatímco existují určitě životní milníky vymezené společností (ale třeba i biologickými funkcemi těla – což by mohlo platit pro přirozené těhotenství), vedle nich si spoustu věcí věkem vytyčujeme i my sami. Mnozí si tak stanovují za cíl do určitého věku mít děti, povýšit v práci, splatit hypotéku. Ačkoliv v tomto výčtu pak může být docela osvěžující např. cíl do určitého věku třeba objet svět, v základu platí, že ač životní cíle jsou skvělé – a jejich spojení s nějakými body v životě může být přínosné – zrovna věk by jednoduše měl přestat být určujícím kritériem. Vždyť průměrná doba dožití se stále navyšuje, lidé jsou mnohem více aktivní a díky moderní medicíně a také možnostem zdravého životního stylu více fit. Spojovat si tedy osobní cíle se společensky akceptovanými životními body je tak de facto v rozporu s moderní společností (vždyť i potomky mají dnes ženy mnohem později než třeba před dvěma dekádami!). Při použití popkulturního oslího můstku, v něm „oranžová je nová černá“, by tak bylo možné říct, že „50 je nových 30“.

Zdroj: Giphy

Věk je jen číslo

Pokud platí, že „padesát je nových třicet“, je vlastně jasné, že na tom, co stojí ve vašem rodném listě, zase tak nezáleží. Věk je jen a pouze určitým měřítkem času – nikoliv ale kritériem, jímž bychom to, co zrovna děláme, měli řídit a omezovat. Věk nijak nepopisuje to, kým jsme, a ani by neměl být překážkou v dosahování toho, po čem toužíme. Tvrzení, že na něco je už v životě prostě pozdě, pak univerzálně platí v jediný moment, tedy tehdy, když vydechneme naposled. Do té doby bychom ale měli využít každý den, hodinu a minutu.

Vybíráte spotřebiče jen podle designu? Chyba! Nové technologie dokážou usnadnit život a šetřit peníze i přírodu21. 12. 2022

Příklady táhnou

A protože pozitivních příkladů není nikdy dost, rozhodně stojí zato připomenout si, že dosažení vytouženého úspěchu skutečně není věkem nijak limitováno. Např. Arnold Schwarzenegger dosáhl světového věhlasu díky filmu Terminátor v době, kdy mu bylo 37 let. Mary Kay Ash již za sebou měla 45. narozeniny, když na trh uvedla svou kosmetickou značku, která se následně stala multimiliardovým byznysem. Slavný obraz Mona Lisa vznikl v době, kdy Leonardu Da Vincimu bylo 51 let. A když se na trhu objevil první díl dnes celosvětově známé ságy Pán prstenů, J. R. R. Tolkienovi bylo 62 let. To John Gleen, který se do historie vepsal jako nejstarší člověk, který se dostal do vesmíru, v té době oslavil 77. narozeniny. Na plnění snů a uskutečňování velkých věcí tedy skutečně není nikdy pozdě. A kdyby přeci jen nic nevyšlo podle plánu, vězte, že dílo Vincenta Van Gogha se celosvětově uznávaným stalo až po mnoho let po jeho relativně brzké smrti...

Zdroj: verywellmind.com, lifehack.org, bodyandsoul.com.au, psychologytoday.com, mirror.co.uk, statistikaamy.cz, splashmags.com, linkedin.com, thestrive.co