Norsko platí za lídra v elektromobilitě – jsou seveřané tak zodpovědní, nebo jde spíše o ekologii z donucení?

Klimatická krize je tématem, které v poslední době plní titulní stránky médií. Produkce emisí je problémem, který lidstvu „přerostl přes hlavu“. Není tedy divu, že se hledají různé cesty, jak emise, resp. jejich dopad na životní prostředí, omezit. Jednou z možností, na niž se upírá poměrně značná pozornost, je pak elektromobilita – tedy celková přeměna trhu s vozidly se spalovacími motory v trh, který bude kompletně bezemisní. Lídrem v této oblasti je pak Norsko, kde se daří systémově elektromobilitu prosazovat tak, že tamní řidiči již ze tří čtvrtin jezdí v elektrovozech. Jaký je tedy norský klíč k (elektro)úspěchu?

I když o změnách klimatu se hojně mluví a píše, co se týče závazných činů, je to již poněkud horší. Vzhledem ke klimatické zprávě OSN označené jako „červený kód pro lidstvo“ je ale dle některých nejvyšší čas na změnu. Není tedy divu, že rok 2022 je rokem, kdy by se vlády jednotlivých zemí z celého světa měly připojit k první osmatřicítce těch, které podepsaly deklaraci COP26 o urychlení přechodu na automobily a dodávky se stoprocentně nulovými emisemi. Dle deklarace pak všechny země budou usilovat o to, aby bezemisní byly všechny prodeje nových automobilů celosvětově nejpozději do roku 2040 a na předních trzích do roku 2035 (jen stěží lze však věřit tomu, že by v roce 2035 již neexistovala automobilka, která by neprodukovala auta se spalovacím motorem). Zatímco v řadě zemí se hlasitě ozývají odpůrci tohoto plánu, minimálně v Norsku mohou být v klidu…

Bronzový vítěz Mr. Gay Europe Kevin Drábek: I gay komunita má často negativní postoj k trans lidem. Neútočí na ně pouze veřejnost22. 9. 2022

Tím, co je v jakékoliv debatě nejvýmluvnější, jsou čísla. A ta promlouvají i za Norsko. Téměř 65 % nových osobních automobilů prodaných v této severské zemi bylo v roce 2021 elektrických, dalších 22 % pak tvořily plug-in hybridy. Jinak řečeno, jen 14 % prodaných nových aut v Norsku bylo těch, která mají klasický spalovací motor. Země se pak z nuly na 65 % dopracovala během pouhé dekády (je však třeba říct, že vzhledem k tomu, že Norsko má cca 5,4 milionu obyvatel, znamená 64 % řidičů přibližně půl milionu lidí), což může být pro jiné země nepochybně pozitivním příkladem. „Norsko je zemí s největší otevřeností směrem k elektromobilům, s největším pochopením toho, co znamená řídit elektromobil, a nejpříznivější zemí, která jednoduše má alternativu,“ uvedl pro tiskovou agenturu Reuters Thomas Ingenlath, generální ředitel přidružené společnosti Volvo Polestar. Jak se něco takového ale Norsku podařilo? Že by Norové byli tolik zodpovědní, báli se klimatické změny a mysleli na životní prostředí? Možná ani ne.

Ačkoliv zájmu o elektrovozy v Norsku samozřejmě výrazně pomohla emisní omezení cílící na výrobce automobilů v mezinárodním měřítku, dle některých názorů je klíčový právě tamní speciální model zdaňování vozidel, jež znečišťují ovzduší. Totiž: aby bylo možné provést komplexní elektrifikaci vozidel, která se po silnicích prohánějí, normálně by bylo možné říci, že je třeba hlavně čas – ostatně, lidé si běžně (vlastně většinou) kupují již auta ojetá a trh se tak de facto řídí nákupními rozhodnutími těch, kteří si pořizují vozidla přímo v salonech. A toho si byla/je norská vláda vědoma – a výrazně tak zdaňuje prodej nových aut se spalovacími motory, zatímco na vozidla elektrická se daň nevztahuje vůbec. Elektromobily, které jsou jinak samozřejmě mnohem dražší vzhledem k výrobním nákladům, jsou tak díky tomu konkurenceschopné. Norský parlament zároveň rozhodl, že veškerý prodej aut a dodávek musí být do roku 2025 bezemisní. Není tedy divu, že se ozývají hlasy volající po tom, aby „norský model“ byl zaveden i v dalších zemích, byť třeba i v méně „radikální podobě“, kdy by byla zdaňována alespoň ta vozidla, která ovzduší znečišťují nejvíce. Získané finance by pak bylo možné využít na dotování podpory elektromobility.

Je však třeba vidět i všechny další aspekty související s norskou praxí – daňové úlevy zaměřené na podporu prodeje vozů na alternativní pohon sice pomáhají snižovat emise skleníkových plynů, ale pro zemi jen v loňském roce znamenaly ušlý příjem ve výši 30 miliard norských korun. Vládnoucí středolevá koalice tak plánuje od roku 2023 postupně začít zdaňovat alespoň nejdražší elektrovozy, již letos by pak měly začít růst daně na benzin, naftu a vozidla hybridní.

„Co máš mezi nohama? Byla jsi už na operaci? Máš silikony?“ S Pavií Valsou o nevhodných otázkách i dalších úskalích tranzice30. 11. 2022

Cesta správným směrem?

I když je ale Norsko všeobecně prezentováno jako jeden z lídrů v elektromobilitě, pravdou je, že v některých zemích se daří zájem o elektrovozy zvyšovat ještě rychleji. Zatímco v Norsku tak zvýšení tržního podílu elektrovozů ze 2 na 10 % trvalo dva a půl roku, Velká Británie totéž zvládla za rok a půl, Německo pak dokonce za rok. Asi bychom se mohli inspirovat. Jen je otázkou, nakolik by zrovna českou společností rezonovala jakákoliv „donucovací metoda“ vedoucí k prosazení elektromobility a omezení trhu s vozy s motory spalovacími. Nemluvě o tom, že právě v prosazování elektrovozidel je stále ještě celá řada neznámých. Co s nimi, když přestanou jezdit a když nová baterie stojí více než nové auto? I na to mají na severu odpověď. Fin Tuomas Katainen tak svou osm let starou elektrickou Teslu S prostě vyhodil do povětří za užití 30 kg dynamitu. Kolik emisí u toho vzniklo, však známo není… (celou akci zachycuje skutečně působivé video, na které se můžete podívat níže).

 

Zdroj: news.un.org, gov.uk, reuters.com, electrify.hesotec.de, elbil.no, time.com, people.com, youtube.com