Zelená politika je již pasé, štafetu v zájmu o udržitelnost přebírají „azuroví zákazníci“. Jaké jsou jejich priority?

To, že udržitelnost, ekologie a obecně zodpovědný přístup k přírodě a zdrojům jsou témata, která oslovují čím dál více lidí, asi není nutné zdůrazňovat. Ruku v ruce s tím pak vznikají také nové trendy, které tyto „zákaznické preference“ zohledňují. A přesně tak vznikl i nejnovější koncept tzv. „azurového zákazníka“. Kdo to je a jaké životní priority má?

I když názor na udržitelnost a obecně na postupy, které k ní přispívají, se samozřejmě různí – stejně jako se proměňuje ochota lidí chovat se pro-ekologicky – rozličné průzkumy naznačují, že změna sice nenastane ze dne na den, ale minimálně jsme již na správné cestě. Ostatně, dle jedné z mnoha studií považuje více než polovina (59 %) nakupujících za svou prioritu žít ekologičtěji, přičemž čtyři z deseti lidí se nyní zajímají o udržitelnost více než před pandemií. Ačkoliv to však znamená, že na straně spotřebitelů již mnozí začínají smýšlet trošku jinak, stejně se jedná jen o „půlku příběhu“ – svou část odpovědnosti za životní prostředí totiž mají i obchodníci.

„Loňský listopad byl oproti letošnímu sto a jedna. Něco tak hrozného už zažít nechci,“ svěřil se muž, který tajně žije v Praze9. 11. 2022

Dnešní zákazníci tak v podstatě očekávají (dle materiálů Retail Industry Leaders Association až v 93 % případů!), že značky, jejichž produkty užívají, berou v potaz místní společenské a environmentální problémy. Za to jsou dokonce i ochotni více připlatit – a tak jsou různé udržitelné produkty, a to včetně rozličných veganských alternativ masa, ale i výrobků pro osobní péči apod., na vzestupu. Klíčem pro každou společnost, jež chce na tomto novém a více etickém trhu uspět, jsou tak inovace a zbrusu nový přístup ke spotřebě jako takové. A pokud platí staré známé pořekadlo: „náš zákazník, náš pán“, tím prvním „pánem“, jehož priority a potřeby je aktuálně třeba vzít v potaz, jsou tzv. azuroví zákazníci.

Zapomeňte na zelenou

Obrázky mořských živočichů zamotaných do igelitových tašek, ale také snímky hromad plastového opadu na pobřežích – to jsou materiály, které se v médiích objevují stále častěji. Není divu – vždyť z odpadu v moři vznikl již dokonce i ostrov! Ovšem nejen oceány (a živočichové v nich) dnes kvůli aktivitám člověka trpí jako nikdy dříve. Lidstvo zvládá ničit i pralesy a lesní porost. Není tedy divu, že právě tento rozsáhlý ekologický zájem je i tím, nač se zaměřují právě azuroví zákazníci (název pak vznikl právě z toho, že oceán je modrý a lesy zelené – výsledkem kombinace těchto barev je tedy azurová) a co čím dál více ovlivňuje jejich nákupní rozhodnutí. „Dnešní spotřebitel již uvažuje o všech aspektech svého života – od toho, kolik uhlíku vyprodukuje při cestování, až po to, zda bankovní instituce investují jeho peníze eticky,“ shrnuje pak odborný britský portál The Grocer s tím, že v podstatě není nijak překvapivé, že zákazníci aktivně vyhledávají značky šetrné k životnímu prostředí a pečlivě analyzují ekologické vlastnosti produktů, které kupují.

Pozor na greenwashing

Pokud tedy donedávna mediálním prostorem kolovaly fráze o „zelené politice“ a rozličných „zelených řešeních“, dnes je třeba tento jednostranný přístup přehodnotit. Jen a pouze ochrana přírody (ať už jsou zohledněny nejen lesy, ale i oceány ad.) totiž rozhodně není tím, nač je třeba se soustředit – právě udržitelnost ve všech svých perspektivách by naopak měla být metou, k jejímuž dosažení má smysl směřovat.

Světová jednička v architektuře Přemysl Kokeš: kariéra je u nás sprosté slovo. Chceme být vizionáři a tvůrci4. 10. 2022

Je ale možná docela překvapivé, že „udržitelnost“ rozhodně není nijak novým konceptem, jen se změnil jeho význam. Zatímco do 80. let minulého století termín „udržitelnost“ užívali obchodní lídři pro označení schopnosti firmy neustále zvyšovat své příjmy, v roce 1987 jeho význam redefinovala ve zprávě OSN norská premiérka, a to jako „uspokojování potřeb současnosti, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby.“ Od této doby, kdy začalo být o udržitelnosti pojednáváno ve smyslu, v jakém ji vnímáme dnes, ale došlo i k tomu, že je možné říci: „není udržitelnost jako udržitelnost“. Zatímco totiž někteří k této problematice přistupují skutečně zodpovědně, jiní se chovají udržitelně vlastně jen tak naoko. Pro tuto praxi se zejména v poslední době vžilo označení „greenwashing“ (volně přeloženo „zelené vymývání“), jež odkazuje k tomu, že se (především firma/společnost) usilovně snaží o udržitelnosti komunikovat, reálně se o ni však vlastně nezasazuje.

To, že někdo více mluví, než by konal, ale dnešní zákazníci, a zejména ti azuroví, již dokážou spolehlivě odhalit – je tedy v zájmu všech podnikatelských subjektů, aby byly ve svém eko-úsilí transparentní a dostatečně aktivní. A pokud zájem a pozornost spotřebitelů o udržitelná řešení přetrvá i do budoucna, snad jsou před námi ty známé „světlé“ (azurové) zítřky…

Zdroj: acosta.com, foodbusinessnews.net, forbes.com, progressivegrocer.com, springwise.com, nationalgeographic.org, thegrocer.co.uk, ewellix.com, sustainablejungle.com