Generace „Z“ našla svou novou (anti)hrdinku. Co vše je na cynické Wednesday tak přitažlivé a proč bychom všichni měli chtít být jako ona?
Koncept Addams Family sice vznikl již v roce 1938, ale díky satirickému zachycení klasických amerických rodinných hodnot přežil dodnes. Po debutu v The New Yorkeru následovalo mnoho filmových adaptací, těmi ikonickými se staly seriál z roku 1964 a hrané filmy Tima Burtona z 90. let. Právě na ně volně navazuje i stávající hit Wednesday, jehož název sám předznamenává, kdo bude ústřední postavou. Ačkoliv seriál je zasazen do současnosti, Burtonova osobitá estetika mu (i samotné Wednesday, která opět raketovým tempem zpopularizovala gothic styl) zůstala, stejně jako neschází celá řada odkazů právě na původní snímky. A mnohé ještě seriálová novinka přidává, a to natolik skvěle, že se během pár dnů zrodil jeden z největších hitů Netflixu.
Oč jde?
Poté, co je vyhozena ze školy, nastupuje Wednesday (Jenna Ortega) na Nevermore Academy (pojmenováním jasně odkazující na klasika hororu E. A. Poea), školu určenou vyvržencům. Zde se tedy potýká s klasickými problémy náctiletých středoškoláků, jen k tomu má ještě nějaké ty magické schopnosti navíc (o poměrně zvláštních příbuzných ani nemluvě). V konečném důsledku je ale zhmotněním všech věčných (nejen středoškolských) outsiderů. Aby toho ale nebylo málo, zaplete se Wednesday ještě do detektivní operace, jejímž cílem je odhalit pachatele spousty podezřelých vražd. Právě tímto směrem cílí Wednesday také své nově objevené nadpřirozené dovednosti. Tento „koktejl“ pak na diváky/čky evidentně funguje nadmíru dobře, podle dat Netflixu, kde lze seriál sledovat, se již nyní jedná o 3. nejsledovanější pořad z celé netflixové nabídky a diváci s Wednesday již strávili více než jednu miliardu hodin. Zatím se tedy jedná o seriál jen o zlomek méně populární než Squid Games a Stranger Things…
Nový idol generace Z
Ačkoliv Wednesday se Netflixem prohání teprve pár týdnů, již nyní se stala idolem příslušníků/ic generace Z – ti opět objevili gothic prvky, nosí černou (a případně i spletené dva copy). Tak trošku „antihrdinka“, která se odmítá podřídit nejen společenským, ale i patriarchálním normám, je tak moc přitažlivě divná, že se z ní stal idol. „Wednesday nabízí nový pohled na tropy pro teenagery,“ objasňuje pak popularitu seriálu, ale i jeho hlavní hrdinky profesorka filmových a feministických mediálních studií, Shelly Cobb. „Oslovuje generaci Z – ty, kteří se narodili v letech 1997-2012 – a jejich schopnost mluvit o kulturní politice a politice identity. Wednesday k těmto tématům velmi ostře přispívá,“ doplňuje.
A je pravda, že Wednesday je všechno možné, jen ne běžná středoškolačka. Je cynická, sarkastická, správně „děsivá“ a rozhodně si neláme hlavu tím, co si o ní druzí myslí. „Chovám se, jako by mi bylo jedno, jestli mě lidé nemají rádi. Nějak hluboko uvnitř mě to baví,“ prohlašuje také. Je tedy tak sebevědomá, že se nebojí vyslovit jakýkoliv názor – a to vše jsou vlastnosti, které dnešní generaci dospívajících nepochybně právem přitahují. Být sám sebou a umět si stát za vlastním názorem, ale i schopnost zpochybnit pravidla a autoritu, což vše Wednesday ovládá, to je umění, které jí mnozí jen tajně závidí.
Diváky však oslovuje nejen postava Wednesday, ale i její módní styl. Ten přitom již od 60. let (poprvé se Wednesday objevila v již zmiňovaných karikaturách The New Yorkeru v roce 1938) staví na napodobení helloweenských kostýmů, tedy černých šatech s dlouhým rukávem a špičatým bílým límečkem. Tento základ ctí i stávající kostymérka Collen Atwood, která již uvedla, že jejím cílem bylo upravit tuto tradiční vizualitu tak, aby odpovídala roku 2022.
Normální jako Wednesday
V rámci celého „Wednesday trendu“ ale kupodivu nejde jen o „popularizaci divnosti“ vybočující ze zažitých standardů. Celková atmosféra seriálu zároveň romantizuje aktivity, jako je četba klasické literatury, poznávání starověkého Řecka a filozofie, hra na klasické nástroje a na téže vlně přichází s šibalským pomrknutím směrem ke gothic stylu. Luxusní outfity, popíjení čaje při četbě poezie apod., to vše dané estetice odpovídá (podobně jako dubové knihovny osvětlené plameny svíček zase neoddělitelně souvisí s atmosférou Harryho Pottera). Ovšem bez ohledu na to, zda zrovna toužíte mít smrtelně bledou tvář, uhlově černé nehty a tvářit se, jako že všechna tíha světa leží na vašich bedrech, jistě není od věci v sobě kousek Wednesday také nají. Přece jen, navzdory vší své divnosti, je tahle středoškolačka v mnoha ohledech vlastně ukázkou toho, co by mělo být „úplně normální“.
