Zapomeňte na nákupy a vyzkoušejte „no-buy“ trend. Bez nových věcí se žije lépe!
S nakupováním se pojí množství různých fenoménů. Možná jste slyšeli o tzv. oniománii (s vášní pro cibuli nemá společného zhola nic), závislosti na nakupování, o níž se hovoří také jako o shopaholismu. Ačkoliv patologické nakupování zatím není oficiálně nemocí, podle některých expertů se skutečně může jednat o psychickou poruchu nezřídka spojenou s projevy klasické závislosti. Přidá-li se k této skutečnosti ještě potřeba vystavovat zakoupené kousky na sociálních sítích, na problém je zaděláno. Ti, kdo nákupům skutečně propadnou, se tak navíc nezřídka ocitnou také v dluhové spirále. „Sociální média vyvíjejí tlak na lidi, aby utráceli peníze, které nemají,“ tvrdí např. autorka knihy Proč sociální média ničí naše životy, Katherine Ormerod.
Na nákupy s Diderotem
Nakupování však mohou propadnout i jedinci psychicky zcela zdraví – své by mohl vyprávět slavný encyklopedista Denis Diderot (kdyby tedy nebyl více jako 200 let po smrti). Právě po něm totiž byla pojmenována rostoucí touha po nových věcech a jistá míra uspokojení z jejich vlastnictví. Diderot v jisté životní etapě nebyl zrovna skvěle finančně zajištěn, ale když obdržel finanční pomoc od Kateřiny Veliké, koupil si exkluzivní rudou róbu. Ta však bohužel zrovna nekorespondovala s jeho další garderobou a ani skromným vybavením bytu. A tak Diderot nakupoval. A nakupoval. I když nakonec sám dospěl k závěru, že zběsilé pořizování nových věcí mu příliš štěstí nepřineslo – což ostatně poměrně barvitě popisuje také v eseji Stesky nad starými šaty aneb Varování těm, kteří mají více vkusu než štěstí – označení Diderotův efekt se pro popis řetězových impulsivních nákupů věcí, které vlastně nepotřebujeme, vžil a ustálil…
Zatímco Diderot však utrácel peníze především za oděvy a bytové doplňky, dnes, v době nadbytku a dostupnosti prakticky čehokoliv, jsme de facto „vybízeni“ k nadměrné (a zbytečné) spotřebě. I proto postupně začínají vznikat koncepty, které se naopak spotřebu snaží radikální omezovat. Ať už jde o tzv. prosazování minimalismu, umírněné nakupování v rámci trendu „low-buy“ nebo přímo odmítání nákupu všech nových věcí v duchu „no-buy“ hnutí, všechny tyto koncepty si získávají stále více stoupenců.
Od minimalismu k „no-buy“
Minimalismus by bylo možné považovat vlastně i za životní styl. Chcete-li být minimalistou (či minimalistkou), samozřejmě to neznamená, že si musíte vystačit s pár nejnutnějšími věcmi, pohrdat současným světem, místo televize sledovat z okna (ideálně pronajatého) bytu cvrkot na ulici a o tom, jak se vám skvěle vede, psát blog nebo alespoň všechny informovat skrze sociální sítě. Podstata minimalismu totiž tkví v něčem úplně jiném než v okatém (či přímo performativním) upozorňování na to, že vlastnictví materiálních věcí je špatné. Cílem je, aby si lidé uvědomili, že žijí v extrémním nadbytku, a věcem, které vlastní, přikládají naprosto zbytečně velký význam. Posedlost věcmi – které jsou pro mnohé zároveň prostředkem k vyjádření vlastního společenského postavení – se tak stává nezřídka hnacím motorem našich životů…a zároveň zkázou vztahů, zdraví či osobního růstu. Minimalistou tedy může být prakticky každý, i ten, kdo touží mít vlastní dům, rodinu, kariéru – všechny kroky, které v tomto směru učiní, by však měly být podniknuty s rozmyslem a uvědoměle.
Minimalismus vám nic neříká? Chtěli byste vyzkoušet něco s pevnějšími pravidly? Pak je tu varianta zapojení se do tzv. „no-buy“ hnutí. S tímto konceptem jsou nejčastěji spojováni britští blogeři a influenceři, kteří to, jak jejich život bez nákupů vypadá, také náležitě dokumentují na sociálních sítích (a pravdou je, že ne každý skutečně vytrvá…)
To v australském Perthu založil první „no-buy“ skupiny David Klein v roce 2016 – jeho důvod byl poměrně praktický, snažil se vyřešit problémy, s nimiž se potýká každý, kdo se přestěhuje. „Koupil jsem nový dům, mnoha věcí se zbavil, ale jiné jsem potřeboval. Neznal jsem žádné své nové sousedy, ale doslechl jsem se o mezinárodním projektu ´Buy Nothing´,“ popsal svou zkušenost. David proto založil na Facebooku skupinu, do které pozval všechny obyvatele jeho nové čtvrti s výzvou, aby ostatním nabídli věci, které již nepotřebují. A myšlenka se ujala i v dalších částech Austrálie – online tak v zemi funguje přes 100 podobně zaměřených skupin o téměř 60 000 členech.
Je na vás no-buy způsob života přeci jen moc radikální? Pak můžete (třeba na rozjezd) vyzkoušet tzv. „low buy“. Podstata tohoto konceptu je poměrně snadná – nákup nových věcí významně omezíte, a to tak, že si na každý měsíc stanovíte maximální částku, kterou budete moci utratit. Další variantou, jak svou domácnost doslova nezavalit zbytečnými věcmi, je princip koupím – daruji. Pořídili jste si nové kalhoty? V tom případě jedny starší ze šatníku vyřaďte…
Bez ohledu na to, kterou z variant šetření – nejen financí, ale také vlastního času a de facto i planety jako takové – se nakonec rozhodnete zvolit, vězte, že se vám ve výsledku bude žít lépe. To ostatně potvrzují také ti, kteří již bez nákupů nových věcí fungují, a to i v Čechách, včetně Terezy, která se naučila shánět vše potřebné (oblečením počínaje, počítači a mobily konče) v různých alternativních komunitách a výměnných skupinách. A to včetně věcí pro malého syna. Celý rozhovor o tom, jak se jí daří „no buy“ koncept dodržovat i na mateřské dovolené, a co jí tato kompletní změna životního stylu přinesla, si můžete přečíst ZDE.
