SERIÁL: Velký průvodce světem obleků na míru - Správně ušitý oblek aneb Na co si dát pozor, abyste doma neměli jen předraženou tragédii! Díl čtvrtý

05.09. - Seriál

V předchozích třech dílech našeho seriálu jsme se zaměřili na výběr salonu, zpracování samotného obleku a také na výběr kvalitního materiálu. Často jsme zmiňovali, že místo krásného obleku si domů můžete odnést jakousi jeho parodii, za kterou sice dáte dvě výplaty, ale nakonec je to jen cenovka, co na něm vypadá luxusně. Co tedy vlastně znamenají sousloví špatně ušitý oblek a správně ušitý oblek? O tom se dozvíte v tomto dílu seriálu a opět nám bude hlavní poradkyní Olga Kramperová, ředitelka pražského krejčovského salonu Windsors.

Možná byste se divili, co všechno se na obleku dá zkazit, ale vzhledem k tomu, že celý proces je řízen lidským faktorem, dá se toho zkazit poměrně hodně. S některými problémy jsme se už seznámili, ovšem tentokrát si je vyjmenujeme všechny a zaměříme se na ně detailněji. Většina špatných atribut obleku souvisí s prvotním špatným střihem. Krejčí obyčejně zvládají šít na průměrné postavy, ale jakmile má klient trochu atypickou stavbu těla, může nastat zásadní problém. Střih na sako je totiž třeba přizpůsobit na míru klientovi, aby sako nakonec dobře sedělo.

Špatně ušitý oblek

„Problém nastává například u vypracovaných hrudníků. Upravit střih je sice náročné, ale profesionální krejčí by s tím neměl mít žádné potíže. Pokud to nezvládne a materiál nastříhá špatně, průšvih je na světě,“ vysvětluje Olga Kramperová a dodává, že takové sako už obvykle zlepšit nejde. Právě u mužů se širokým hrudníkem například odstávají klopy, které by měly ležet na těle bez mezery) a kříží se přední díly. „U jednobarevného materiálu si toho téměř nemusíte všimnout, ale je-li látka vzorovaná, je chyba zřetelná,“ popisuje ředitelka Windsors. V případě, řekněme, třeba proužků, si můžete všimnout, že místo toho, aby byly souběžně, tak se uprostřed sbíhají.

Dále nastává problém u rukávů. „Některé postavy mají ruce víc dopředu, další zas dozadu, jindy je třeba postava shrbená. Rukáv je pak přetočený, jsou na něm šikmé vlny“ zmiňuje Olga Kramperová. I rukáv musí dobře vypadat, u dobře padnoucího obleku je hladký. Límec saka musí přiléhat na límeček košile a sahat do jeho poloviny. „Krejčí někdy používají příliš vysoké vycpávky, jež dělají hranatá ramena. To už dnes působí staromódně,“ upozorňuje Kramperová na další vady u obleků, mezi které patří i odstávající rozparky, vlnky na límci za krkem, nebo knoflíkové dírky příliš blízko kraje rukávů.

„Střih je opravdu základ! Nejdražší oblek bude vypadat jako pytel, když není dobře ušitý na vaší postavu. Pokud si nemůžete dovolit oblek na míru, tak si kupte konfekční a nechte si jej upravit,“ radí Olga Kramperová. Jak ale vypadá ideální oblek? Základem je dodržení proporcí. „Máte-li mohutnou postavu, mělo by vaše sako mít širší klopy. Stejně to funguje naopak. Ale pozor, příliš úzká klopa už není v módě!“ vysvětluje ředitelka Windsors. „U kalhot pak platí pravidlo, že čím jsou nohavice kratší, tím by měly být užší, končit by měly tam, kde začíná bota. Delší nejsou potřeba a okraj může být trochu zkosený, aby se o botu nelámal. Dále si musíme uvědomit, že oblek není cvičební úbor. Proto není třeba při zkoušce dělat extrémní pohyby. V obleku stačí, abyste se najedli u stolu,“ dodává.

Známky kvalitního obleku

Známek kvalitního obleku je celá řada a možná byste si řekli, že mnohdy jsou to pouhé detaily. Ale právě detaily odlišují kvalitní od průměrného a u obleků to platí mnohonásobně. Například funkční dírky na rukávu byly dříve známkou toho, že je sako ušito na míru. Dnes tento trend následuje i konfekce, ale tím ztěžuje případnou úpravu. Stejně důležité jsou funkční kapsy: „Někdy se můžeme setkat s tím, že krejčí neumí ušít kapsy u kalhot tak, aby se nerozevíraly, tak je raději zašije. Konfekce pak třeba šije falešné kapsy. S tím byste se u kvalitního saka rozhodně setkat neměli,“ varuje Olga Kramperová.

Kapsy a knoflíky musí být rozmístěny proporčně tak, aby odpovídaly postavě a střihu saka. „Náprsní kapsa by měla být částečně pod klopou, či se jí alespoň dotýkat. Pokud je celá v prostoru hrudníku, nevypadá to profesionálně,“ doplňuje Olga. Vnitřky kapes musí být z kvalitního materiálu, aby se netrhaly, kalhoty by měly mít vypodšívkované přední díly, aby se nevytahovala kolena. „Symbolem kvality jsou i ručně šité knoflíkové dírky. Kvalitní saka sice mohou mít strojově šité dírky, ale ručně šité jsou důkazem krejčoviny na vysoké úrovni,“ zmiňuje.

Důležité je i zaměření na drobné štepování na okrajích v tónu látky. Bývá patrné zejména na klopách a kapsách a je opět symbolem zaměření se na detail. Je jedno, zda jsou tyto stehy dělány ručně, nebo strojově, hlavně musí být dělány s citem. Mohou být i nepravidelné, v případě ruční práce. „Klasickému strojnímu prošití nebo kontrastnímu štepování se vyhněte. Působí to lacině!“ varuje Kramperová. U vzorovaných látek je pak podstatné, aby vzor navazoval – zejména u oblasti předních kapes, náprsní kapsy a u rukávů.

Neméně důležité jsou ale i praktické detaily, jako je chránítko dolního konce nohavic, aby se při chůzi neprošoupaly, nebo protiskluzová, obvykle gumová, vrstva uvnitř pásku kalhot, jež zabraňuje košili v lezení z kalhot.

Podšívky a knoflíky

Podšívky musí být z vhodného materiálu, viskózy, cupra (tzn. celulózové vlákno vyrobené ze zbytků bavlny za použití mědi, připomíná hedvábí) nebo směsi viskózy a acetátu. Hedvábné podšívky jsou krásné, ale velmi nepraktické. Nejhorší jsou ale materiály umělé, ke kterým se často kvůli ceně upírá konfekce. „Vyhněte se podšívkám z polyesteru, kvůli svému složení, jsou nevhodné pro celodenní nošení. Tyto materiály jsou vyrobeny z derivátů ropy, nepropouští pot a brzy se v saku budete cítit jako ve skleníku,“ zmiňuje Olga Kramperová nevýhody těchto levných materiálů.

I na knoflících se dá poznat, zda na vás krejčí šetří. Pokud dokončí oblek plastovými knoflíky, můžete si představit, jak asi postupuje při výrobě celého obleku. Ke kvalitním látkám se hodí kvalitní knoflíky, třeba z rohoviny nebo perleťové. Rohovinové zpravidla pocházejí z rohů jihoamerických a asijských buvolů. Tento materiál prochází různými úpravami, například se barví a následně leští voskem. Perleťové knoflíky mají svrchní vrstvy potaženou materiálem, který se získává například z perlorodek a perlotvorek. Díky speciální úpravě získávají hluboký a přírodní lesk. Existují ještě knoflíky ze stoprocentně přírodního materiálu, jemuž se říká corozo a získává se z ořechů z palem rostoucích v pralesích severozápadní Jižní Ameriky. U blejzru se používají i zdobnější kovové knoflíky.

Jak tedy vidíte, nešikovný a nekvalifikovaný krejčí může z vašeho obleku vytvořit dokonalou paseku. „S takovým oblekem už se toho moc nesvede a zákazník obvykle na krejčovskou výrobu zanevře,“ zoufá si Olga Kramperová, ředitelka prestižního pražského salonu Windsors. A proto je třeba svěřit jeho výrobu odborníkům. V dalších dílech seriálu se zaměříme na košile, dále na vhodné barevné kombinace, dress code, nebo na péči, kterou je oblekům nutné věnovat!

Ondřej Josef Kubáček

Autor

Ondřej Josef Kubáček

Ondřej Josef Kubáček je na první pohled trochu upjatý snob. Pod povrchem je ale pravda trochu jiná. Ve skutečnosti se na svět dívá svobodomyslným pohledem, špatný vkus ovšem nepromíjí. Ideálně strávený čas je pro něj odpolední čaj a čerstvá várka drbů nebo novinek ze světa britské královské rodiny. Mezi jeho záliby patří také kultura a design. 

E-shop

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informacíSouhlasím