R3VØLT4
Online seznamky jsou spjaty se samým úsvitem internetu, stejně jako online sex. Ale až s mobilními telefony se jim dostalo famózního rozkvětu. Grindr vznikl v roce 2009 jako první aplikace, která randění (a sex) spojila s geolokační funkcí. Dala vzniknout celému novému druhu seznamovacích appek, které uživateli nabízejí potenciální zájemce v jeho okolí. Grindr dnes funguje téměř ve všech zemích světa. Jako aplikace pro gaye, lesby, bi, trans a queer lidi dokázal propojit světovou LGBTQ komunitu a zároveň jí způsobil tolik neštěstí. Právě Grindr má prsty v masovém rozšíření nenávistných hlášek typu „no fats“,” “no femmes”, “no Asians” nebo “masc4masc.” Rasistické komentáře, transfobie a další hate se tam rozjel natolik, že sami provozovatelé aplikace se pokusili nastolit přátelštější prostředí kampaní Kindr. Myslíte, že se podařilo?
Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak s vámi jednají lidé na seznamovacích platformách? Že svou vlastní hodnotu, která je nevyčíslitelná, vkládáte do několika málo fotek? Že je s vámi jednáno i zacházeno pouze jako s objektem? A teď jedna velmi důležitá otázka, kterou necháváme na vašem vlastním zodpovězení – opravdu toužíte po tom, aby vás okolí bralo jen jako nějakou věc?
Na Tinderu je 50 miliónů profilů, jejich majitelé patří většinou do věkové skupiny 18 až 24 let. Značkou této aplikace je svajpování, jímž uživatelé přijímají/odmítají partnera, jehož jim navrhuje agoritmus. Tato seznamovací appka denně nabídne propojení 30 miliónům párů. Lidé tam průměrně tráví 35 minut denně. Online seznamky fungují na stejném principu jako výherní automaty. Uživatelé si na nich budují závislost a dostávají se do stavu, kdy cítí nutkavou potřebu jít si checknout profil. Svajpnutí doprava přeci přináší ještě větší uspokojení než obyčejný lajk na Instagramu. Co když mi tam právě nějaké přibylo…
Jsme tím, kým předstíráme, že jsme. Proto musíme být opatrní s tím, co předstíráme.Kurt Vonnegut, americký spisovatel, autor kultovních děl Snídaně šampiónů a Jatka č. 5
V Česku má dnes chytrý mobil přes 6 miliónů lidí. Mezi mládeží ve věku 12 až 19 let ho využívá úctyhodných 94 %. Od chvíle masového rozšíření smartphonů neustále roste čas, který mladá generace tráví u obrazovek – hraním her, na sociálních sítích, textovkami a surfováním po webech. Čeští teenageři věnují digitálním aktivitám podle výzkumu EU Kids Online i třetinu dne. Jak roste čas u obrazovek, snižuje se doba, kterou mladí lidé tráví osobním setkáváním. Znáte to z dřívějška: společné vysedávání na zastávkách autobusu, poflakování v obchoďácích, domácí mejdany. Aby se do dne vešlo devět hodin u screenu, musí se zkrátit taky doba na čtení knih a časopisů a na spánek. Spolu s tím klesá i úroveň pociťovaného štěstí.
Podle studie Digital 2020, kterou provedla social media agentura We Are Social a Hootsuite, průměrný uživatel internetu letos stráví online 6 hodin a 43 minut denně. Pokud osm hodin spíme, znamená to, že 40 % bdělého času používáme internet! Výzkumy přitom prokázaly, že aktivity zahrnující digitální technologie snižují pocit štěstí, zatímco skutečné prožitky v reálném světě vedou k větší spokojenosti – byť se jedná o tak obyčejné činnosti, jako je spánek, sport nebo chození do kina. Dívky, které tráví pět a více hodin online, mají trojnásobně vyšší pravděpodobnost vzniku depresí. Intenzivní uživatelé internetu mají dvojnásobnou šanci, že se budou cítit nešťastní, než ti, kdo internet používají jen v rozumné míře. Jenže vždyť dnes se prostě od internetu ani nedá odpojit!
Na Zemi žije 7,6 miliard lidí a 4,5 miliard z toho je připojeno k internetu. Na sociálních sítích má účty 3,8 miliard lidí.Zdroj: Studie Digital 2020 – světový přehled používání digitálních médií
Při krizích, jako je pandemie, se ukáže skutečná důvěra veřejnosti ve zdroje informací. Podle průzkumu Institutu pro studium žurnalistiky agentury Reuters při jarním lockdownu stoupla v Evropě sledovanost televizního zpravodajství o 14 %. Jenom. Lidé se obraceli na sociální sítě – 35 % jich hledalo informace na Facebooku, 30 % na Youtube, 23 % přes Whatsapp. Jenže právě sociální sítě jsou zároveň nejvíc obviňovány za šíření nepravdivých zpráv. Nedůvěra k tomu, co čteme a vidíme na internetu, neustále roste. V Česku online zdrojům nevěří 46 % lidí. Politická polarizace společnosti jde ruku v ruce se vznikem webových stránek s tzv. alternativními zprávami. Přesto většina veřejnosti v Evropě tvrdí, že nadále preferuje neutrální, vyvážené zpravodajství, které nerazí žádnou názorovou linii. Tak kdo ty fake news weby teda čte… a dál šíří?
Vědci zkoumali chování uživatelů Facebooku, kteří stáli buď na straně vědy, nebo na straně konspiračních teorií. Ukázalo se, že síť nás propojuje jen s těmi, kdo mají stejný názor. Dvě nesouhlasící skupiny spolu navzájem nekomunikují a každá je uzavřena ve své „ozvěnové komoře“. V ozvěnových komorách (echo chambers) se uživatelé setkávají pouze s názory, které sami vyznávají. Utvrzují se tak ve svém přesvědčení, jiné pohledy na věc zůstávají ignorovány. Názorové prostředí se stále více polarizuje a odhalení toho, že člověk podlehl manipulaci, se stává nemožným. Vznikají informační kaskády, kdy další a další lidé sdílejí jednu pitomost a ta prorůstá Facebookem stále hlouběji. Člověk prostě v tu chvíli dělá to co ostatní a ignoruje přitom svoje vlastní znalosti i kritické myšlení.
Výsledek referenda o Brexitu z roku 2016 byl neuvěřitelně těsný: 48 % pro setrvání v EU, 52 % pro vystoupení. Lidé v obou táborech byli přesvědčení, že se rozhodli informovaně a moudře – a že ti druzí jsou idioti, kteří nic nepochopili. Později vyšlo najevo, že podporovatelé Brexitu skočili na špek vylhaným informacím. Roli zlouna zde sehrála společnost Cambridge Analytica, která se nechvalně zapsala i v následujících amerických prezidentských volbách. V nich ve stejném roce Donald Trump získal 46,1 % hlasů od běžných voličů a Hillary Clinton 48,2 %. Jenže v USA rozhodují hlasy volitelů – a ti podpořili Trumpa. O rok později bezpečnostní orgány došly k závěru, že volby ovlivnilo Rusko, jehož cílem bylo narušení důvěry americké veřejnosti v demokratický proces.
Skutečná láska znamená nechat člověka být tím, čím skutečně je.
Většina lidí vás miluje za to, kým předstíráte, že jste. Aby sis udržel svou lásku, pořád předstíráš, hraješ. Zamiluješ si své předstírání. Pravdou je, že jsme zavřeni v obraze, ve hře – a je smutné, že lidé si na svůj obraz zvyknou, rostou připoutaní ke své masce. Milují své řetězy. Zapomínají na to, kdo skutečně jsou. A pokud se jim to pokusíte připomenout, nenávidí vás za to, mají pocit, že se snažíte ukrást jejich nejcennější majetek.
JIM MORRISON, AMERICKÝ HUDEBNÍK, FRONTMAN LEGENDÁRNÍ SKUPINY THE DOORSPrezidentské volby v ČR o dva roky později ukázaly, že stejně rozdělená je i česká společnost. Miloš Zeman získal 51,36 % hlasů, Jiří Drahoš 48,63 %. Česko za sebou mělo nepříjemnou kampaň plnou nenávisti, pachuť po ní ještě dlouho zůstala. Rodiny spolu přestaly být schopné mluvit u společného oběda. Vítězové se vždy opírali o hlasy z nižších společenských vrstev, které si neužívají plody ekonomické prosperity země a mají hořký pocit, že městské elity se vysmívají jejich hodnotám a názorům. Dá se tohle ještě někdy spravit?
Štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš
Způsob, jakým člověk uvažuje o penězích, ovlivňuje jeho životní spokojenost a pocit štěstí. Loňský výzkum ukázal, že lidé, pro které je bohatství důkazem šťastného života, nikdy šťastní nebudou. Peněz není nikdy dost, a tak není dost ani štěstí. Naopak ti, kdo vnímají bohatství jako indikátor úspěchu, jsou motivovaní a mají drive do dalšího zvyšování své životní úrovně. Tito lidé s nadějí hledí do budoucnosti. Výzkum na Princetonské univerzitě potvrdil vztah mezi bohatstvím a pocitem štěstí, ale jen do úrovně ročního výdělku 75 000 dolarů. Jakmile lidé vydělávají více, jejich spokojenost už dále neroste. U těch, kdo vydělávají méně, platí, že čím nižší příjem, tím hůř se cítí.
Za štěstím se odstěhujte na sever
Věděli jste, že vychází něco jako Světová zpráva o štěstí? Jako nejšťastnější z ní opakovaně vychází obyvatelé severských zemí: Finsko, Dánsko, Norsko, Švédsko a Island. Od roku 2017 si tyto země mezi sebou rozdělují všechny tři nejvyšší příčky. Čím to je? Nejspíš široce dostupnými sociálními dávkami, které podporují šťastný život rodin, nízkou úrovní korupce a dobře fungující demokracií i státními institucemi. Seveřané navíc mají silný smysl pro svobodu i autonomii a vysokou úroveň důvěry k sobě navzájem. To jsou věci, které se budují jinak než psaním komentářů do ohnivých online diskuzí.
Naše svobody se postupně vytrácejí. Pokud nebudeš aktivní a nepostavíš se teď proti všemu, co je v našem světě momentálně špatně zatímco stále můžeš, potom je možné, že jedno ze tvých dětí k tomu bude zvoleno v budoucnosti. Kdy to bude mnohem riskantnější a mnohem, mnohem náročnější.Suzy Kassem, americká spisovatelka