Dnešní muži podléhají superhrdinským ideálům, výsledkem je tzv. syndrom Supermana. I od Clarka Kenta se lze ale o sebevědomí mnohé přiučit
Straight friendly
Zdroj: iStock

Dnešní muži podléhají superhrdinským ideálům, výsledkem je tzv. syndrom Supermana. I od Clarka Kenta se lze ale o sebevědomí mnohé přiučit

Dnešní doba je zlá, resp. zlý je život v ní. Tedy, minimálně do chvíle, než si člověk nakoupí všechny skvělé kosmetické přípravky, podstoupí nespočet estetických zákroků a vypracuje si tělo tak, aby ve výsledku naplnil všeobecnou představu o tom, jak by měl (správně) vypadat. Chybět by samozřejmě neměly ještě různé nezbytné „doplňky“ jako značkové oblečení, hodinky, auta – jednoduše vše, co se podobá hvězdnému stylu těch, jejichž životy jsou prezentovány na stránkách časopisů a sociálních sítích. A co že je cílem všech těchto aktivit a výdajů? Velmi často prostě zoufalá snaha změnit sebe sama po vzoru někoho jiného – někoho, kdo je považován za ideál – a to kvůli zalíbení se ostatním. A ŠŤASTNÉMU životu. Tahle praxe má dokonce i název: vědci o ní hovoří jako o „syndromu Supermana“. A je až s podivem, že je stále třeba zdůrazňovat, že být „Superman“ rozhodně „ideál“ není...
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
1. 10. 2022

I když můžeme brojit proti standardům krásy, pravdou je, že jsou poměrně jasně dané a společensky stvrzované. Moderní ideální muž tak má široká ramena, vypracované svaly a zdá se, že by na bedrech unesl veškerou tíhu světa. Ovšem zatímco na papíře (a na fotce) může zhmotnění tohoto popisu vypadat skvěle, mužské části populace zrovna nijak neprospívá. Ba naopak. Podporuje stále více skloňované toxické mužství a navíc mužům způsobuje duševní problémy. Ženy by vlastně o tomtéž mohly také sáhodlouze vyprávět, jenže v jejich případě diskuse již dospěla přeci jen o kus dál – a body positivity je čím dál hlasitěji diskutovaným tématem. Ovšem pokud jde o obraz těla mužů, situace je úplně jiná. Filmy, seriály, ale i celá řada známých osobností podporují skrze mediální obsahy představu, že ideální muž je mohutný, svalnatý a silný. „Tyto fyzické rysy v sobě odrážejí také očekávání, že muži budou silní bojovníci a ochránci. Nastavený estetický ideál je tak spojen s funkčností jejich těl,“ myslí si psycholožka Dina Zalami, dle jejíhož názoru zejména v poslední dekádě čím dál více mužů mediálním ideálům tělesné vizuality podléhá.

Přihlašování na Mr Bear Czechia je v plném proudu. V podmínkách není ani slovo o vzhledu, důraz se klade na činnost pro komunitu a reprezentaci10. 1. 2023

Být superhrdinou?

Právě během poslední desítky let získávají filmy se superhrdiny masivně na popularitě. A pravdou je, že se psychologové jasně shodují na tom, co tyto obsahy směrem k mužům vysílají za zprávu: být svalnatý a silný znamená být statečný a spolehlivý. I když být superhrdinou je samozřejmě nedosažitelné pro všechny muže, především ti, kteří mají obtíže s nedostatkem sebevědomí, jsou těmito obrazy mužství neustále zraňováni a zahanbováni. A potvrzují to i tvrdá data. Dle jedné z nejrozsáhlejších studií (zapojilo se přes 100 tis. lidí) zaměřujících se na vnímání vlastního těla na 61 % heterosexuálních mužů a 77 % gayů přiznalo, že se cítí být posuzováni pod kulturním tlakem, pod vlivem časopisů a televize, a vnímají, že by měli mít lepší tělo.

Zdroj: Giphy

Ovšem ono je možné jít ještě dál než jen ke snaze mít tělo jako ze žurnálu. Ačkoliv již americký esejista a filozof R. W. Emerson byl přesvědčen, že „největším úspěchem je být sám sebou ve světě, který se z nás neustále snaží udělat někoho jiného,“ zdá se, že právě tento úspěch je pro řadu lidí stejně nedosažitelný jako superhrdinské tělo. V důsledku kulturního tlaku se nespočet lidí skutečně snaží napodobovat druhé – ve svých očích úspěšnější – osoby. Vždyť i ti superhrdinové nejsou typičtí jen svými superhrdinskými těly, ale mají i svou superhrdinskou identitu!

„Když změníte, kým jste, abyste se stali osobou, kterou si myslíte, že z vás chtějí mít ostatní, vzdáte se vlastně sebe sama. V důsledku toho se cítíte ztracení, prázdní, bez cíle a nešťastní,“ shrnuje dr. Ilona Jerabek, která vede portál PsychTests. Právě ten shromáždil data od více jak 12 tisíc lidí, kteří absolvovali Test emoční inteligence, a spolupracující výzkumníci analyzovali, jací lidé ochotně mění svůj vzhled, předsvědčení či chování jen proto, aby potěšili druhé (tzv. Chameleoni), a jací se měnit odmítají (tzv. Autentičtí). Chameleoni pak mnohem častěji trpí nízkým sebevědomím, nedůvěřují sobě ani svým dovednostem a znalostem, jsou neasertivní a neumí říkat „ne“. A především – nevědí, kým vlastně jsou a co chtějí. I proto jsou ochotní rychle se měnit právě dle přání a vzorů jiných, ačkoliv tím v podstatě ztrácí sami sebe. „Vše, co vás definovalo – vaše přesvědčení, hodnoty, preference, a dokonce i to, jak se oblékáte a chováte, jde stranou. Místo toho vzniká osobnost utvořená podle specifikací někoho jiného. Vlastně takový robot,“ vysvětluje také Jerabek. Ačkoliv si pak takto přetvořený „nový a lepší“ člověk může namlouvat, že právě tak je spokojen – zapadá, je oblíbenější apod., udržet si tuto cizí tvář je velmi vyčerpávající. „Když nejste věrní sami sobě nebo tomu, jaký život chcete žít, je jen otázkou času, kdy začnete cítit beznaděj a depresi,“ uzavírá Jerabek.

Tedy, samozřejmě nechceme zatracovat seberozvoj. Když se chce člověk zbavit např. svých zlozvyků, ale i nezdravých návyků v myšlení, či se snaží převzít kontrolu nad svým životem, je to skvělé. Tyto změny by ale měly být vedeny každým jednotlivcem z jeho vlastního přesvědčení. Ostatně, tentýž názor zastává i Jerabek, když tvrdí, že „je chvályhodné chtít se změnit, protože chcete žít lepší život. To je zdravý cíl. Ale měnit sám sebe, abyste někoho jiného udělali šťastným, nijak šťastné není.“ 

Majitelé malého kašpárka u zpovědi: mindráky v dospívání, dnes by až na jednu výjimku neměnili3. 1. 2023

Neměňte sebe, ale jen svůj postoj. Doslova

Na druhou stranu, ačkoliv honba za superhrdinskými těly a identitami je nejen zbytečná, ale vlastně i ve většině případů marná, v souvislosti s jedním ze superhrdinů je tu i dobrá zpráva. Supermanem totiž může být na chvíli úplně každý – a navíc ku prospěchu sebe sama! Podle mezinárodního vědeckého týmu složeného z odborníků z trojice zahraničních univerzit totiž může mít zaujmutí „pózy Supermana“ vliv na pociťované sebevědomí. Jak naznačila jimi zpracovaná studie, která analyzovala data z více jak stovky experimentů, do nichž se zapojilo na 10 tisíc účastníků, pokud člověk dvě minuty stojí vzpřímeně, má ruce v bok a jeho ramena směřují dozadu, zvýší se jeho sebevědomí a také šance na úspěch.  „Dominantní póza skutečně může způsobit, že se budete cítit sebevědoměji,“ potvrdila tak přímo jedna z vědkyň, Astrid Schütz.

Pokud by někdo zatoužil být Clarkem Kentem se vším všudy, může si k superhrdinskému postoji pořídit klidně i „trikot“ a červenou pláštěnku. Všem ostatním by ale pro kapku toho zdravého sebevědomí měl bohatě postačit ten správný postoj. Stejně jako by všem, kteří se snaží sebe sama uzpůsobit tomu, jak si myslí, že by měli vypadat, měl ke štěstí stačit jen „správný postoj“ k vlastnímu tělu.  

Zdroj: forbes.com, thenationalnews.com, wsj.com, brainyquote.com, medindia.net, prweb.com, eurekalert.org, neurosciencenews.com