
Globální trend, který mění život kuřáků – zapálená cigareta je již passé, tabák stačí jen zahřát
Od chvíle, kdy se na trhu objevily první klasické cigarety, se kouření udrželo v centru zájmu poměrně dlouho. Ovšem jak známo, každá pohádka má svůj konec. Konkrétně konec cigaretové popularity lze spojovat především s postupujícím poznáním, jak moc mohou tabákové výrobky lidskému zdraví škodit. Po té, co reklamnímu prostoru vévodily spoty, které kouření prakticky podporovaly, tedy nastal radikální zvrat. V roce 1993 první stát USA, Vermont, zakázal kouření ve veřejných budovách. O 10 let později totéž učinil New York. A ve Velké Británii v tutéž dobu zakázali na tabákové výrobky veškerou reklamu. Od tohoto kroku pak již k zákazu kouření v restauracích nebylo daleko a následovala podobná „protikuřácká“ opatření v mnoha zemích světa, Českou republiku nevyjímaje. Bylo tedy jasné, že tabákový průmysl musí adekvátně zareagovat a kuřákům nabídnout jiné alternativy.
Cigareta je mrtvá, ať žije zařízení na zahřívání tabáku…
I s ohledem na výše řečené by se mohlo zdát, že hledání toho, jak nahradit klasické cigarety, je otázkou především posledního desetiletí, jenže opak je pravdou. Pomineme-li cigarety elektronické (ty fungují na principu přeměny roztoku s příchutí a nikotinem na syntetickou páru), konkrétně myšlenka na to, že tabák by se nemusel pálit, ale stačilo by jeho zahřívání, se objevila již před stovkami let. Řada odborníků totiž tvrdí, že předchůdcem (či minimálně zdrojem inspirace) dnes tolik populárního heatování jsou vodní dýmky známé v Orientu již v 16. století.
Ovšem ani samotné výrobky zahřívající tabák – tedy určitý mezistupeň mezi konvenčními a elektronickými cigaretami – nejsou zrovna žádnou převratnou novinkou. Poprvé se totiž na trhu objevily již v 80. letech minulého století. Úspěch se ale tehdy nedostavil a na znovuobjevení si musely ještě pár desítek let počkat.
O tom, že podruhé již tato novinka padla na úrodnou půdu, pak svědčí skutečnost, že dnes jsou zařízení na zahřívání tabáku dostupná ve více jak 40 státech světa a jejich popularita nejenže roste, ale v některých zemích (např. v Japonsku) již překonala i klasické cigarety.
Průkopníkem nového zahřívacího trendu pak bylo zařízení glo z dílny British American Tobacco. Nejprve bylo úspěšně uvedeno na japonský trh, kde obecně platí velmi přísná protikuřácká legislativa, a následně expandovalo i na trhy evropské a americké, kde si přízeň zákazníků získává v čím dál větší míře. A není divu. Nejenže mezi klasickými kuřáky se skutečně začaly objevovat zvýšené obavy o zdraví (přeci jen, plíce plné dehtu si asi přeje málokdo), ale mnoha lidem začaly vadit i vedlejší efekty kouření, např. nepříjemný zápach. Opominout ale v souvislosti se zařízeními na zahřívání tabáku, která navíc postupně stále zdokonalují své funkce a např. původní glo se změnilo v glo HYPER, nelze ani fakt, že k užití se nepojí vznik nepříjemného kouře a zápachu. A vlastně je tak tento způsob užívání tabáku do jisté míry i ohleduplnější k ostatním (včetně nekuřáků), což se jako motivační faktor ke změně rozhodně také počítá...