Toužíte po penězích? Pocit štěstí bohatým lidem nestoupá donekonečna. Zkuste se naopak všeho zbavit
Základní přežití dnes zahrnuje i kvalitní krém na ruce
Jenže mluvte o svobodě po ničem netoužit s někým, kdo každý měsíc horko těžko sežene peníze na zaplacení nájemného nebo kdo vlivem koronavirové krize přišel o podnikání. Všichni jsme materialisté, dokud si neuspokojíme základní životní potřeby. A jimi v dnešní době už není jen teplo v jeskyni a dostatek potravy, ale jsou to účty za nájem, za energie, za internet, mobil, pro někoho i za Netflix a HBO, provoz auta a parkování, lekce jógy, take-away z oblíbené restaurace, kosmetika proti vráskám… Nejde o to jen přežít, ale žít s pocitem, že žijeme. A k tomu každý potřebujeme jiný obnos peněz – někomu stačí jedno auto, jiný ke spokojenosti potřebuje dvě.
Štěstí neroste donekonečna
Zajímavé je, že když budeme vydělávat pořád víc a víc, na určité částce se náš rostoucí pocit štěstí prostě zastaví. Vědci podrobili analýze data od 1,7 miliónu lidí z různých zemí světa, aby zjistili, jaký příjem tam obyvatelům zaručí pocit spokojenosti s jejich životem. Stanovit tu částku je důležité, protože s takovým příjmem máte uspokojeny subjektivní potřeby a nemusíte tedy usilovat o ještě vyšší výdělek, s nímž by samozřejmě přicházelo ještě více úsilí, práce a stresu. Výzkumníci dokonce zjistili, že při dalším růstu příjmu za tímto bodem začne pocit štěstí klesat. Pochopitelně. Peníze jsou dobré jen tehdy, pokud máte čas si je užívat a pokud si sami rozhodujete o způsobech, jak je utratíte – svobodně a bez tlaku okolní společnosti.
Obyvatelům východní Evropy podle tohoto výzkumu zajistí životní spokojenost roční výdělek 45 000 amerických dolarů, což je v současnosti něco pod jeden milion korun. Šťastní se tedy budou cítit ti, kdo mají příjem 85 000 Kč měsíčně. Jenže v letošním roce má být průměrná mzda 35 000 Kč, to znamená, že nám do spokojenosti zbývá ještě pěkně dlouhá cesta. Dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu vůbec nedosáhnou. Znamená to, že nebudou šťastní?
Co je v životě opravdu důležité
Není to přeci jenom o penězích. V Česku žije spousta lidí, kteří vydělávají mnohem míň než milion ročně, a přitom šťastní jsou.
Probíhající pandemie nám v mnohém postavila dosavadní život na hlavu a dala nám pocítit, jak si jednotlivých hodnot skutečně ceníme. Například jsme si vyzkoušeli, jak vysokou cenu má zdraví. A nejde jen o to být zdravý, ale také nemít obavy o ztrátu svého zdraví.
Podobně jsme zjistili, že potřebujeme smysl života. Řada lidí o něj přišla, když přestali denně chodit do práce. Zůstali zavření doma, bez jasného denního režimu a smyslu, proč všechny ty věci vlastně dělat. Reportáže o narůstajícím počtu jedinců s úzkostmi a sebevražednými myšlenkami mají jedno společné: lidé v nich popisují stavy, kdy nemají důvod vstát z postele. Dokud člověk běhá jako křeček v kole, na přemýšlení nad smyslem toho všeho není čas. Jakmile se ale každodenní maraton zastaví, otázky po smyslu všeho počínání se vkradou téměř okamžitě.
Učíme se sebelásce
Když se lidí zeptáme, co je pro ně v životě nejdůležitější, nejspíš řeknou „láska“. A nejspíš tím každý myslí něco trochu jiného. Láska je pozitivní energie, která obyčejné existenci dodá barvy a trojrozměrnost. Zejména jarní vlna pandemie ukázala, jak skvělé pocity přináší, když i úplně cizí lidé projeví lásku a laskavost sobě navzájem.
Nejde ale jen o lásku k druhým. Při lockdownu zjišťujeme, jak důležité je umět mít rád i sám sebe. Pečovat o své pocity a milovat se natolik, abychom sami se sebou dokázali celý den vydržet. Koncept sebelásky je pořád poměrně nová věc. Začal se rozvíjet teprve ve 20. století, a to především ve feministickém hnutí, kdy se ženy potřebovaly zbavit pocitu, že jsou podřadnější pohlaví a zaslouží si, aby se k nim muži chovali povýšeně. Myšlení „jsem ok s tím, jaký jsem“ přijala řada dalších emancipačních hnutí, ať už za práva černochů nebo právě nedávný trend body-positivity.
Zbavit se, meditovat, vyrábět
Jak si tedy život na základě nabytých poznatků nově poskládat, abychom byli šťastnější a zároveň líp připravení na nenadálé krize? Vybudování podzemního krytu asi ta správná cesta nebude. Vždyť už teď při covidu se jasně ukázalo, jak zásadní je psychická pohoda a kontakt s ostatními lidmi.
Cesta, na kterou jsme se v posledním roce už vlastně vydali, je odklon od bezmyšlenkovité spotřeby. Zjistili jsme, že jídlo vařené doma je fajn, česká příroda je krásná a že hodně ušetříme, když každý měsíc nekupujeme nové oblečení. Odtud je už jen krůček ke skutečnému minimalismu. Takový způsob života se soustředí jen na to, co je pro člověka opravdu důležité. Znamená to zbavit se veškerého balastu a místo něj si nechat prázdné místo. Pošlete dál všechno, co jste víc jak rok nepoužili. Proberte skříň a nechte si v ní padesátku dobře kombinovatelných kousků. Ale odhlaste třeba i všechny ty newslettery, co vám chodí do mailboxu a v životě jste je neotevřeli.
Na druhou stranu, na jaře jsme byli vděční za šicí stroje schované vzadu ve skříni a za bavlněné kusy látek, které jsme si kdysi schovali. Slovo soběstačnost najednou dostalo důležitý význam. Ne v tom, že bychom měli nakoupit zásoby všeho a byt si proměnit ve sklad. Ale hodí se dokázat si něco ušít, ostříhat si vlasy nebo vědět, jak bez kvasnic připravím vlastní kvásek. Internet je plný praktických online kurzů, takže je možná na čase přestat jen pasivně sledovat videa domácích kutilů a začít taky sami něco vyrábět.
I když případů úzkostí, depresí a syndromu vyhoření bylo během let, kdy jsme všichni pracovali nadoraz, dost a dost, ještě víc s psychickými problémy bojujeme nyní, kdy se svět zastavil. I Češi už ale začali zjišťovat, že psychoterapie jim se spoustou životních situací dokáže opravdu pomoct. Přichází čas, kdy meditace už nebude jen exotický zážitek z dovolené na Bali, ale běžná součást naší rutiny ve dnech, kdy cítíme, že nejsme v pohodě.
