HIV versus COVID-19 aneb Dvě odlišné pandemie, které toho mají hodně společného
Na rozdíl od koronaviru onemocnění AIDS způsobuje zvýšení počtu úmrtí především lidí v mladším věku. Obě pandemie však mají negativní dopad na zdravotnictví, fungování firem, ale i států a obě zapříčinily společenská povstání a jistý odboj.
Od začátku epidemie HIV se virem nakazilo cca 75,7 milionu lidí, zatímco 32,7 milionu v souvislosti s následnou nemocí AIDS umřelo (dle statistik UNAIDS z konce roku 2019). Jedná se však pouze o odhady počtu nakažených a počtu úmrtí, protože přesný počet případů zejména v rozvojových zemích zjistit nelze. U koronaviru jsou čísla znatelně vyšší, navíc za daleko kratší dobu. Po celém světě bylo ke dni vzniku tohoto článku potvrzeno již 105 mil. případů nakažených a 2,3 mil. úmrtí (údaje ministerstev zdravotnictví, které však počítají pouze s potvrzenou nákazou).
První zmínky o nemoci AIDS
První případy onemocnění AIDS byly objeveny v 80. letech v USA. Od té doby se onemocnění AIDS rozšířilo po celém světě. V červnu 1981 vznikla expertní skupina, která nemoci začala říkat syndrom získaného selhání imunity, tedy AIDS, a označila tak nejspíše pohlavně přenosnou chorobu. Nicméně veřejnost a ani většina politiků o hrozící epidemii nic netušila, postupně přibývala úmrtí a původce nemoci se stále nedařilo objevit. Nakonec se to povedlo roku 1983.
Opice versus netopýři
Jednou z nejrozšířenějších teorií o původu viru HIV je tzv. „opičí teorie“. Vědci totiž u některých afrických opic objevili tzv. SIV virus, který je viru HIV velmi podobný. Předpokládá se, že se člověk tímto virem infikoval a v jeho těle pak virus zmutoval a přeměnil se na HIV. Jak mohlo k přenosu viru z opice na člověka dojít? V některých částech Afriky se opice často lovily. Při lovu a zpracovávání masa občas došlo ke zranění pracovníků a takto se do ran mohla snadno dostat infikovaná krev zvířete.
Podobně tomu bylo u koronaviru. Světová zdravotnická organizace uvedla, že všechny dostupné důkazy svědčí o tom, že zdrojem nového koronaviru jsou taktéž zvířata, konkrétně netopýři z Číny.
Najde se však mnoho lidí, kteří výše uvedeným tvrzením nevěří. Ve spojitosti s oběma viry se samozřejmě neustále objevuje spousta konspiračních teorií, které tvrdí, že například virus HIV byl uměle vyroben jako biologická zbraň, a to buď CIA, nebo KGB, podle toho, kdo teorii vytvořil. Někteří lidé se také domnívali, že byl vyvinut, aby vyhubil komunitu homosexuálů a černošské obyvatelstvo v USA a byl zmíněným skupinám obyvatel podáván ve zkušebních očkovacích vakcínách. Podobné spekulace se točí i kolem původu nemoci COVID-19. Nechybí třeba tvrzení bývalého amerického prezidenta Trumpa o umělém původu nákazy, ale i slova francouzského virologa Luca Montagniera, který tvrdí, že koronavirus byl vyvinut ve wu-chanské laboratoři při neúspěšném pokusu o vytvoření vakcíny proti AIDS.
Nemoc jako společenské stigma
V současné době stále existuje mnoho lidí, kteří nákazu virem HIV berou jako jakési znamení hanby a důvod k diskriminaci. Většina lidí se chce takové stigmatizaci vyhnout, proto mnoho HIV pozitivních lidí odmítá získávat informace o viru HIV a dalších pohlavních chorobách a nevyhledává lékařskou péči. Tento přístup a nedostatečná antiretrovirální léčba, která pomáhá nakaženým zkvalitnit jejich život, často vede k tomu, že se lidé ani nenechávají testovat, protože se domnívají, že to nemá cenu. Virus tak šíří nevědomky dál.
V roce 1987 dokonce ve Spojených státech amerických vstoupil v platnost zákon, podle něhož nesměli na území USA cestovat lidé nakažení HIV/AIDS. Ten zůstal v platnosti až do roku 2009. Do té doby bylo USA jednou z dvanácti zemí, které neumožňovaly vstup lidem s HIV. Dodnes mezi tyto země patří například Jižní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidži, Rusko, Saúdská Arábie, Arménie, a Súdán. I tohle nám může trochu připomínat aktuální pandemii koronaviru a neochotu testovat se z důvodu obavy, že dotyčný přijde o práci apod. Co se cestování týče, je buď rovnou zakázáno, případně se musíte prokázat negativním testem.
Foto: Archiv Rollis University, New York Historical SocietyEkonomické dopady
Epidemie AIDS v nejvíce zasažených zemích zpomalila už tak špatný ekonomický růst. Zvýšily se výdaje na zdravotnictví a preventivní programy a epidemie zásadně postihla i jednotlivé podniky. Firmy pocítily úbytek zaměstnanců a jakmile jejich pracovníci onemocněli, jejich práci přebrali zdraví kolegové, kteří museli pracovat mnohem více, což bylo vyčerpávající. Některé firmy se tak snažily zaměřit na prevenci a zamezení šíření epidemie. Například některé doly na zlato a diamanty zajišťovaly bezplatné HIV testování a distribuci kondomů pro své zaměstnance.
Je pochopitelné, že i v tomto směru má HIV/AIDS mnohé společné s koronavirem. Koronavirus však některé obory doslova zastavil a ve spoustě zemích testuje, co všechno zdravotnický systém vydrží. Vzhledem k daleko větší nakažlivosti se jedná o velký problém.
Dezinformace rozdělující společnost
V těžkých chvílích, které s sebou přineslo HIV/AIDS nebo koronavirus, by bylo jednoznačně nejlepší, aby lidé drželi při sobě a navzájem si pomáhali a pokoušeli se situaci společně zvládnout, ale to se úplně nedaří. Vzhledem k tomu, že v obou případech nemoci udeřily jako blesk z čistého nebe, docházelo k tvorbě různých dezinformací. Bohužel si s těmito nemocemi neví rady ani vládní představitelé a často tak ze začátku mlží, případně sdělují zavádějící informace. Je to začarovaný kruh, ze kterého se jen velmi těžko dostává ven.
“Klademe příliš velký důraz na obory, které spadají pod označení science, ale humanitní vědy jdou na druhou kolej. Pak se stane, že mě zastaví sousedka a vážně se ptá, jestli se dá věřit vakcínám, a druhou větou se táže, zda se nemáme bát toho, že nám zavádějí do domu optický kabel. Na tom je vidět, že boj s dezinformacemi prohráváme,” dodává k dezinformacím spojeným s koronavirem český vědec a chemik Pavel Hobza.
Dezinformace v lidech vyvolávají obrovský strach a paniku z nákazy. Lidé se bojí pouhého setkání s nemocnými, nejradši by nakažené od zbytku společnosti izolovali a dochází k rozšiřování nesmyslných fám a pomluv.
Semknout se znamená uspět
V první vlně epidemie jsme byli svědky toho, jak začaly fungovat různé občanské iniciativy a vznikalo několik projektů, které měly za cíl pomoct postiženým, lidem v první linii, dotčeným podnikům apod. Od té doby se však neustále zhoršoval způsob komunikace vládních opatření, zavedla se opatření, která nedávala smysl a důvěra občanů začala klesat. V souvislosti s tím je kritizována i nedostatečná finanční podpora podnikatelů i obyčejných lidí. Proto se dnes daleko častěji objevuje občanská neposlušnost a nevole opatření dodržovat. Problémem je, že aktuální vláda již pravděpodobně nemá možnost získat zpět ztracenou důvěru.
Zajímavé je sledovat například Afriku, která je jedním z nejpostiženějších kontinentů, co se onemocnění AIDS týče. Jak je na tom Afrika s koronavirem? Přesně naopak. Patří mezi nejméně zasažené kontinenty.
První případ COVID-19 byl v Africe potvrzen 14. února 2020. Všichni měli velké obavy, protože tamní zdravotní systém některých zemí je docela chatrný. Proto většina afrických zemí přijala drakonická opatření, často podobná těm českým z první vlny. Někde bylo dokonce zakázáno potřásání rukou. Většina afrických škol přestala kontaktně vyučovat v polovině března.
Semknutí obyvatel afrických zemí v době nouze znamenalo striktní dodržování vládních nařízení a hygienických doporučení. Na základě průzkumu společnosti PERC souhlasilo v srpnu s drsnými opatřeními 85 % obyvatel členských států Africké unie. Jen pro srovnání, v září dělala podobný průzkum v Česku agentura CVVM a s kroky vlády tehdy souhlasilo 48 % dotázaných.
Autor: Jan Witek
