Rovnost pohlaví, volná láska a omezení plýtvání jsou utopické vize 16. století. Bojovat za moderní utopii bychom ale měli i dnes
Straight friendly
Zdroj: iStock

Rovnost pohlaví, volná láska a omezení plýtvání jsou utopické vize 16. století. Bojovat za moderní utopii bychom ale měli i dnes

Rovnost ve společnosti se zdá být jedním z hlavních témat dnešní doby. Pravdou ale je, že nejen rovností se zabývali i autoři v hluboké minulosti. Dosažení stavu určitého ideálu bylo ale obvykle zachyceno v textech ryze utopických. O mnoho let později se některé v minulosti utopické vize staly běžnou realitou – lze ale dosáhnout skutečně společenské rovnosti? A měli bychom o něco takového vůbec stát?
Mirka Dobešová Mirka Dobešová Autor
2. 3. 2021

Od doby, kdy anglický právník, státník a spisovatel Thomas More vydal text pod názvem Utopie, uplynulo již téměř 500 let. Ačkoliv More je dnes většinou znám jen v kontextu prvního užití slova „utopie“, jeho dílo ovlivnilo prakticky celý svět, mnoho dalších autorů, ale také různé filozofické směry a politická hnutí. A sny o utopické společnosti jsou nám vlastní i dnes. V době, kdy lidstvo čelí klimatické krizi (překvapí někoho, že již existuje koncept „ekotopie“, tedy utopického modelu fungování světa s důrazem na ochranu klimatu, do nějž je mj. zahrnována také dle některých nesplnitelná americká dohoda Green New Deal?), vymírání druhů a také extrémním nerovnostem napříč světem jsou snad ještě intenzivnější než kdy dříve. Protože kdo by si nepřál žít tam, kde tyto problémy neexistují?

<Path> Pětina populace ve věku 18-34 let se identifikuje jako LGBTQ, uvádí aktuální zpráva GLAADZdroj:

Utopismus jako filozofie přitom zahrnuje celou řadu způsobů, jak vytvořit lepší společnost. Prvním krokem může být zdánlivě jednoduché (ale silné) prohlášení, že současný stav je neadekvátní a že vše může být jiné – a lepší. I v historii pak existuje řada příkladů těch, kdo se pokusili zpochybnit status quo a rozhodli se bojovat za změnu (např. Martin Luther King snil o společnosti bez rasové segregace, sufražetky zase bojovaly o volební právo žen a potažmo rovnost pohlaví atd.). Jak navíc historie ukazuje, i mnohé dnešní trendy, které považujeme za výdobytek moderní doby, byly nejen uvažovány, ale konkrétně popsány již v dávné minulosti. Autorů, kteří ve svých dílech popsali utopické vize, byla totiž řada – a jejich tématy byla nejen rovnost mezi pohlavími, ale také únik před patriarchátem, myšlenka volné lásky či snaha mít nad společností nepřetržitý dohled. Až by se dalo říci, že dnes vlastně v tom, co bylo dříve za utopii považováno, reálně žijeme…

Utopické myšlenky 16. století: rovnost mezi lidmi a volná láska

Utopie byl termín, který More užil k popisu specifické ostrovní komunity, jež žila ve zcela ideálních podmínkách a podléhala také zcela ideální vládě. Obyvatelé však byli také neustále sledováni a byl prováděn dozor nad prováděnou prací. Nic jako soukromé vlastnictví neexistovalo – jednou za tři měsíce se však konaly směnné trhy, kam lidé mohli přijít a vzít si, co potřebovali (dnes tolik moderní swap skupiny tedy v této perspektivě rozhodně nejsou novou myšlenkou, podobně jako snaha o recyklaci a omezení zbytečné nad/produkce…).

Morova kniha, která poprvé vyšla v roce 1517, však rozhodně nebyla první a ani poslední, která si s myšlenkou určité podoby utopie zahrávala – objevuje se i v díle Platóna, v němž Sokrates popisuje komunistický, rovnostářský městský stát, který je veden filozofickými strážci (a nutno říci, že jimi byli jak muži, tak i ženy) a tvoří jej specifické „nové rodiny“. Ty jsou výsledkem každoročních orgií, z nichž se rodí děti, které nemají povědomí o svém původu a rodičích a jsou vychovávány státem.

Ačkoliv utopickou vizi společnosti z historického hlediska představila poměrně velká řada myslitelů a autorů, v drtivé většině případů byli jejich autory muži. Ovšem jak známo, výjimka potvrzuje pravidlo, již v roce 1405 tak ve Francii vyšla publikace z pera Christine de Pizan s názvem Kniha města dam popisující ideální ryze ženské město, jež se pro všechny obyvatelky stalo únikem před patriarchátem.

Jednoduše řečeno, na utopický ideál je samozřejmě možné nahlížet různě, v básni The Land of Cockaygne se tak např. objevuje představa společnosti, kde si jsou muži a ženy rovni, neexistují zde žádné autority a země funguje bez jakékoliv práce. A co je třeba říci – i zde vystupuje do popředí myšlenka volné lásky (a to i v případě mnichů a jeptišek), která je samozřejmě v rozporu s vizemi Mora, který sice do jisté míry smýšlel pokrokově (v době, kdy vychovával své dcery, velmi dbal na jejich vzdělání, což na přelomu 15. a 16. století nebylo zrovna běžné), ovšem jeho vize dokonalé společnosti byla velmi puritánská a rozhodně nestavěla na jakýchkoliv požitcích. „Neexistují žádné vinárny, žádné pivnice, nevěstince, žádná tajná místa k setkání. Každý vás sleduje, takže jste prakticky nuceni pokračovat ve své práci a správně využívat čas,“ píše More.

Bez ohledu na konkrétní pojetí utopie je ale zřejmé, že už před mnoha stovkami let lidé uvažovali o tom, jak by jejich život mohl být „lepší“, a také si uvědomovali konkrétní nedostatky společenského systému, v němž žili. Ať už si totiž autoři/ky představovali utopii jakkoliv, jednu věc měly jejich myšlenky společnou – snažily se utvoření spravedlivé společnosti, takové, v níž by neprofitovali jen bohatí a vlivní.

Když utopie ožije

Kromě společenské rovnosti apod. však v minulosti byly za utopické pokládány i myšlenky ryze technologického pokroku. Francis Bacon v knize Nová Atlantida hovoří o tom, že stát by měl zřídit speciální vědeckou školu, kde by byly vynalézány stroje, jež by Anglii zajistily světové prvenství. Utopií byla tehdy letadla (Bacon píše o strojích, které napodobí let ptáků) a ponorky (v podání Bacona tedy lodě a čluny pro plavbu pod vodou).

Zdroj: Giphy

Ačkoliv mnohé utopické myšlenky se dnes staly skutečně žitou realitou, v minulosti došlo i k pokusům utopicky organizovat celou společnost. Např. v Británii tak v 17. století došlo k puritánské revoluci a svržení krále – monarchie padla a hlavou země se stal Oliver Cromwell. Jelikož jím prosazovaný nový systém zapovídal zábavu a oslavy (a to včetně oslav Vánoc), tanec, divadlo apod., nikoho asi nepřekvapí, že po 15 letech se lidé vzbouřili a nové uspořádání společnosti padlo. Cromwellův experiment pak skončil návratem krále Karla II. zpět na trůn. A podobný osud stihl i ostatní pokusy o život v utopii.

Je ale nepopiratelným faktem, že na základě některých vizí následně vznikly různé modely chování a společenských uspořádání, např. vznik odborových organizací plyne z původně utopického díla Roberta Owena, který v roce 1825 založil v Indianě utopickou družstevní vesničku. Její fungování sice během dvou let kompletně selhalo, sama myšlenka družstevnictví však přetrvala…

<Path> Srí Lanka plánuje změny v přístupu k LGBT lidem – dekriminalizaci homosexuality a ochranu LGBT občanůZdroj:

Proč žádný svět nemůže být dokonalý?

Ať už jsou ale utopické vize jakékoliv, jeden zásadní problém je spojuje – lidé jednoduše nemají rádi, když jim někdo diktuje, co mají dělat.  Přitom představa o ideálním (utopickém) světě se samozřejmě člověk od člověka liší. Není tedy divu, že postupem času si i literární autoři spíše než utopii oblíbili dystopii. Sci-fi. V jednom z klasických děl z daného žánru pak lidé žijí v podzemních buňkách a jsou s ostatními propojeni pomocí obrazovek…A tak – i s ohledem na to, že mnohé v minulosti utopické vize jsou dnes pro nás součástí každodennosti – bychom měli v dosahování zdánlivě nedosažitelného raději brzdit. „Stroj nás živí, obléká, zajišťuje bydlení, skrze něj mluvíme jeden k druhému, vidíme jeden druhého, máme v něm svoji bytost. Stroj je všemocný, věčný a požehnaný,“ píše totiž v textu The Machine Stops z roku 1909 E. M. Forster.

Na druhou stranu je ale zřejmé, že to, co se nám v minulosti zdálo nedosažitelné, se postupem času podařilo prosadit. Mnohé dokonalé světy tedy samozřejmě nemusí být realizovatelné (či přímo žádoucí), což ale neznamená, že bychom se měli představám o možném ideálu vyhýbat a přestat usilovat o lepší budoucnost. Protože minimálně odstranění extrémních nerovností ve společnosti je poměrně dosažitelný cíl. A pokud k němu mohou přispět i utopické vize, tak proč se jich vzdávat?

Populární
články

E-Shop