Změna klimatu žádá změnu bydlení. Plovoucí domy, které odolají záplavám i tajfunu, již slouží jako inspirace architektů napříč světem
Změny klimatu napříč světem
Prudké bouře a záplavy, to jsou klimatické jevy, na které my v Česku sice stále ještě nejsme příliš zvyklí, v oblasti jižních Filipín se ale jedná o běžné projevy počasí. Tamní domorodá komunita Manobo přesto dodnes nezapomněla na rok 2012. Tehdy oblast mokřadů a jezer, kde její příslušníci žijí, zasáhl masivní tajfun. „Naše komunita nikdy nezažila takovou bouři. Vítr hlasitě skučel a pršelo celé hodiny. Shromáždili jsme se všichni v jedné plovoucí síni a doufali v to nejlepší,“ vzpomíná tak na události roku 2012 Marites Babanto, který stojí v čele kmene Manobo. Tato bouře označovaná také jako tajfun Bopha (či Pablo) připravila o život téměř 2000 lidí a v jejím důsledku stoupla vodní hladina o přibližně 10 metrů, což je obvyklá výše klasického třípatrového domu. Řada Filipínců o své domovy přišla, obydlí vesničanů Manobo ale i takovéto extrémní situaci odolala. Jejich domky totiž stoupaly společně s vodou, a to díky důmyslné starověké technice, kterou při stavbě užívají.
Vraťme se ke kořenům a hledejme v nich inspiraci
Ačkoliv my v Česku si můžeme (alespoň zatím) dopřávat jistý pocit bezpečí, protože ve středu Evropy se přece jen příliš velké a ničivé extrémy počasí nevyskytují, faktem je, že na řadě míst to, jak se s novými jevy vypořádat, začínají poměrně dost řešit. A tak není divu, že právě plovoucí domy kmene Manobo, stejně jako celá řada jejich dalších vynálezů a postupů, díky nimž jeho příslušníci přežívají v poměrně nehostinných podmínkách a tak říkajíc napůl mezi zemí a vodou, začínají vzbuzovat pozornost.
Záplavy na Filipínách jsou součástí běžného života jejich obyvatel – takže není nijak překvapivé, že na 30 tisíc lidí obývá zmiňované plovoucí domy. Vlastně jim ani nic moc jiného nezbývá – trvale suchou a pevnou půdu, na níž by mohli stavět obydlí bez strachu, že jim je voda odnese, nemají. Plovoucí domy jsou tedy efektivním řešením, které se ale osvědčilo i v extrémnějších situacích než jen během pravidelných záplav zvyšujících hladiny řek a mokřadů. Právě to již zaujalo nejen vědce, ale i některé architekty.
Plovoucí domy kmene Manobo tak slouží jako jeden z možných zdrojů inspirace pro další využití osvědčených prvků i v jiných částech světa. Vědci totiž varují, že kvůli klimatickým změnám jsou velké bouře a záplavy častější, intenzivnější a silnější – takže potenciální výhody plovoucích domů na sebe poutají stále větší pozornost jako řešení i pro městské komunity ohrožené záplavami a stoupající hladinou moří.
Své o tom vědí např. na Novém Zélandu nebo v Nizozemsku či některých částech USA, kde již moderní plovoucí domy vyztužené ocelí a betonem tak, aby odolaly kolísajícím hladinám a extrémním větrům, běžně konstruují. Jak tedy shrnuje filipínská architektka a odbornice na městský design působící na nizozemské Delft University of Technology, Francisca Mejia, svět se musí více dívat na domorodé kultury a zjišťovat, jak přistupují k řešení změny klimatu a jejích dopadů.
Vztah k přírodě a soudržnost
Ačkoliv extrémní klimatické jevy způsob výstavby plovoucích domků i v rámci kmene Manobo změnily, základní principy zůstávají stejné, tvrdí designérka. A jaké principy to jsou? Užití obnovitelných místních materiálů (ratan, palmové listy a další podobné materiály, které jsou odolné, ale biologicky odbouratelné), dynamická a flexibilní konstrukce, která se dokáže přizpůsobit přírodním živlům, ale také tvorba domů jako komunitní činnost. Zatímco strmá střecha umožňuje efektivní odtok vody, ale také ochlazování domů v době velkých veder, díky plovoucímu systému lze domy přemisťovat dle potřeby – a ty také stoupají a klesají s vodní hladinou. V době příznivých klimatických podmínek pak konkrétně členové kmene Manobo své domy i spojují, aby udrželi komunitu pohromadě a v bezpečí a posílili vzájemná pouta.
Mejia tedy dodává, že řadu domorodých vynálezů, a to včetně plovoucích domů, lze plně pochopit jen v rámci širšího systému duchovního přesvědčení, ochrany přírody a půdy domorodými kulturami. „Princip péče a zájmu, faktorů tak potřebných dnes, v době klimatické krize, ve světonázoru původních obyvatel dávno existuje. Jen díky tomu dokázali přežít dlouhá tisíciletí,“ shrnula s tím, že adaptace na nové podmínky probíhá v těchto společenstvích zcela přirozeně, přičemž vždy ctí základní zásady ochrany přírody a udržitelnosti. Není to tedy jen o jednom konkrétním materiálu nebo technice, zajišťující odolnost plovoucích domů. Podstata tkví dle Mejia v základním způsobu, jak kmen Manobo, ale i další obyvatelé Filipín, přistupují k navrhování budov v souladu s okolním prostředím. I v tom bychom se možná mohli inspirovat...
