Dvě mámy zařídily malé Melanii útulný domov v duchu minimalismu. Podívejte se, jak se bydlí duhové rodině v Teplicích
Máte velmi citlivě zařízený byt. Která z vás je profesionální interiérová designérka?
Katka: Ani jedna! Já pracuji pro Červený kříž v Litoměřicích. Jsem v práci šest dní v týdnu, doma trávím poměrně málo času.
Šárka: Já jsem pojišťovací makléřka, nyní na rodičovské dovolené s osmiměsíční Melanií.
Jak jste se dostaly k interiérovému designu?
Katka: První podnájem jsem měla ve sklepním bytě, který byl krásný, ale hrozně tmavý. Pak jsme se s Šárkou nastěhovaly do společného bytu, a to byl krásný činžák s vysokými stropy a velkými okny. Tam se v nás možná probudil smysl pro detail a minimalismus.
Od května 2020 ovšem bydlíte v novém…
Šárka: Obýváme byt o rozloze asi 80 metrů, který je součástí vícegeneračního domu. Do budoucna tedy můžeme naše bydlení rozšířit.
Katka: Lidé nám často říkají, že se jim náš byt zdá větší. Působí prostorně asi proto, že nemáme mnoho nábytku a všechen je nízko při zemi. Nikde nemáme moc věcí. V ložnici jsou za závěsem schované vestavěné skříně, v nichž je uložené oblečení, věšáky na kabáty a třeba i vysavač. Máme obrovskou kuchyň s 9,5 metry pracovní plochy. Obývák jsme ale rozpůlily, aby vznikl dětský pokojíček pro Mel.
Pomáhal vám architekt, nebo je to všechno vaše práce?
Šárka: Je to všechno z naší hlavy. Větší oko na to má Káťa, já ji vždycky doplním nějakým nápadem. Jsem spíš technický typ – když přivezeme nábytek, já ho složím a Káťa určí, kde bude stát.
Katka: Vždycky se ale dohodneme, nikdy jsme neměly rozepře. Obě jsme spíš pro přírodní materiály, jako je kov, dřevo, látka. V barvách se nám oběma líbí přírodní, zamyté odstíny.
Máte už hotovo, nebo vás ještě čeká zařizování?
Katka: Rozhodně nemáme. Nelíbí se nám třeba okna, ale to bychom je musely vyměnit v celém domě, což je velký projekt. Už dva roky máme u jídelního stolu jen rozkládací židle, protože jsme si vybraly krásné Co Chair v dřevě a kovu od značky Menu, ale jsou vyšší investicí a my zatím vždycky radši jely na hory.
Kde získáváte inspiraci v oblasti bydlení?
Šárka: U Káti v hlavě a na Pinterestu. (smích)
Katka: Třeba dnes jsem byla v Litoměřicích, kde otevřeli novou kavárnu s pekárnou Breadfitstore. Je tak krásně čistá, moderní, a přitom přirozená. Je tam hodně betonu, prostor světlý, intenzivní žlutá, hodně kovu. Ve mně to vzbudí dojem a ten je mi inspirací. Atmosféru, kterou někde zachytím, se pak snažím přenést k sobě domů.
Máte svoje oblíbené značky?
Šárka: K naší smůle máme rády designéry, takže je zařizování finančně nákladnější. Ale jsem za to ráda, protože to jsou věci, které jsou opravdu hezké, rychle se neokoukají, nemá je doma každý. Není to, jako když si jdete koupit stůl do běžného obchodu a pak ho má půlka domácností v zemi…
Katka: …Což ale vůbec není špatně. Nezáleží na ceně nebo kde je to koupené. To mi je jedno. Ale preferuji, když je design promyšlený a kvalitně zpracovaný – a to vede právě k těm designérům.
Kde nakupujete? Přeci jen v Teplicích asi moc možností nebude…
Šárka: Převážnou většinu kousků objednáváme přes e-shopy. A ty běžné věci, co člověk doma potřebuje, koupíme v IKEA. Odtud máme třeba sedačku, ale potah na ni jsme vybraly od severské značky Bemz Design.
Katka: Občas zajedeme do Drážďan, kde je malinký městský obchůdek, v němž mají spoustu designu a hlavně značky Hay a Vitru. Tam je to úplně úžasné. Vlastně jsme tam nikdy nenakupovaly, přestože tam mají věci, které bychom si koupily nebo které máme. Jedeme si to tam vždycky především prohlédnout.
Při objednávání přes internet člověk občas zboží špatně odhadne. Stává se vám někdy, že vám přijde něco trochu jiného, než jste čekaly?
Katka: Ani ne, umíme si poradit. Vždyť celá naše rekonstrukce probíhala za lockdownu. Všechno včetně dveří a podlah jsme vybíraly na dálku, ať už to bylo přes online call nebo na e-shopu. Zástupci firmy byli v obchodě a přes Facetime nám ukazovali vzorníky. Dokázaly jsme si i tak vybrat a s výběrem jsme spokojené.
Oproti většině lidí máte velmi málo věcí. A přitom na druhou stranu máte třeba takovou „zbytečnost“, jakou je zvonek na zhasínání svíček.
Katka: Je to tak. Jsem detailistka, nesnáším nepořádek a chaos. Věci, které nepotřebujeme, nemáme a nehromadíme je. A tak uvažujeme už při nákupech. Účastnila jsem se novoroční minimalistické výzvy, kdy se měly postupně přetřídit různé věci v domácnosti. Když byl úkol probrat plastové krabičky a vyhodit ty, co nemají víčka, neměla jsem co dělat. My máme doma jen čtyři skleněné mističky. Není to o pořádku, ale o tom, jak má člověk k věcem nastavený vztah.
Šárka: Jednou za čtvrt roku děláme doma čistku. Co nepotřebujeme, ať už jde o oblečení nebo nádobí, dáme někomu z rodiny nebo lidem, kteří to využijí. Cítíme se potom lehčí. Nemáme rády syslování věcí.
Katka: Ani na focení na Instagram speciálně neupravujeme scénu. Tak, jak je to na fotkách, to máme doma pořád. Každá věc má své místo. Když něco koupím a někam to umístím, pak už to neměním.
Fascinuje mě vaše kuchyň, protože nemáte nástěnné skříňky. Kde máte všechno nádobí?
Katka: No v těch 9,5 čtverečných metrech pod pracovní deskou. My obě jsme vysoké 160 cm, takže nám horní skříňky nevyhovují. I lednici a mrazák máme dole v lince. V interiérovém designu je to úplně běžné. Věřím, že se tento styl dostane do povědomí lidí a pak budeme všichni bez horních skříněk, pokud na to budeme mít v kuchyních prostory. Horní skříňky jsou velmi nepraktické. Špatně se tam utírá prach, nádobí, co strčíte nahoru, už možná nikdy nenajdete, myslíte si, že vám došla mouka, a přitom máte nastrkané tři nahoře, jen o nich nevíte.
Šárka: Naše kuchyň vypadá nezvykle, ale je to IKEA. Plánovaly jsme ji z domova za plného lockdownu, měly jsme k tomu online mítink s plánovačem z IKEA, který nám vše doladil. Pak nám to přivezli poskládané na prkýnka a náš truhlář to sestavoval třináct hodin.
Co podle vás dělá domov skutečným domovem?
Katka: Hlavně vůně. Kamkoli přijdete, specificky to tam voní. Každý by to svoje doma podle vůně poznal. Nejde to zaměnit ani zkopírovat. I když budete používat stejné svíčky, vařit stejné jídlo ve stejný den, přesto to na dvou místech nikdy nebude vonět stejně.
Jak to voní u vás?
Katka: Návštěvy u nás cítí vanilku, skořici, len.
Jak se vám žije v Teplicích? Reagují na vás lidé jako na rodinu se dvěma mámami?
Katka: Reakce žádné nemáme. Ale přemýšlím, jak často my tady vůbec někam chodíme. I když mají Teplice 50 tisíc obyvatel, donedávna tu nebyla žádná dobrá kavárna. Jezdíme proto hodně do Litoměřic, kde já i pracuju. Ty jsou sice o půlku menší, ale jsou blízko Praze a atmosféra města je úplně jiná. Všichni jsou tam všemu otevření. Taky trávíme hodně volného času v nedalekých horách, kde všichni mají dobrou náladu, protože jsou venku, a nic neřeší.
Šárka: Nemáme žádnou negativní zkušenost a asi jsem ani nikdy nepřemýšlela nad tím, jestli nás někdo přijímá.
Co by podle vás duhové rodiny v Česku nejvíc potřebovaly změnit, aby se jim žilo líp?
Katka: Určitě úpravu vztahu k dítěti, a to jak rodičovských práv, tak povinností. Práva jsou velmi důležitá, ale já jako sociální matka ještě víc vnímám ty povinnosti. Nebiologický rodič může mít v páru stejného pohlaví ke společnému dítěti sebelepší vztah, ale ze dne na den může být odstřihnut, nebo se může odstřihnout a ten druhý rodič zůstane na výchovu a péči sám. Nejde jen o finanční stránku, je to především nefér k tomu dítěti.
Šárka: Mně přijde směšné a zároveň smutné, že když muž žije s matkou malého dítěte třeba pouhý rok, hned si může její dítě osvojit a být zapsán do jeho rodného listu (samozřejmě se souhlasem biologického otce nebo v případě, že dítě nemá kolonku otce v rodném listě vyplněnou). Zatímco Káťa vychovává naši malou Mel od narození a tohle právo nemá.
