„To, že mě vychovaly dvě mámy, na mě mělo pozitivní i negativní dopad,“ tvrdí Rosa, která Čechům vzkazuje: „Buďte tolerantní a učte to hlavně své děti“
Po cestě k Markovi jsme se bavili na různá témata. Pochopitelně mě zajímal Rosin příběh, proto jsem se začal ptát. A vyšlo najevo, že Rosa byla vychovaná dvěma ženami. Což mi samo o sobě přišlo jako velmi zajímavý příběh, Rose jsem proto navrhl možnost rozhovoru, s nímž souhlasila. Večer u Marka a jeho přátel jsme si náležitě užili, aniž bychom se tématu podrobněji věnovali. Na rozhovor došlo až dnes, v klidu a v prostředí, kde se oba cítíme velmi komfortně. Rozhovor jsme se rozhodli pojmout formou přátelského povídání a přestože byl dělaný v angličtině, pokouším se o co nejautentičtější vyznění toho, o čem jsme se s Rosou bavili.
Roso, potkali jsme se bez jakéhokoli úmyslu a od té doby jsme se viděli dvakrát, možná i vícekrát, ani už nevím, každopádně... naposledy jsme se viděli včera, když jsme šli na tu skvělou párty za mým kamarádem. V autě jsi mi říkala, že tě vychovávaly dvě maminky, moje první otázka je tedy jasná: Řekla bys, že tě to, že tě vychovávaly dvě ženy, nějak ovlivnilo? Případně jak?
Jo, jasně, že mě to ovlivnilo, ale ne v tom smyslu, jak si možná myslíš. Vlastně jsem si ani neuvědomovala, že na tom něco "jiného" je, dokud se mě někdo nezeptal, jestli mě do školy vozí teta. Tehdy mi došlo, že žiju v rodině, která není úplně tradiční. Ale nebrala jsem to jako něco špatného. Když mi maminka řekla, že ta "teta" je vlastně její partnerka, prostě jsem to přijala. Byl to můj normál. Moji kamarádi to věděli, chodili k nám a nikdy z toho nebyl žádný problém. Nikdo mě kvůli tomu nešikanoval.
Pokud to mělo na mě nějaký vliv, tak možná v tom, že jsem získala jiný pohled na vztahy a na to, jak funguje rodina. A když o tom mluvíme, možná jsem trochu přísnější, když jde o partnerské vztahy. Když jsem ve svých vztazích narazila na slabosti nebo problémy u druhých, byla jsem hodně kritická a rychle se od toho distancovala. Ale není to tak, že by to bylo vyloženě negativní. Prostě jsem měla určité vzorce, které jsem si nesla dál. Zejména ohledně mužů.
Ale abych to shrnula, vyrůstání s dvěma mámami mi vlastně spíš rozšířilo obzory a dala jsem si z toho do života to, co jsem sama potřebovala.
Zmínila jsi, že i když je pro tebe nějaký muž zajímavý nebo atraktivní, často přemýšlíš, jestli ho vlastně ve svém životě potřebuješ, nebo jestli bys nebyla šťastnější sama. Říkáš, že tohle je pro tebe určitý vzorec, kterým přemýšlíš nad vztahy a který jsi získala vyrůstáním se dvěma maminkami?
Ve svém milostném životě jsem zažila, že i když je někdo zajímavý nebo přitažlivý a zdá se být dokonalý, vždy přemýšlím, jestli toho člověka potřebuji ve svém životě, nebo jestli mi není lépe samotné. Je to jako určitý vzorec.
Takže něco jako vzorec v tvé hlavě, který se nějak vžil do tvé osobnosti, a je to filtr, přes který vnímáš muže?
Ano, je to vzorec. Od své maminky jsem se naučila, že je důležité být velmi silná a nezávislá žena. Nicméně, tato síla a nezávislost nejsou vždy potřebné. Když chodíš s někým, je také důležité umět se uvolnit, občas být závislá a nechat se někým vést. To je má současná výzva :)
Myslím, že to vlastně není nic neobvyklého, protože každý rodič má nějaké představy o výchově, i když o tom nemá nikdy úplně jasno, jak to dělat. Takže je asi normální, že jako děti přijímáme nějaké jejich projekce. Pro tebe to bylo tohle. Pro mě to možná byly nějaké hodnoty komunismu a podobné věci. Takže to je asi normální... Nicméně, jak jsi říkala, i když cítíš, že ti mámy něco vsadily do hlavy ohledně mužů, měla jsi tři vztahy, o kterých jsi mi včera v autě říkala, a každý z nich trval dva roky, což je docela dlouho. Takže můžeme souhlasit s tím, že i když ti chyběla mužská postava otce a tvá máma ti vštěpila své názory na feminismus a muže, stejně jsi našla cestu k tomu, abys vyrostla v tak krásného člověka, jakým jsi dnes, a to i s intimními zkušenostmi s muži. Rozumím tedy tomu, co říkáš, každopádně zdá se mi, že se snažíš předat něco, co možná není snadno uchopitelné...
Ano, souhlasím. Jak jsem ti říkala, stále pracuji na své výzvě, ale každý má svou vlastní výzvu, že?
Když jsem se tě včera ptal, zda na tebe výchova dvou matek měla nějaký vliv, tvá opověď byla „ne“.
Je to tak. Já jsem si totiž ani neuvědomovala, že je to zvláštní, dokud se mě někdo nezeptal: "To je tvoje teta, co tě vozí do školy?" A tehdy jsem si říkala, že ne, to není moje teta. Kdo to ale teda vlastně je? Pak jsem se tedy své druhé mámy zeptala: "Kdo vlastně jsi?" A ona mi odpověděla: "Jsem partnerka tvé mámy." A já si řekla: "Zajímavé, OK." A od toho okamžiku jsem věděla, že mám dvě maminky, a bylo to v pohodě.
A když se to děti ve škole dozvěděly, nikdo ti nic neřekl? Nebyl tam žádný problém?
Ne, nikdy. Já to sice nevykřikovala do světa, ale když jsem to řekla pár přátelům, bylo to úplně v pohodě. Chodili k nám domů a všechno bylo v naprostém pořádku.
Nikdy tě nikdo nešikanoval?
Ne, nikdy mě kvůli tomu nikdo nešikanoval. Ani jednou jsem neměla problém.
Dobře. Tento rozhovor děláme pro české publikum. Toto téma, tedy děti vychovávané stejnopohlavními páry, je v Česku hodně diskutované. Odpůrci často říkají, že z debaty vynecháváme děti, protože je „přece jasné,“ že tyto děti budou čelit šikaně. Co bys na to řekla?
To vůbec není pravda, já jsem živoucím důkazem.
Pokud bys mohla na své výchově něco změnit, co by to bylo?
Když má někdo děti a zjistí, že se zamilovává do stejného pohlaví, měl by si tím nejdřív být jistý a nezatahovat děti do procesu svého hledání. Když už se člověk cítí stabilní v tom, kým se cítí být, a je si jistý svou sexualitou, pak je to v pořádku a teprve v tomto momentě by do všeho měly být zasvěceny děti.
Tvá máma se tedy hledala ve smylu sexuality i identity. Nikdy s tebou tento proces nekonzultovala?
Ne, ne, bylo to prostě tak, jak to bylo, jako něco, co prostě je.
A měla jsi někdy nějaké otázky?
Ano, když skončil její první vztah a začala randit s různými ženami a muži. V tomto období jsme se o tom hodně bavily a já především potřebovala stabilní rodinné zázemí.
Takže ti vadilo hlavně to, že kolem vás procházelo hodně cizích lidí?
Ne, žádní cizí lidé nechodili dovnitř a ven. Co pro mě bylo v té době těžké, bylo, že jsem byla představena novým partnerům i partnerkám své maminky, což mě tehdy zmátlo.
Rosa byla vychovaná dvěma ženami. Se svým biologickým otcem se vídala vždy jednou za dva týdny na víkend. "Myslím, že stabilita reprezentovaná archetypální mužskou energií mi mohla trochu chybět," upřesňuje...Foto: Jakub Starý
Řekla bys, že na tebe zapomínala, zatímco hledala lásku?
Myslím, že byla tak soustředěná na to, aby našla lásku, že zapomněla, jak to ovlivňuje nás.
A co muži? Jaké názory ti ohledně mužů předala?
Uvědomila mě, že existují muži, kteří se soustředí jen na sebe v sexu a zapomínají na potřeby ženy.
Řekla bys, že to vychází z něčeho reálného? Možná z nějakých zkušeností, které měla? Je to založené na nějaké osobní pravdě?
Jde o zkušenosti, které jsou vždy silně subjektivní. Já sama jako sexuální bytost jsem měla sex s lidmi, kteří se o mě skutečně starali, plně se na mě soustředili, a cítila jsem se bezpečně, vnímaná a uvolněná. A to byl ten nejlepší sex, samozřejmě. Existují dobří muži a dobré zkušenosti. Ale stále jsem si velmi vědoma toho, co mi moje máma předala.
Jak to má tvoje maminka se sebeidentifikací? Používá nějaké tradiční „labely“ k tomu, aby samu sebe popsala slovy?
Ne, nepoužívá žádná označení.
Takže se prostě vnímá jen jako člověk, jako lidská bytost?
Ano, přesně tak, s tím, že její sebeidentifikace se může měnit, jako by proudit a projevovat se vždy v daném čase a v daných podmínkách trochu jinak. Podle potřeby.
A já mám pocit, že ty se na sebe díváš stejně, ne?
Ne, já se vnímám jako žena a jako heterosexuální osoba, to je jisté.
Našla jsi pro sebe svou vlastní identitu, ve které jsi si jistá. Co tvoje maminka? Jak si vysvětluješ, že se neidentifikuje konkrétně?
Můj proces objevování a "loupání" sebe jako cibule byl jiný. Udělala jsem hodně práce na sobě – terapie, meditace, workshopy, dokonce i na workshopu pomalého sexu, kde jsem se naučila, jak sdělovat své potřeby partnerovi.
Myslíš, že tvoje zkušenosti s maminkou tě motivovaly k tomu, abys hledala svou pravou identitu?
Ano, myslím si, že to tak je, protože jsem se od mé mámy naučila, že stojí za to začít brzy hledat svou pravou identitu. Nechtěla jsem strávit svůj život hledáním, kdo jsem, a zjistit to až v 60 letech. Chci se najít co nejdříve, abych mohla žít svůj život naplno.
Chápu. Víš, že je možné, že tvoje maminka si tohle přečte. Jsi s tím v pohodě?
Ano, mluvily jsme o tom spolu, takže s tím nemám problém.
Co bys jí vzkázala, pokud by to skutečně četla?
Doufám, že tímto rozhovorem můžeme obě pomoci ostatním lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci, aby předešli tomu, co se stalo nám. A inspirovat je k jiným rozhodnutím.
A co bys řekla českému publiku? Už jsi někdy byla v Česku?
Ano, jednou jsem tam byla lyžovat.
A co bys vzkázala českému publiku, které rozhovor právě teď čte?
Buďte tolerantní, hlavně tolerantní a respektující. A učte to i své děti, protože u nich to vše začíná. Pokud chcete vychovávat tyrany, nesmíte se pak divit, že vám vládnou tyrani. Učte proto své děti, že pokud je někdo jiný, je to v pořádku. A prosím, nešikanujte.
Moc děkuji za velmi příjemný a upřímný rozhovor.
---
Akkeroos (Rosa) Kremers je 30letá holandská profesionálka, která pracuje jako právní poradkyně se specializací na data a ochranu soukromí v oblasti e-sportu. S LLM v informačním právu z Univerzity v Amsterdamu má hluboké znalosti o právním rámci technologií, ochrany soukromí a ochrany dat, což jsou klíčové aspekty její role v dynamickém a rychle rostoucím sektoru e-sportu.
Akkeroos je aktivní na sociálních sítích (@akkeroos) a momentálně je na pracovní dovolené ve Španělsku, kde sdílí svou autentickou osobnost s ostatními <3
"Mužskou i ženskou energii v sobě máme všichni a myslím, že je potřeba, abychom projevovali obě energie," zmiňuje RosaFoto: Jakub Starý
