„Měl jsem myšlenky na to, že by bylo lepší prostě nebýt,“ vypráví Sam o smiřování se s HIV. Rodina nového partnera ho nepřijala
Niko, Sama jsi poprvé potkal na loňském Prague Pride, ale v té době jsi měl přítele. Jaké byly tvé první dojmy a jak se vaše přátelství začalo rozvíjet?
Niko: Ano, tehdy jsem byl zadaný a vůbec by mě nenapadlo, že zrovna na Pride potkám někoho, kdo se stane tak důležitou součástí mého života. Sam byl tehdy součástí větší skupiny přátel, se kterou jsem se tam seznámil. Hned mi byl sympatický – je otevřený, milý a hrozně vtipný. Ale v té době jsem ho bral jako kamaráda. Vždyť jsem měl přítele, který byl pro mě tehdy vším. Jenže ten vztah už delší dobu skřípal, i když jsem si to nechtěl přiznat.
Takže už tehdy byly mezi tebou a tehdejším partnerem problémy? Myslíš, že ses na Sama začal dívat jinak až poté, co se tvůj vztah rozpadl?
Niko: Asi bych lhal, kdybych řekl, že jsem si toho nevšiml už dřív. Můj tehdejší partner se ke mně v poslední době choval dost odtažitě a já jsem se v tom vztahu necítil dobře. Když jsem se dozvěděl, že mě podvedl, bylo to, jako bych dostal pěstí. Strašně to bolelo. Všechna ta snaha a emoce, co jsem do toho vztahu dal… Strašně mi to ublížilo.
A v tu chvíli tam byl Sam, který mě bez váhání podpořil. Všechno se to seběhlo hrozně rychle. Byl jsem psychicky na dně a Sam mi pomohl se stěhováním, podporoval mě… Najednou jsem si uvědomil, že je tu někdo, kdo je tu pro mě. Byl jsem od ex zvyklý na ošklivé zacházení a přehlížení. Myslím, že až tehdy jsem si začal uvědomovat, že Sam ke mně cítí víc než jen přátelství. Chvíli jsem byl slepý, zahleděný do svých problémů. Ale víte, jak to je. To nejlepší máme často přímo u sebe, jen si všimnout.
Same, pro tebe to tedy bylo jasné od začátku? Co tě na Nikovi zaujalo, že jsi byl ochotný čekat, až bude volný?
Sam: Jo, přiznávám, že já byl do Nika zamilovaný hned od začátku. Ale vím, jak to chodí – měl přítele, a tak jsem sice doufal, ale nevěřil, že to kdy vyjde. Byli jsme přátelé a já čekal, že se třeba jednoho dne něco změní. Když jsem se dozvěděl, že ho jeho přítel podvedl, hned jsem věděl, že musím jednat. Přiznávám, že jsem nechtěl dopustit, aby mě někdo předběhl. Nechtěl jsem tlačit, ale zároveň jsem mu chtěl dát najevo, že jsem tu pro něj. Pomohl jsem mu se stěhováním, i když jsem si přitom málem zničil záda, ale stálo to za to. (smích)
To muselo být v té chvíli hodně intenzivní. Jak jste se rozhodli, že to spolu zkusíte?
Niko: Bylo to vlastně dost přirozené. Po tom, co mi Sam pomáhal se stěhováním a byl mi velkou oporou, jsme spolu trávili hodně času. Nejprve jsme si jen povídali, chodili na procházky a večeře, ale brzy jsme si oba uvědomili, že mezi námi je víc než přátelství. Cítil jsem, že je pro mě důležitý a že mi na něm záleží. A když mě pak políbil... Ty jo! Byl to takový ten okamžik, kdy prostě víte, že to je správné. Od té chvíle jsme začali být spolu.
Same, ve chvíli, kdy jsi začal s Nikem vážně randit, věděl už o tvé diagnóze? Jak jsi k tomu přistoupil?
Sam: Byl jsem velmi opatrný. O svém HIV jsem mu řekl relativně brzo, protože jsem věděl, že to není něco, co bych mohl nebo chtěl skrývat. Bál jsem se jeho reakce, ale věděl jsem, že pokud mezi námi má být něco vážného, musí to vědět. Bylo to pro mě velmi citlivé téma. V minulosti jsem kvůli tomu přišel o vztahy a cítil jsem, že to může být problém i teď. Ale Niko to vzal naprosto v pohodě. Jsem v léčbě, moje virová nálož je nezjistitelná, takže jsem v nejlepší možné formě. On si to prostě nechal vysvětlit, a tím to pro něj skončilo.
Niko: Přesně tak. Nešlo o to, že bych se cítil ohrožený. Sam mi velmi otevřeně vysvětlil, co to znamená, jak funguje léčba, a já mu věřil. Pro mě byla mnohem důležitější otázka našeho vztahu, toho, co jsme spolu budovali. HIV pro mě nikdy nebylo důvodem, proč bych ho neměl milovat.
To všechno jste zvládli, ale bohužel tvá rodina to nevzala tak snadno, že? Niko, můžeš popsat, jak se k Samovi tvoji blízcí postavili?
Niko: To je bohužel pravda. Moje rodina nikdy neměla problém s tím, že jsem gay. Od té doby, co jsem jim to řekl, mě podporovali, milovali mě takového, jaký jsem. Když jsem se však zmínil o tom, že Sam je HIV pozitivní, jejich postoj se změnil. Zpočátku jsem tomu nemohl uvěřit. Myslel jsem si, že s tím budou v pohodě, že pochopí, jak to dnes funguje. Ale mýlil jsem se. Moje máma na mě začala naléhat, že Sam není pro mě vhodný. Říkala, že mi nechce ublížit, ale že si nedokáže představit, jak by s tím žila. Byla přesvědčená, že je Sam pro mě hrozba, i když jsem jí opakovaně vysvětloval, že je to bezpečné. Nakonec to vyústilo v to, že ho odmítla přijmout, a dokonce mi řekla, abych se s ním rozešel, jinak ji doženu do hrobu.
Same, jak ses cítil, když ses to dozvěděl? Být odmítnutý rodinou někoho, koho miluješ, to musí být nepříjemné…
Sam: Bylo to pro mě strašně těžké. Mám za sebou období, kdy jsem svou diagnózu velmi těžce nesl, kdy jsem o sobě pochyboval. Měl jsem myšlenky na to, že by bylo lepší prostě nebýt. Ale pak jsem prošel terapií a naučil se s tím žít. Když jsem se dozvěděl, že mě Nikova rodina kvůli tomu odmítá, zranilo mě to. Nikova maminka se mnou odmítla komunikovat, když jsem jí volal, dokonce na mě začala křičet. To bylo opravdu ponižující. Cítil jsem se, jako bych byl označený nějakým stigma, jako bych byl méněcenný. A to mě ranilo, protože jsem cítil, že to, co mezi námi s Nikem je, je opravdové.
Jak to ovlivnilo váš vztah? Cítíte, že to vaším poutem nějak otřáslo?
Niko: Je to něco, co nás oba trápí a způsobuje to hodně napětí. Mám svou rodinu rád, vždy jsme měli dobrý vztah, ale cítím se teď jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Nechci ztratit Sama, ale nechci ani ztratit rodinu. Sam se kvůli tomu cítí špatně, i když já za ním stojím. Někdy se kvůli tomu hádáme, ale snažíme se to zvládnout. Je to těžké, ale věříme, že naše láska je silnější než předsudky.
Kde teď vidíte svoji budoucnost? Máte nějaké plány, jak se s těmito výzvami vypořádat?
Sam: Hlavně doufám, že časem Nikova rodina pochopí, že pro něj nejsem žádnou hrozbou. Nikdo nemá rád, když je odmítnutý, a já už jsem zažil dost křivých pohledů. Ale zároveň chci být realista. Jestli nás Nikova rodina nepřijme, budeme si muset najít svůj vlastní způsob, jak jít dál. Naše budoucnost je důležitá.
Niko: Souhlasím. Chtěl bych, aby mě moje rodina chápala, ale pokud se to nezmění, nemůžu si nechat diktovat, koho mám milovat. Sam je pro mě vším a společně to zvládneme.
Niko a Sam si pro účely anonymizace sami zvolili své přezdívky – pozn. red.
