„Muž, do kterého jsem se zamiloval, byl manipulátor závislý na antidepresivech,“ vzpomíná učitel Lukáš na období coming outu
Lukáši, povězte mi, jak vypadal váš první vážnější vztah s mužem. Tehdy jste se rozešel se svou manželkou, o které jsme se více zmiňovali v předchozím rozhovoru…
Byla to velká láska. On byl prostě pan dokonalý, a to ve všech směrech. Vzhlížel jsem k němu jako k Bohovi, možná záchraně. Bylo to skvělé.
Brzy tak přišel čas se vyoutovat dětem. Manželka už to věděla, děti stále ne. A tak se stalo. A přijaly to dobře. Strejdu měly moc rády, ale bylo to pro ně něco nového.
Když přišlo na dohodu o péči, nechali jsme s manželkou volbu na nich. Manželka se odstěhovala do 65 km vzdáleného města, já zůstal doma. A děti se k mé velké úlevě rozhodly zůstat, kde byly zvyklé. Přesto jsme se po pár měsících odstěhovali za přítelem, a to 100 km od domova. Nechal jsem tu všechno – přátele, práci, byt... Prostě nás to za ním táhlo, tak jsme šli.
Jak jste to rozhodnutí tehdy prožívali? Přeci jen pro vás i pro děti muselo být tak daleké stěhování poměrně náročné…
Nový začátek, říkal jsem si. Ale to, co následovalo, bylo peklo. Muž, do kterého jsem se zamiloval, byl totiž jen lhář, podvodník a manipulátor závislý na antidepresivech.
To muselo být velmi bolestné zjištění. Jak jste to řešil?
Po dvou měsících jsme se s dětmi vrátili domů. Popisovat celý vztah s ním, to by bylo minimálně na knihu. Bylo toho hodně a to špatné ve finále překrylo vše hezké. Do dnešního dne mám velká traumata a dlouho jsem si nemyslel, že bych mohl ještě někomu uvěřit. Už ho nechci nikdy vidět. Je pro mě uzavřenou kapitolou.
Konce velkých lásek jsou často velmi těžké. Co následovalo bezprostředně poté?
Procházel jsem opravdu těžkým životním obdobím, které se neslo ve jménu hledání partnera. Chození na rande se pro mne stalo prakticky sportem. Absolvoval jsem nespočet setkání, z toho se povedlo proměnit přibližně čtyři vztahy, které měly ale životnost přibližně měsíc. Bylo to jako na horské dráze. Poznal jsem mraky mužů, jejich povah a nastavených životních cílů. Ale ač jsem se snažil, nedařilo se najít lásku.
Co bylo největším problémem? Na čem známosti troskotaly?
Vzhledem k mé venerofobii (strach z nakažení pohlavní nemocí – pozn. red.) jsem nechtěl „jít rovnou na věc“, a to se dnes úplně nenosí. A když k tomu došlo a vztah nevyšel, tak další 3 měsíce jsem trpěl v úzkosti a obavě z nakažení. Samozřejmě, že absolutně zbytečně, jelikož jsem si dával vždycky pozor, ale nikdo nemůže vědět, co má protějšek za sebou.
Když jsme u té metafory se ztroskotáním, co vás tou dobou drželo, jak se říká, nad hladinou?
Pomalu jsem se smiřoval s tím, že jediné, v čem vynikám, je mé povolání. Své zaměstnání miluji. Je nádherné vidět, jak rozvíjíte děti. Měníte je, ale zároveň se necháváte měnit i vy jimi. To je prostě poslání prvního stupně základní školy.
Mezi žáky, rodiči i kolegy jsem velmi oblíbený. Používám nové metody, k dětem přistupuji vždy rovně a všechny děti vědí, že je mám rád – ať už jsou takové nebo makové… Jen jediného se bojím: vyoutovat se před nimi.
Myslíte si, že by školní prostředí vaši sexuální orientaci nezvládlo? Co vás nejvíc děsí?
Pořád se ve škole tvářím jen jako single táta. Lidské vztahy jsou složité a můj největší strach pramení z toho, že je ještě spousty lidí, kteří si homosexuála automaticky spojují s „úchylem“ na malé kluky. To ale je naprostý nesmysl a striktně se proti tomu ohrazuju. Mně osobně nic moc neříkají ani mladší dospělí muži. Vždy jsem hledal ve vodách starších než jsem já.
Nemůžu se nezeptat: Mluvili jsme o vašem bývalém vztahu, který nedopadl dobře a o dalších pokusech najít lásku, které byly neúspěšné. Ale světlo na konci tunelu tu je. Vy totiž jste nakonec muže svých snů našel, že?
Po smíření se se svým životním posláním a po přijetí faktu, že už zůstanu raději sám, se stalo něco nečekaného. Vlastně už jsem ani nehledal, vzdal jsem to a přijal. Ale jednou večer jsem se moc nudil, a tak jsem si stáhnul Grindr, ač ho nemám rád. Říkal jsem si, že zmapuju terén, i když tam na mě stejně nic nečeká.
A tak si tak prohlížím profily a najednou mi před očima vyskočí někdo nový. A ještě ke všemu to byl blonďák s modrýma očima. Říkal jsem si, že bude určitě zadaný a asi už ho to doma nebaví. Rozhodl jsem se, že aspoň pozdravím, protože měl navíc tetování. Přiznávám – tetování, to je moje.
Čekal jsem, že až uvidí mou fotku, hned mě zablokuje, ale nestalo se! A ač jsou to teprve tři měsíce, tak si každý den děkuji, že jsem si tehdy ten Grindr stáhnul a že jsem tomu dal šanci. V tomhle blonďákovi jsem našel to, co jsem myslel, že ani neexistuje. Člověk pořád hledá, má nastavená kritéria a ve finále to, po čem touží, najde v někom, do koho by to nikdy neřekl.
Jak vypadá váš vztah? Čeho si na něm nejvíce vážíte?
Je prostě úžasný, a to ve všech směrech. Díky němu se mi daří zapomenout na všechna ta zklamání, začínám zase důvěřovat. Miluji na něm absolutně každý jeho pohled, gesto a jeho postoj k životu. Mým nynějším pohledem vidím, že jsme se jeden pro druhého celou tu dobu před naším seznámením vychovávali a zráli k tomu, aby náš vztah byl takový, jaký je. Konečně jsem začal žít!
A co děti? Co ty říkají? Jak si s vaším „blonďákem úžasňákem“ rozumějí?
Když vidíte úplně cizího chlápka, jak to válí s vašimi dětmi, je to nepopsatelné. Hned si k sobě našli cestu.
Pojďme si zahrát na filozofy: Jak jste poznal, že jste zamilovaný?
Podle mě to poznáte podle toho, když ze dne na den ustupujete ve věcech, ve kterých byste jen tak neustoupili. A to, že jste ustoupili, si uvědomíte až po několika dnech.
Nebo když se ráno probudíte plní síly a nadšení pro další den. Postel už není studená, protože vedle vás usíná někdo, kdo si zaslouží vedle vás spát. Tomu se prostě říká láska. A já už vím, že láska chodí nečekaně. Záměrně najít se prostě nedá. Ona přijde. A to nejlepší na tom je, že zjistíte, že nemusí ani bolet.
Jaký je nyní váš plán do budoucna? Už jste o tom mluvili?
Má láska chce dítě. A já taky. Takže ho mít budeme. Máme svůj svět, do kterého budeme pouštět jen dobro a ty, které si tam pustit chceme. Z budoucnosti už strach mít nemusíme, teď jsme na to dva. Víme, co chceme a co nechceme. Neony, bassy, drinky, gay kluby – to už není pro nás. Naše priorita je žít jeden pro druhého a pro děti. Pro ty, které už máme, ale i pro ty, které přijdou.