Víme, že máte rádi, když vás někdo polkne. Takhle polknout byste se ale nenechali
Jen těžko uvěřitelnou situaci zažil fotograf přírody Rainer Schimpf, když se rozhodl zachytit táhnoucí hejna sardinek při tzv. „sardine run“ podél afrického pobřeží. Šnorchloval ve vodě u přístavu Port Elizabeth ve městě Gqeberha, když se z ničeho nic ocitl v tlamě plejtváka Brydova. Co se děje, si uvědomil, až když se kolem setmělo.
Hned ho vyplivl
Muž měl obrovské štěstí, mohlo se totiž stát, že se s ním plejtvák ponoří do hloubky, což by znamenalo jistou smrt. Kytovec ho ale záhy vyplivnul a událost trvala, jak fotograf uvedl, jen dvě vteřiny. „První, co jsem během těch dvou sekund zaznamenal, bylo, že mě něco chytilo, stisklo mi boky. Cítil jsem tlak a okamžitě jsem věděl, že je to velryba.“
„Moje druhá myšlenka byla, že mě pochopitelně nemůže spolknout, protože velrybí krk není dost velký na to, aby spolkl člověka. Další, co jsem si pomyslel, bylo, že se se mnou nejspíš potopí.“ Víc dělat nemohl, plejtvák se ale naštěstí k ponoru do hlubiny neměl. „Zadržoval jsem dech. Nemůžete bojovat s patnáctitunovým zvířetem. Jen jsem se snažil vydržet a uklidnit, abych nezpanikařil. A fungovalo to, vyplivl mě a všichni jsme šťastní.“
Ani škrábnutí
Jak je možné, že si Schimpf velryby všimnul, až když ležel na jejím jazyku? Dával pozor na mnohem větší nebezpečí. Milionová hejna sardinek totiž přitahují žraloky. „Nejsou to velryby, čeho byste se měli bát.“ A když vás přeblafne žralok, mumlat „míň zubů“ vám rozhodně nepomůže.
Fotograf měl ale štěstí, ani po schlamstnutí velrybou se mu nic nestalo. Když ho pustila, vyplaval na hladinu a připojil se ke zbytku šnorchlařské výpravy. „Doplavali jsme k lodi a zkontrolovali, jestli jsme já i foťák v pořádku. Žádné zlomené kosti, žádná polámaná žebra, takže všechno v pohodě.“ Schimpf se dokonce vrátil hned zpátky do vody. „Byl jsem napumpovaný adrenalinem a nechtěl jsem minout rybí hejno, takže jsem šel zpátky do moře. A tentokrát hledal žraloky,“ popsal s úsměvem.
